Bible kralická: Matouš, 5. kapitola


1. Vida pak Ježíš zástupy, vstoupil na horu; a když se posadil,
přistoupili k němu učedlníci jeho.
2. I otevřev ústa svá, učil je, řka:
3. Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské.
4. Blahoslavení lkající, nebo oni potěšeni budou.
5. Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi.
6. Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni
nasyceni budou.
7. Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou.
8. Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou.
9. Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou.
10. Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, nebo
jejich jest království nebeské.
11. Blahoslavení budete, když vám zlořečiti budou a protivenství
činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne.
12. Radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích.
Takť zajisté protivili se prorokům, kteříž byli před vámi.
13. Vy jste sůl země. Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena? K
ničemuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí pošlapána.
14. Vy jste světlo světa. Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti.
15. Aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen; i
svítí všechněm, kteříž jsou v domě.
16. Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a
slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích.
17. Nedomnívejte se, že bych přišel rušiti zákona aneb proroků.
Nepřišelť jsem rušiti, ale naplniti.
18. Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná
literka aneb jeden puňktík nepomine z zákona, až se všecky věci
stanou.
19. Protož zrušil-li by kdo jedno z přikázaní těchto nejmenších, a
učil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by
pak koli činil i učil, ten veliký slouti bude v království nebeském.
20. Nebo pravím vám: Nebude-liť hojnější spravedlivost vaše nežli
zákonníků a farizeů, nikoli nevejdete do království nebeského.
21. Slyšeli jste, že říkáno jest starým: Nezabiješ. Pakli by kdo
zabil, povinen trpěti soud.
22. Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož se hněvá na bratra svého bez
příčiny, musí trpěti soud. Kdož by pak řekl bratru svému: Rácha,
povinen bude před radou státi; a kdož by řekl: Blázne, musí pekelný
oheň trpěti.
23. Protož obětoval-li bys dar svůj na oltář, a tu bys se rozpomenul,
že bratr tvůj má něco proti tobě:
24. Nechejž tu daru svého před oltářem a odejdi; prvé smiř se s
bratrem svým, a potom přijda, obětuj dar svůj.
25. Vejdi v dobrou vůli s protivníkem svým rychle, dokudž jsi s ním na
cestě, aťby snad nedal tebe protivník tvůj soudci, a soudce dal by tě
služebníku, a byl bys uvržen do žaláře.
26. Amen pravím tobě: Nevyjdeš odtud, dokudž i posledního haléře
nenavrátíš.
27. Slyšeli jste, že říkáno bylo starým: Nezcizoložíš.
28. Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož by pohleděl na ženu ku požádání
jí, již zcizoložil s ní v srdci svém.
29. Jestliže pak oko tvé pravé horší tě, vylup je a vrz od sebe; neboť
jest užitečněji tobě, aby zahynul jeden oud tvůj, než by celé tělo tvé
uvrženo bylo do ohně pekelného.
30. A pakli ruka tvá pravá horší tě, utni ji a vrz od sebe; nebo
užitečněji jest tobě, aby zahynul jeden oud tvůj, než by všecko tělo
tvé uvrženo bylo do pekelného ohně.
31. Též řečeno jest: Kdož by koli propustil manželku svou, aby jí dal
lístek rozloučení.
32. Jáť pak pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, kromě
příčiny cizoložstva, uvodí ji v cizoložstvo, a kdož propuštěnou pojme,
cizoloží.
33. Opět slyšeli jste, že říkáno bylo starým: Nebudeš křivě přisahati,
ale splníš Pánu přísahy své.
34. Ale jáť pravím vám: Abyste nepřisahali všelijak, ani skrze nebe,
nebo trůn Boží jest;
35. Ani skrze zemi, nebo podnož jeho jest; ani skrze Jeruzalém, nebo
město velikého toho Krále jest.
36. Ani skrze hlavu svou budeš přisahati, nebo nemůžeš jednoho vlasu
učiniti bílého aneb černého.
37. Ale buď řeč vaše: Jistě, jistě; nikoli, nikoli. Což pak nad to
více jest, to od zlého jest.
38. Slyšeli jste, že říkáno bylo: Oko za oko, a zub za zub.
39. Jáť pak pravím vám: Abyste neodpírali zlému. Ale udeří-li tě kdo v
pravé líce tvé, nasaď jemu i druhého.
40. A tomu, kdož se s tebou chce souditi a sukni tvou vzíti, nech mu i
pláště.
41. A nutil-li by tě kdo míli jednu, jdi s ním dvě.
42. A prosícímu tebe dej, a od toho, kdo by chtěl vypůjčiti od tebe,
neodvracuj se.
43. Slyšeli jste, že říkáno bylo: Milovati budeš bližního svého, a
nenáviděti budeš nepřítele svého.
44. Ale jáť vám pravím: Milujte nepřátely své, dobrořečte těm, kteříž
vás proklínají, dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za ty, kteříž
vás utiskují a vám se protiví,
45. Abyste byli synové Otce svého, kterýž jest v nebesích; nebo slunci
svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i
na nespravedlivé.
46. Nebo milujete-li ty, kdož vás milují, jakou odplatu máte? Zdaliž i
publikáni téhož nečiní?
47. A budete-li pozdravovati toliko bratří svých, což více činíte?
Však i publikáni to činí.
48. Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích,
dokonalý jest.


Příspěvek byl publikován v rubrice Matouš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.