Bible kralická: Matouš, 15. kapitola


1. A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákonníci a farizeové,
řkouce:
2. Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají
rukou svých, když mají jísti chléb.
3. A on odpovídaje, řekl jim: Proč i vy přestupujete přikázaní Boží
pro ustanovení svá?
4. Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil
otci neb mateři, smrtí ať umře.
5. Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar jest to,
čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo. A neuctil by otce svého neb
mateře své.
6. I zlehčili jste přikázaní Boží pro své ustanovení.
7. Pokrytci, dobře prorokoval o vás Iziáš, řka:
8. Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými, a rty mne ctí, ale srdce
jejich daleko jest ode mne.
9. Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení přikázaní lidských.
10. A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.
11. Ne to, což vchází v ústa, poškvrňuje člověka, ale což z úst
pochází, toť poškvrňuje člověka.
12. Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové,
slyševše tu řeč, zhoršili se?
13. A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj
ten nebeský, vykořeněno bude.
14. Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých. Povede-liť pak slepý
slepého, oba v jámu upadnou.
15. I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.
16. Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?
17. Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde, a
vypouští se ven?
18. Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poškvrňují
člověka.
19. Z srdce zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva,
smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.
20. Tyť jsou věci poškvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti,
toť nepoškvrňuje člověka.
21. A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.
22. A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala, řkuci jemu:
Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí
ďábelství.
23. On pak neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho,
prosili ho, řkouce: Odbuď ji, neboť volá za námi.
24. On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu
Izraelského.
25. Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.
26. On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb dětem a vrci
štěňatům.
27. A ona řekla: Takť jest, Pane. A však štěňátka jedí drobty, kteříž
padají z stolů pánů jejich.
28. Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá.
Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.
29. A odšed odtud Ježíš, šel k moři Galilejskému, a vstoupiv na horu,
posadil se tam.
30. I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé,
němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on je
uzdravoval,
31. Tak že se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní
zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.
32. Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu. Nebo již
tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli; a propustiti jich
lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.
33. I řkou mu učedlníci jeho: Kde bychom vzali tolik chleba na této
poušti, abychom takový zástup nasytili?
34. I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm, a málo
rybiček.
35. I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.
36. A vzav těch sedm chlebů a ty ryby, učiniv díky, lámal a dal
učedlníkům svým, učedlníci pak zástupu.
37. I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm


Příspěvek byl publikován v rubrice Matouš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.