Bible kralická: Římanům, 9. kapitola


1. Pravduť pravím v Kristu, a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví
vydává v Duchu svatém,
2. Žeť mám veliký zámutek, a ustavičnou bolest v srdci svém.
3. Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých,
příbuzných svých podlé těla.
4. Kteřížto jsou Izraelští, jejichž jest přijetí za syny, i sláva, i
smlouvy, i zákona dání, i služba, i zaslíbení.
5. Jejichž jsou otcové, a ti, z nichž jest Kristus podlé těla, kterýž
jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen.
6. A však nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou
z Izraele, Izraelští jsou.
7. Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, všickni jsou synové, ale v
Izákovi nazváno bude tvé símě.
8. To jest, ne ti, kteříž jsou synové těla, jsou synové Boží, ale
kteříž jsou synové zaslíbení, ti se počítají za símě.
9. Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti
syna.
10. A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce
našeho.
11. Nebo ještě před narozením, a prvé než co dobrého neb zlého
učinili, aby uložení Boží, kteréž jest podlé vyvolení, ne z skutků,
ale z toho, kterýž povolává, pevné bylo,
12. Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
13. Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
14. I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
15. Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se,
nad kýmž se slituji.
16. A tak tedy není na tom, kdož chce, ani na tom, kdož běží, ale na
Bohu, kterýž se smilovává.
17. Nebo dí písmo Faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě
ukázal moc svou, a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
18. A tak tedy, nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
19. Ale díš mi: I proč se pak hněvá? nebo vůli jeho kdo odepřel?
20. Nýbrž, ó člověče, kdo jsi ty, že odmlouváš Bohu? Zdaž hrnec dí
hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
21. Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple
udělal jednu nádobu ke cti, a jinou ku potupě?
22. Což pak, že Bůh, chtěje ukázati hněv, a oznámiti moc svou, snášel
ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí,
23. A známé učiniti bohatství slávy své při nádobách milosrdenství,
kteréž připravil k slávě?
24. Kterýchž i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z
pohanů,
25. Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid svůj lidem svým, a nemilou
milou.
26. A staneť se, že místo toho, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid
můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
27. Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů
Izraelských jako písek mořský, ostatkové spaseni budou.
28. Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté
učiní Pán na zemi, a to jisté.
29. A jakož prvé pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám
semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
30. Což tedy díme? I to, že pohané, kteříž nenásledovali
spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž
jest z víry;
31. Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti
nepřišel.
32. Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků zákona jí hledali. Urazili
se zajisté o kámen urážky,
33. Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu


Příspěvek byl publikován v rubrice Římanům. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.