Bible kralická: Matouš, 26. kapitola


1. I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto všecky, řekl učedlníkům
svým:
2. Víte, že po dvou dnech velikanoc bude, a Syn člověka zrazen bude,
aby byl ukřižován.
3. Tehdy sešli se přední kněží {biskupové} a zákonníci, i starší lidu
na síň nejvyššího kněze {biskupovu}, kterýž sloul Kaifáš.
4. A radili se spolu, jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali.
5. Ale pravili: Ne v den sváteční, aby nebyl rozbroj v lidu.
6. Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného,
7. Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi
drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem.
8. A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest
ztráta tato?
9. Nebo mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým.
10. A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý
zajisté skutek učinila nade mnou.
11. Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.
12. Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mému to
učinila.
13. Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem
světě, takéť ito bude praveno, co učinila tato, na památku její.
14. Tedy odšed k předním kněžím {biskupům} jeden ze dvanácti, kterýž
sloul Jidáš Iškariotský,
15. Řekl: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni odvážili jemu
třidceti stříbrných.
16. A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil.
17. Prvního pak dne přesnic, přistoupili k Ježíšovi učedlníci, řkouce
jemu: Kde chceš, ať připravíme tobě, abys jedl beránka?
18. On pak řekl: Jděte do města k jednomu, a rcete jemu: Vzkázalť
Mistr: Čas můj blízko jest, u tebeť jísti budu beránka s učedlníky
svými.
19. I učinili učedlníci tak, jakž jim poručil Ježíš, a připravili
beránka.
20. A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti.
21. A když jedli, řekl: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.
22. I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já
jsem, Pane?
23. On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčívá se mnou rukou v mise, ten mne
zradí.
24. Syn zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu,
skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl
nenarodil člověk ten.
25. Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem,
Mistře? Řekl jemu: Ty jsi řekl.
26. A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal, a dal
učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.
27. A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Píte z toho všickni.
28. Nebo to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na
odpuštění hříchů.
29. Ale pravímť vám, žeť nebudu píti od této chvíle z tohoto plodu
vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v
království Otce svého.
30. A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.
31. Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci.
Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnouť se ovce stáda.
32. Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee.
33. Odpovídaje pak Petr, řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili nad
tebou, jáť se nikdy nezhorším.
34. Řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, že této noci, prvé než kohout
zazpívá, třikrát mne zapříš.
35. Dí jemu Petr: Bychť pak měl s tebou i umříti, nikoli nezapřím
tebe. Takž podobně i všickni učedlníci pravili.
36. Tedy přišel s nimi Ježíš na místo, kteréž sloulo Getsemany. I dí
učedlníkům: Poseďtež tuto, ažť odejda, pomodlím se tamto.
37. A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, počal se rmoutiti a
teskliv býti.
38. Tedy dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Pozůstaňtež tuto, a
bděte se mnou.
39. A poodšed maličko, padl na tvář svou, modle se a řka: Otče můj,
jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. A však ne jakž já
chci, ale jakž ty.
40. I přišel k učedlníkům a nalezl je, a oni spí. I řekl Petrovi:
Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou?
41. Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov
jest, ale tělo nemocno.
42. Opět podruhé odšed, modlil se, řka: Otče můj, nemůže-liť tento
kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá.
43. I přišed, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oči jejich
obtíženy.
44. A nechav jich, opět odšel, a modlil se potřetí, touž řeč říkaje.
45. Tedy přišel k učedlníkům svým, a řekl jim: Spětež již a
odpočívejte. Aj, přiblížila se hodina, a Syna člověka zrazují v ruce
hříšných.
46. Vstaňtež, poďme. Aj, přiblížil se ten, kterýž mne zrazuje.
47. A když on ještě mluvil, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, přišel, a s
ním zástup mnohý s meči a s kyjmi, od předních kněží {biskupů} a
starších lidu.
48. Ten pak, kterýž jej zrazoval, dal jim znamení, řka: Kteréhokoli
políbím, ten jest; držtež jej.
49. A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil
jej.
50. Ale Ježíš řekl jemu: Příteli, nač jsi přišel? Tedy přistoupili, a
ruce vztáhli na Ježíše, a jali ho.
51. A aj, jeden z těch, kteříž byli s Ježíšem, vztáh ruku, vytrhl meč
svůj; a udeřiv služebníka nejvyššího kněze {biskupova}, uťal ucho
jeho.
52. Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni,
kteříž meč berou, od meče zahynou.
53. Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi
více nežli dvanácte houfů andělů.
54. Kterakž by se pak naplnila písma, svědčící, že tak musí býti?
55. V tu hodinu řekl Ježíš zástupům: Jako na lotra vyšli jste s meči a
s kyjmi jímati mne. Na každý den sedával jsem u vás, uče v chrámě, a
nejali jste mne.
56. Ale toto se všecko stalo, aby se naplnila písma prorocká. Tedy
učedlníci všickni opustivše ho, utekli.
57. A oni javše Ježíše, vedli ho k Kaifášovi nejvyššímu knězi
{biskupovi}, kdež zákonníci a starší byli se sešli.
58. Ale Petr šel za ním zdaleka, až do síně nejvyššího kněze
{biskupovy}. A všed vnitř, seděl s služebníky, aby viděl konec.
59. Přední pak kněží {biskupové} a starší i všecka ta rada hledali
falešného svědectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali,
60. Ale nenalezli. Ani, když mnozí falešní svědkové předstupovali, nic
nenalezli. Naposledy pak přišedše dva falešní svědkové,
61. Řekli: Tento pověděl: Mohu zbořiti chrám Boží, a ve třech dnech
jej ustavěti.
62. A povstav nejvyšší kněz {biskup}, řekl jemu: Nic neodpovídáš, co
tito proti tobě svědčí?
63. Ale Ježíš mlčel. I odpovídaje nejvyšší kněz {biskup}, řekl jemu:
Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn
Boží?
64. Dí mu Ježíš: Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte
Syna člověka sedícího na pravici moci Boží, a přicházejícího na
oblacích nebeských.
65. Tedy nejvyšší kněz {biskup} roztrhl roucho své, řka: Rouhal se.
Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho.
66. Co se vám zdá? A oni odpovídajíce, řekli: Hodenť jest smrti.
67. Tedy plili na tvář jeho, a pohlavkovali jej; jiní pak hůlkami jej
bili,
68. Říkajíce: Hádej nám, Kriste, kdo jest ten, kterýž tebe udeřil?
69. Ale Petr seděl vně v síni. I přistoupila k němu jedna děvečka,
řkuci: I ty jsi byl s Ježíšem tím Galilejským.
70. On pak zapřel přede všemi, řka: Nevím, co pravíš.
71. A když vycházel ze dveří, uzřela jej jiná. I řekla těm, kteříž tu
byli: I tento byl s Ježíšem tím Nazaretským.
72. I zapřel opět s přísahou: Neznám toho člověka.


Příspěvek byl publikován v rubrice Matouš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.