Bible kralická: Matouš, 12. kapitola


1. V ten čas šel Ježíš v sobotu skrze obilí, učedlníci pak jeho lační
jsouce, počali vymínati klasy a jísti.
2. Farizeové pak spatřivše to, řekli jemu: Hle, učedlníci tvoji činí,
čehož nesluší činiti v sobotu.
3. On pak řekl jim: Co jste nečtli, co učinil David, když lačněl, on i
ti, kteříž s ním byli?
4. Kterak všel do domu Božího a chleby posvátné jedl, kterýchž jemu
neslušelo jísti, ani těm, kteříž s ním byli, než toliko samým kněžím?
5. Aneb zdali jste nečtli v zákoně, že kněží v sobotu v chrámě sobotu
ruší, a jsou bez hříchu?
6. Ale pravímť vám, že větší jest tuto nežli chrám.
7. Než kdybyste věděli, co jest to: Milosrdenství chci a ne oběti,
nepotupovalibyste nevinných.
8. Syn zajisté člověka jest pánem i soboty.
9. A odšed odtud, přišel do školy jejich.
10. A aj, byl tu člověk, maje ruku uschlou. I tázali se ho, řkouce:
Sluší-li v sobotu uzdravovati? aby jej obžalovali.
11. On pak dí jim: Který z vás bude člověk, ješto by měl ovci jednu, a
kdyby ta upadla do jámy v sobotu, i zdaliž nedosáhne jí a nevytáhne?
12. A čím lepší jest člověk než ovce? A protož slušíť v sobotu dobře
činiti.
13. Tedy řekl člověku tomu: Vztáhni tu ruku svou. I vztáhl, a
přivedena jest k zdraví jako druhá.
14. Farizeové pak vyšedše, drželi radu proti němu, kterak by jej
zahladili.
15. A věděv to Ježíš, šel odtud. I šli za ním zástupové mnozí, a
uzdravil je všecky.
16. A s pohrůžkou přikázal jim, aby ho nezjevovali,
17. Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího:
18. Aj, služebník ten můj, kteréhož jsem vyvolil, ten milý můj, v němž
se dobře zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na něj, a soud národům
zvěstovati bude.
19. Nebude se vaditi, ani křičeti, aniž kdo na ulicích uslyší hlas
jeho.
20. Třtiny nalomené nedolomí, a lnu kouřícího se neuhasí, až i vypoví
soud k vítězství.
21. A ve jménu jeho národové doufati budou.
22. Tehdy přiveden k němu ďábelstvím posedlý, slepý a němý. I uzdravil
jej, tak že ten slepý a němý i mluvil i viděl.
23. I děsili se všickni zástupové a pravili: Není-liž tento ten Syn
Davidův?
24. Ale farizeové to uslyševše, řekli: Tento nevymítá ďáblů než skrze
Belzebuba, kníže ďábelské.
25. Ježíš pak znaje myšlení jejich, dí jim: Každé království rozdělené
samo proti sobě spustne, a každé město neb dům proti sobě rozdělený
nestane.
26. A jestližeť satan satana vymítá, proti sobě rozdělen jest. Kterak
tedy stane království jeho?
27. A vymítám-liť já ďábly skrze Belzebuba, synové vaši skrze koho
vymítají? Protož oni soudcové vaši budou.
28. Pakliť já Duchem Božím ďábly vymítám, přišloť jest jistě mezi vás
království Boží.
29. Aneb kterak kdo může do domu silného vjíti a jeho nádobí pobrati,
leč by prvé svázal toho silného, a teprv by dům jeho obloupiti mohl?
30. Kdož není se mnou, proti mně jest; a kdo neshromažďuje se mnou,
rozptylujeť.
31. Protož pravím vám: Všeliký hřích i rouhání bude lidem odpuštěno,
ale rouhání proti Duchu nebude odpuštěno lidem.
32. A kdyby kdo řekl slovo proti Synu člověka, bude jemu odpuštěno,
ale kdož by mluvil proti Duchu svatému, nebude jemu odpuštěno, ani v
tomto věku, ani v budoucím.
33. Čiňtež aneb strom dobrý, i ovoce jeho dobré; aneb čiňte strom zlý,
i ovoce jeho zlé. Neboť po ovoci strom bývá poznán.
34. Pokolení ještěrčí, kterakž byste mohli dobré věci mluviti, jsouce
zlí? Nebo z hojnosti srdce ústa mluví.
35. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré, a zlý člověk ze
zlého pokladu vynáší zlé.
36. Ale pravím vám, že z každého slova prázdného, kteréž mluviti budou
lidé, vydadí počet v den soudný.
37. Nebo z slov svých spravedliv budeš, a z řečí svých budeš odsouzen.
38. Tehdy odpověděli někteří z zákonníků a farizeů, řkouce: Mistře,
chceme od tebe znamení viděti.
39. On pak odpovídaje, dí jim: Pokolení zlé a cizoložné znamení hledá,
ale znamení jemu nebude dáno, jediné to znamení Jonáše proroka.
40. Nebo jakož byl Jonáš v břiše velryba tři dni a tři noci, takť bude
Syn člověka v srdci země tři dni a tři noci.
41. Muži Ninivitští stanou na soudu s pokolením tímto, a potupí je,
proto že pokání činili k Jonášovu kázaní, a aj, víceť nežli Jonáš
tuto.
42. Královna od poledne povstane k soudu s pokolením tímto, a potupí
je; nebo přijela od končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a
aj, víceť tuto nežli Šalomoun.
43. Když pak nečistý duch vyjde od člověka, chodí po místech suchých,
hledaje odpočinutí, ale nenalézá.
44. Tedy říká: Navrátím se do domu svého, odkudž jsem vyšel. A přijda,
nalezne prázdný, vyčištěný a ozdobený.
45. Tedy jde a vezme s sebou sedm jiných duchů horších, nežli jest
sám, a vejdouce, přebývají tam, i bývají poslední věci člověka toho
horší nežli první. Takť se stane i tomuto zlému pokolení.
46. A když on ještě mluvil k zástupům, aj, matka a bratří jeho stáli
vně, žádajíce s ním promluviti.
47. I řekl jemu jeden: Aj, matka tvá i bratří tvoji stojí vně, chtíce
s tebou mluviti.
48. On pak odpovídaje, řekl tomu, kterýž jemu pověděl: Kdo jest matka
má? A kdo jsou bratří moji?
49. A vztáhna ruku svou na učedlníky své, řekl: Aj, matka má i bratří
moji.
50. Nebo kdož by koli činil vůli Otce mého nebeského, ten jest bratr
můj, i sestra má, i matka má.


Příspěvek byl publikován v rubrice Matouš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.