Bible kralická: Matouš, 14. kapitola


1. V tom čase uslyšel Heródes čtvrták pověst o Ježíšovi.
2. I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z
mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho.
3. Nebo jav Heródes Jana, svázal jej byl a dal do žaláře, pro
Herodiadu manželku Filipa bratra svého.
4. Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí.
5. A chtěv zabiti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli.
6. Když pak slaven byl den narození Heródesova, tancovala dcera
Herodiady u prostřed, i zalíbila se Heródesovi.
7. Pročež s přísahou zaslíbil jí dáti, zač by ho jen požádala.
8. A ona jsuci prvé navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na mise
hlavu Jana Křtitele.
9. I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním
stolili, rozkázal dáti.
10. A poslav kata, sťal Jana v žaláři.
11. I přinesena jest hlava jeho na mise, a dána té děvečce. I nesla
mateři své.
12. A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo a pochovali je; a šedše,
pověděli Ježíšovi.
13. To uslyšev Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté
soukromí. Což uslyševše zástupové, šli za ním pěšky z měst.
14. A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a
uzdravoval nemocné jejich.
15. A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce:
Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Propusť zástupy, ať jdouce
do městeček, nakoupí sobě pokrmů.
16. Ježíš pak řekl jim: Není jim potřebí odcházeti, dejte vy jim
jísti.
17. A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě.
18. On pak dí jim: Přinestež mi je sem.
19. A rozkázav zástupu posaditi se na trávě, a vzav těch pět chlebů a
dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dával učedlníkům ty
chleby, a učedlníci zástupům.
20. I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali, což zbylo drobtů,
dvanácte košů plných.
21. Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a
dětí.
22. A i hned přinutil Ježíš učedlníky své, aby vstoupili na lodí a
předešli jej na druhou stranu, dokudž by nepropustil zástupů.
23. A propustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A
když byl večer, sám byl tam.
24. Lodí pak již byla u prostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl
vítr odporný.
25. Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři.
26. A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zlekali se, řkouce:
Obluda jest. A strachem křičeli.
27. Ale i hned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem,
nebojte se.
28. I odpověděv jemu Petr, řekl: Pane, jestliže jsi ty, rozkaž mi k
sobě přijíti po vodě.
29. On pak řekl: Poď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel
k Ježíšovi.
30. Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane,
pomoz mi.
31. A i hned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu, Ó malé víry,
pročežs pochyboval?
32. A jakž oni vstoupili na lodí, utišil se vítr.
33. Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu,
řkouce: Jistě Syn Boží jsi.
34. A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské.
35. A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol,
a shromáždili k němu všecky neduživé.
36. A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A
kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou.


Příspěvek byl publikován v rubrice Matouš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.