Bible kralická: Římanům, 2. kapitola


1. Protož nemůžeš se vymluviti, ó člověče, každý potupující. Nebo tím,
že jiného potupuješ, sám sebe odsuzuješ, poněvadž totéž činíš, což
tupíš.
2. Vímeť zajisté, že soud Boží jest podlé pravdy proti těm, kteříž
takové věci činí.
3. Zdali se domníváš, ó člověče, kterýž soudíš ty, kdož takové věci
činí, a sám totéž čině, že ty ujdeš soudu Božího?
4. Čili bohatstvím dobrotivosti jeho a snášelivosti i dlouhočekání
pohrdáš, nevěda, že dobrotivost Boží ku pokání tebe vede?
5. Ale podlé tvrdosti své a srdce nekajícího shromažďuješ sám sobě
hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího.
6. Kterýž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho,
7. Těm zajisté, kteříž trvajíce v dobrém skutku, slávy a cti a
nesmrtelnosti hledají, životem věčným,
8. Těm pak, kteříž jsou svárliví, a pravdě nepovolují, ale povolují
nepravosti, prchlivostí a hněvem,
9. Trápením a úzkostí, každé duši člověka činícího zlé, i Žida předně,
i Řeka.
10. Ale sláva a čest a pokoj každému, kdo činí dobré, i Židu předně, i
Řeku.
11. Neboť není přijímání osob u Boha.
12. Kteřížkoli zajisté bez zákona hřešili, bez zákona i zahynou; a
kteřížkoli pod zákonem hřešili, skrze zákon odsouzeni budou.
13. (Nebo ne ti, kteříž slyší zákon, spravedlivi jsou před Bohem, ale
činitelé zákona spravedlivi budou.
14. Nebo když pohané zákona nemajíce, od přirození činí to, což
přikazuje zákon, takoví zákona nemajíce, sami sobě zákonem jsou,
15. Jako ti, kteříž ukazují dílo zákona napsané na srdcích svých, když
jim to osvědčuje svědomí jejich i myšlení, kteráž se vespolek
obviňují, aneb také vymlouvají.)
16. V ten den, když souditi bude Bůh tajné věci lidské, podlé
evangelium mého skrze Jezukrista.
17. Aj, ty sloveš Žid, a zpoléháš na zákon, a chlubíš se Bohem,
18. A znáš vůli jeho, a rozeznáváš, co sluší, naučen jsa z zákona,
19. A za to máš, že jsi ty vůdcím slepých, světlem těch, kteříž jsou
ve tmě,
20. Ředitelem nemoudrých, učitelem nemluvňat, majícím formu umění a
pravdy v zákoně.
21. Kterakž tedy jiného uče, sám sebe neučíš? Vyhlašuje, že nemá
kradeno býti, kradeš?
22. Pravě: Nezcizoložíš, cizoložství pácháš? V ohavnosti maje modly,
svatokrádeže se dopouštíš?
23. Zákonem se chlubě, přestupováním zákona Bohu neúctu činíš?
24. Nebo jméno Boží pro vás v porouhání jest mezi pohany, jakož psáno
jest.
25. Obřezáníť zajisté prospěje, budeš-li zákon plniti; pakli budeš
přestupitelem zákona, obřezání tvé učiněno jest neobřezáním.
26. A protož jestližeť by neobřízka ostříhala práv zákona, zdaliž
nebude počtena neobřízka jejich za obřízku?
27. A ti, kteříž jsou z přirození neobřízka, zachovávajíce zákon,
zdaliž nepotupí tebe, kterýž pod literou a obřízkou přestupník jsi
zákona?
28. Nebo ne ten jest Žid, kterýž jest zjevně; aniž to jest obřezání,
kteréž bývá zjevně na těle;
29. Ale ten jest Žid, kterýž vnitř jest Židem, obřezání maje srdečné v
duchu, a ne podlé litery; jehož chvála ne z lidí jest, ale z Boha.


Příspěvek byl publikován v rubrice Římanům. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.