Bible kralická: Skutky, 18. kapitola


1. Potom pak Pavel vyšed z Atén, přišel do Korintu.
2. A nalez jednoho Žida, jménem Akvilu, kterýž byl rodem z Pontu,
kterýž nedávno byl přišel z Vlach, i Priscillu manželku jeho, (proto
že byl rozkázal Klaudius, aby všickni Židé z Říma vyšli), i přivinul
se k nim.
3. A že byl téhož řemesla, bydlil u nich, a dělal; nebo řemeslo jejich
bylo stany dělati.
4. I hádal se v škole na každou sobotu, a k získání přivodil i Židy i
Řeky.
5. A když přišli z Macedonie Sílas a Timoteus, rozněcoval se v duchu
Pavel, osvědčuje Židům, že Ježíš jest Kristus.
6. A když oni odporovali a rouhali se, vyraziv prach z roucha, řekl
jim: Krev vaše na hlavu vaši. Já čist jsa, hned půjdu ku pohanům.
7. A jda odtud, všel do domu nějakého Justa jménem, ctitele Božího,
kteréhož dům byl u samé školy.
8. Krispus pak, kníže školy, uvěřil Pánu se vším domem svým, a mnozí z
Korintských slyšavše, uvěřili a pokřtěni byli.
9. I řekl Pán v noci u vidění Pavlovi: Neboj se, ale mluv a nemlč.
10. Nebo já s tebou jsem, a žádnýť nesáhne na tebe, aťby zle učinil;
nebo mnoho mám lidu v tomto městě.
11. I byl tu půl druhého léta, káže jim slovo Boží.
12. Když pak Gallio vládařem byl v Achaii, povstali jednomyslně Židé
proti Pavlovi, a přivedli jej před soudnou stolici,
13. Pravíce: Tento navodí lidi, aby proti zákonu cítili Boha.
14. A když Pavel měl již otevříti ústa, řekl Gallio Židům: Ó Židé,
jestliže by co nepravého stalo se, neb nešlechetnost nějaká, slušně
bych vás vyslyšel.
15. Pakliť jsou jaké hádky o slovích a o jméních a zákonu vašem, vy
sami k tomu přihlédněte. Já zajisté toho soudce býti nechci.
16. I odehnal je od soudné stolice.
17. Tedy Řekové všickni, uchopivše Sostena, kníže školy, bili jej před
soudnou stolicí, a Gallio na to nic nedbal.
18. Pavel pak, pobyv tam ještě za mnoho dní, i rozžehnav se s
bratřími, plavil se do Syrie, a s ním spolu Priscilla a Akvila, oholiv
hlavu v Cenchreis; nebo byl učinil slib.
19. I přišed do Efezu, nechal jich tu; sám pak všed do školy, hádal se
s Židy.
20. A když ho prosili, aby déle pobyl u nich, nepovolil.
21. Ale požehnav jich, řekl: Musím já jistotně svátek ten, kterýž
nastává, v Jeruzalémě slaviti, ale navrátím se k vám zase, bude-li
vůle Boží. I bral se z Efezu.
22. A přišed do Cesaree, vstoupil, a pozdraviv církve, odtud šel do
Antiochie.
23. A pobyv tu za některý čas, odšel a procházel pořád Galatskou
krajinu a Frygii, potvrzuje všech učedlníků.
24. Žid pak nějaký, jménem Apollo, rodem z Alexandrie, muž výmluvný,
přišel do Efezu, učený v písmě.
25. Ten byl počátečně naučen cestě Páně, a byv vroucího ducha, mluvil
a učil pilně těm věcem, kteréž jsou Páně, znaje toliko křest Janův.
26. A ten počal svobodně mluviti v škole. Kteréhož slyševše Priscilla
a Akvila, přijali ho k sobě, a dokonaleji vypravovali jemu o cestě
Boží.
27. A když chtěl jíti do Achaie, bratří napomenuvše ho, psali
učedlníkům, aby jej přijali. Kterýž když tam přišel, mnoho prospěl
těm, kteříž uvěřili skrze milost Boží.
28. Nebo náramně přemáhal Židy, zjevně přede všemi toho dokazuje z
písem, že Ježíš jest Kristus.


Příspěvek byl publikován v rubrice Skutky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.