Bible kralická: Římanům, 11. kapitola


1. Protož pravím: Zdaliž Bůh zavrhl lid svůj? Nikoli; nebo i já
Izraelský jsem, z semene Abrahamova, z pokolení Beniaminova.
2. Nezavrhlť Bůh lidu svého, kterýž předzvěděl. Zdali nevíte, co písmo
praví o Eliášovi, kterak se modlí Bohu proti lidu Izraelskému, řka:
3. Pane, proroky tvé zmordovali, a oltáře tvé rozkopali, já pak zůstal
jsem sám, a i méť duše hledají?
4. Ale co jemu dí odpověď Boží? Pozůstavil jsem sobě sedm tisíců mužů,
kteříž neskláněli kolen před Bálem.
5. Takť i nyní ostatkové podlé vyvolení milosti zůstali,
6. A poněvadž z milosti, tedy ne z skutků, sic jinak milost již by
nebyla milost. Pakli z skutků, již není milost, jinak skutek nebyl by
skutek.
7. Což tedy? Čeho hledá Izrael, toho nedošel, ale vyvolení došli toho,
jiní pak zatvrzeni jsou,
8. (Jakož psáno jest: Dal jim Bůh ducha zkormoucení, oči aby neviděli,
a uši, aby neslyšeli), až do dnešního dne.
9. A David dí: Budiž jim stůl jejich osídlem a pastmi a pohoršením i
odplacením.
10. Zatmětež se oči jejich, ať nevidí, a hřbet jejich vždycky shýbej.
11. Pravím tedy: Tak-liž pak klesli, aby padli? Nikoli, ale jejich
pádem spasení přišlo pohanům, aby je k závidění přivedl.
12. A poněvadž pak jejich pád jest bohatství světa, a zmenšení jejich
jest bohatství pohanů, čím více plnost jich?
13. Vámť zajisté pravím pohanům, že jelikož jsem já apoštol pohanský,
přisluhování své oslavuji,
14. Zda bych jak k závidění vzbuditi mohl tělo mé, a k spasení
přivesti některé z nich.
15. Nebo kdyžť zavržení jich jest smíření světa, co pak zase jich
přijetí, než život z mrtvých?
16. Poněvadž prvotiny svaté, takéť i těsto; a jestliť kořen svatý, i
ratolesti.
17. Žeť jsou pak některé ratolesti vylomeny, a ty, byv planou olivou,
vštípen jsi místo nich, a učiněn jsi účastník kořene i tučnosti olivy.
18. Nechlub se proti ratolestem. Pakli se chlubíš, věz, že ne ty kořen
neseš, ale kořen tebe.
19. Pakli díš: Vylomeny jsou ratolesti, abych já byl vštípen,
20. Dobře. Pro nevěru vylomeny jsou, ale ty věrou stojíš. Nebudiž
vysokomyslný, ale boj se.
21. Nebo poněvadž Bůh ratolestem přirozeným neodpustil, věz, žeť by
ani tobě neodpustil.
22. A protož viz dobrotivost i zůřivost Boží. K těm zajisté, kteříž
padli, zůřivost, ale k tobě dobrotivost, ač budeš-li trvati v dobrotě.
Sic jinak i ty vyťat budeš.
23. Ano i oni, jestliže nezůstanou v nevěře, zase vštípeni budou.
Mocenť jest zajisté Bůh zase vštípiti je.
24. Nebo poněvadž ty vyťat jsi z přirozené plané olivy, a proti
přirození vštípen jsi v dobrou olivu, čím více ti, kteříž podlé
přirození jsou, vštípeni budou v svou vlastní olivu.
25. Neboť nechci, bratří, abyste nevěděli tohoto tajemství, (abyste
nebyli sami u sebe moudří), že zatvrdilost z částky přihodila se
Izraelovi, dokudž by nevešla plnost pohanů.
26. A takť všecken Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Přijde z
Siona vysvoboditel, a odvrátíť bezbožnosti od Jákoba.
27. A tatoť bude smlouva má s nimi, když shladím hříchy jejich.
28. A tak s strany evangelium jsouť nepřátelé pro vás, ale podlé
vyvolení jsou milí pro otce.
29. Darů zajisté svých a povolání Bůh nelituje.
30. Nebo jakož i vy někdy jste nebyli poslušni Boha, ale nyní
milosrdenství jste došli pro jejich nevěru,
31. Tak i oni nyní neuposlechli, aby pro učiněné vám milosrdenství i
oni milosrdenství dosáhli.
32. Zavřel zajisté Bůh všecky v nevěře, aby se nade všemi smiloval.
33. Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! Jak jsou
nezpytatelní soudové jeho, a nevystižitelné cesty jeho.
34. Nebo kdo poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil?
35. Nebo kdo prvé dal jemu, a budeť mu odplaceno?
36. Nebo z něho, a skrze něho, a v něm jsou všecky věci, jemuž sláva
na věky. Amen.


Příspěvek byl publikován v rubrice Římanům. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.