Bible kralická: Skutky, 13. kapitola


1. Byli pak v církvi, kteráž byla v Antiochii, někteří proroci a
učitelé, jako Barnabáš a Šimon, kterýž měl přijmí Černý, a Lucius
Cyrenenský, a Manahen, kterýž byl spolu vychován s Heródesem
tetrarchou, a Saul.
2. A když oni služby Páně konali, a postili se, dí Duch svatý: Oddělte
mi Barnabáše a Saule k dílu, k kterémuž jsem jich povolal.
3. Tedy postíce se, a modlíce se, a vzkládajíce na ně ruce, propustili
je.
4. A oni posláni byvše od Ducha svatého, přišli do Seleucie, a odtud
plavili se do Cypru.
5. A přišedše do Salaminy, zvěstovali slovo Boží v školách Židovských;
a měli s sebou i Jana k službě.
6. A když zchodili ten ostrov až do Páfu, nalezli jakéhos čarodějníka,
falešného proroka Žida, jemuž jméno Barjezus,
7. Kterýž byl u znamenitého vládaře Sergia Pavla, může opatrného. Ten
povolav Barnabáše a Saule, žádal slyšeti slovo Boží.
8. Ale protivil se jim Elymas, ten čarodějník, (nebo se tak vykládá
jméno jeho), usiluje odvrátiti vládaře od víry.
9. Tedy Saul, kterýž slove i Pavel, naplněn byv Duchem svatým, a pilně
pohleděv na něj,
10. Řekl: Ó plný vší lsti a vší nešlechetnosti, synu ďáblův, nepříteli
vší spravedlnosti, což nepřestaneš převraceti cest Páně přímých?
11. A aj, nyní ruka Páně nad tebou, a budeš slepý, nevida slunce až do
času. A pojednou připadla na něj mrákota a tma, a jda vůkol, hledal,
kdo by ho za ruku vedl.
12. Tehdy vládař uzřev, co se stalo, uvěřil, divě se učení Páně.
13. A pustivše se od Páfu Pavel a ti, kteříž s ním byli, přišli do
Pergen v Pamfylii. Jan pak odšed od nich, vrátil se do Jeruzaléma.
14. Oni pak šedše z Pergen, přišli do Antiochie Pisidické, a všedše do
školy v den sobotní, posadili se.
15. A když bylo po přečtení zákona a proroků, poslali k nim knížata
školy té, řkouce: Muži bratří, máte-li úmysl jaké napomenutí učiniti k
lidu, mluvte.
16. Tedy Pavel povstav, a rukou pokynuv, řekl: Muži Izraelští, a
kteříž se bojíte Boha, slyšte.
17. Bůh lidu tohoto Izraelského vyvolil otce naše, a lidu povýšil,
když byl pohostinu v zemi Egyptské, a v rameni vztaženém vyvedl je z
ní.
18. A za čas čtyřidceti let snášel jejich obyčeje na poušti.
19. A zahladiv sedm národů v zemi Kanán, rozdělil losem mezi ně zemi
jejich.
20. A potom, téměř za čtyři sta a padesáte let, dával jim soudce až do
Samuele proroka.
21. A v tom žádali za krále, i dal jim Bůh Saule, syna Cis, muže z
pokolení Beniaminova, za čtyřidceti let.
22. A když toho zavrhl, vzbudil jim Davida krále, kterémuž svědectví
dávaje, řekl: Nalezl jsem Davida, syna Jesse, muže podlé srdce svého,
kterýž bude činiti všecku vůli mou.
23. Z jehož semene Bůh podlé zaslíbení vzbudil Izraelovi spasitele
Ježíše,
24. Před jehož příštím kázal Jan křest pokání všemu lidu Izraelskému.
25. A když Jan běh dokonával, pravil: Kteréhož se mne domnívate býti,
nejsem já, ale aj, jdeť po mně, u jehož noh obuvi rozvázati nejsem
hoden.
26. Muži bratří, synové rodu Abrahamova, a kteříž mezi vámi bojí se
Boha, vám slovo spasení tohoto posláno jest.
27. Nebo ti, kteříž přebývají v Jeruzalémě, a knížata jejich, toho
Ježíše neznajíce, odsoudili, a tak hlasy prorocké, kteříž se na každou
sobotu čtou, naplnili.
28. A žádné příčiny smrti na něm nenalezše, prosili Piláta, aby
zamordován byl.
29. A když dokonali všecko, což o něm psáno bylo, složivše s dřeva, do
hrobu jej položili.
30. Bůh pak vzkřísil jej z mrtvých.
31. Kterýž vidín jest po mnohé dni od těch, jenž spolu s ním byli
přišli z Galilee do Jeruzaléma, kteříž jsou svědkové jeho k lidu.
32. A my vám zvěstujeme to zaslíbení, kteréž se stalo otcům, že Bůh
naplnil je nám synům jejich, vzkřísiv Ježíše;
33. Jakož i v druhém žalmu napsáno jest: Syn můj jsi ty, já dnes
zplodil jsem tebe.
34. A že jej z mrtvých vzkřísil, aby se již více nenavracoval k
porušení, takto řekl: Dám vám svaté věci Davidovy věrné.
35. Protož i jinde dí: Nedáš svatému svému viděti porušení.
36. David zajisté za svého věku poslouživ vůli Boží, usnul, a přiložen
jest k otcům svým, a viděl porušení.
37. Ale ten, kteréhož Bůh vzkřísil, neviděl porušení.
38. Protož známo vám buď, muži bratří, že skrze toho zvěstuje se vám
odpuštění hříchů.
39. A to ode všech, od kterýchž jste nemohli skrze zákon Mojžíšův
ospravedlněni býti, skrze tohoto, každý kdož věří, bývá ospravedlněn.
40. Protož vizte, ať na vás nepřijde to, což jest v prorocích
povědíno:
41. Vizte potupníci, a podivte se, a na nic přiďte; nebo já dílo dělám
za dnů vašich, dílo to, jemuž neuvěříte, byť vám kdo o něm vypravoval.
42. A když vycházeli ze školy Židovské, prosili pohané, aby jim v
druhou sobotu mluvili táž slova.
43. A když bylo propuštěno shromáždění, šlo mnoho Židů, a nábožných
znovu na víru obrácených za Pavlem a Barnabášem, kteříž promouvajíce k
nim, radili jim, aby trvali v milosti Boží.
44. V druhou pak sobotu téměř všecko město sešlo se k slyšení slova
Božího.
45. A Židé vidouce zástupy, naplněni jsou závistí, a odporovali tomu,
co bylo praveno od Pavla, protivíce a rouhajíce se.
46. Tedy svobodně Pavel a Barnabáš řekli: Vámť mělo nejprv mluveno
býti slovo Boží, ale poněvadž je zamítáte, a za nehodné sebe soudíte
věčného života, aj, obracíme se ku pohanům.
47. Neboť nám tak přikázal Pán, řka: Položil jsem tebe světlo pohanům,
abys ty byl spasení až do končin země.
48. A slyševše to pohané, radovali se, a velebili slovo Páně; a
uvěřili všickni, což jich koli bylo předzřízeno k životu věčnému.
49. I rozhlašovalo se slovo Páně po vší té krajině.


Příspěvek byl publikován v rubrice Skutky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.