Bible kralická: Skutky, 21. kapitola


1. Když jsme se pak plavili, rozloučivše se s nimi, přímým během
přijeli jsme do Koum, a druhý den do Ródu, a odtud do Patary.
2. I nalezše tu lodí, kteráž měla plouti do Fenicen, a vstoupivše na
ni, plavili jsme se.
3. A když se nám počal ukazovati Cyprus, nechavše ho na levé straně,
plavili jsme se do Syrie, a připlavili jsme se do Týru; nebo tu měli
složiti náklad z lodí.
4. A nalezše učedlníky, pobyli jsme tam za sedm dní, kteříž pravili
Pavlovi skrze Ducha, aby nechodil do Jeruzaléma.
5. A když jsme vyplnili ty dni, vyšedše, brali jsme se pryč, a
sprovodili nás všickni s ženami i s dětmi až za město. A poklekše na
kolena na břehu, pomodlili jsme se.
6. A když jsme se vespolek rozžehnali, vstoupli jsme na lodí, a oni se
vrátili domů.
7. My pak přeplavivše se od Týru, dostali jsme se až do Ptolemaidy, a
pozdravivše bratří, pobyli jsme u nich jeden den.
8. A nazejtří vyšedše Pavel a my, kteříž jsme s ním byli, přišli jsme
do Cesaree, a všedše do domu Filipa evangelisty (kterýž byl jeden z
oněch sedmi), pobyli jsme u něho.
9. A ten měl čtyři dcery panny, prorokyně.
10. A když jsme tu pobyli za drahně dní, přišel prorok nějaký z
Judstva, jménem Agabus.
11. Ten když k nám přišel, vzal pás Pavlův, a svázav sobě ruce i nohy,
řekl: Totoť praví Duch svatý: Muže toho, jehož jest pás tento, tak
Židé sváží v Jeruzalémě, a vydadí v ruce pohanům.
12. A jakž jsme to uslyšeli, prosili jsme i my i ti, kteříž byli v tom
místě, aby nechodil do Jeruzaléma.
13. Tedy odpověděl Pavel: I co činíte, plačíce a trápíce srdce mé?
Však já netoliko svázán býti, ale i umříti hotov jsem v Jeruzalémě pro
jméno Pána Ježíše.
14. A když nechtěl povoliti, dali jsme tomu pokoj, řkouce: Staň se
vůle Páně.
15. Po těch pak dnech připravivše se, brali jsme se do Jeruzaléma.
16. A šli s námi i učedlníci z Cesaree, vedouce s sebou nějakého
Mnázona z Cypru, starého učedlníka, u něhož bychom hospodu měli.
17. A když jsme přišli do Jeruzaléma, vděčně nás přijali bratří.
18. Druhého pak dne všel Pavel s námi k Jakubovi, a tu se byli všickni
starší sešli.
19. Jichž pozdraviv, vypravoval všecko, což Bůh skrze službu jeho
činil mezi pohany.
20. A oni slyševše, velebili Pána, a řekli jemu: Vidíš, bratře, kterak
jest mnoho tisíců Židů věřících, a ti všickni jsou horliví milovníci
zákona.
21. Ale o toběť mají zprávu, že bys ty vedl od zákona Mojžíšova všecky
ty Židy, kteříž jsou mezi pohany, pravě, že nemají obřezovati synů,
ani zachovávati ustanovení.
22. Což tedy? Musíť zajisté shromážděno býti množství, neboť uslyší o
tobě, že jsi přišel.
23. Učiniž tedy toto, cožť povíme: Máme tu čtyři muže, kteříž mají
slib na sobě.
24. Ty přijma k sobě, posvěť se s nimi, a náklad učiň s nimi, aby
oholili hlavy. I zvědí všickni, že to, což slyšeli o tobě, nic není,
ale že i sám ty chodíš, ostříhaje zákona.
25. Z strany pak těch, kteříž z pohanů uvěřili, my jsme psali,
usoudivše, aby tohoto ničeho nešetřili, toliko aby se varovali modlám
obětovaného, a krve, a udáveného, a smilstva.
26. Tedy Pavel, přijav k sobě ty muže, na druhý den posvětiv se s
nimi, všel do chrámu, a vypravoval o vyplnění dní toho posvěcení, až i
obětována jest obět za jednoho každého z nich.
27. A když se vyplniti mělo dní sedm, Židé někteří z Azie, uzřevše jej
v chrámě, zbouřili všecken lid, a vztáhli naň ruce,
28. Křičíce: Muži Izraelští, pomozte. Totoť jest ten člověk, kterýž
proti lidu i zákonu i místu tomuto všecky všudy učí, a k tomu i pohany
uvedl do chrámu, a poškvrnil svatého tohoto místa.
29. (Nebo byli viděli prvé Trofima Efezského s ním v městě, kteréhož
domnívali se, že by Pavel do chrámu uvedl.)
30. Takž se zbouřilo všecko město, a zběhli se lidé, a uchopivše
Pavla, táhli jej ven z chrámu. A hned zavříny jsou dvéře.
31. A když jej chtěli zamordovati, povědíno hejtmanu vojska, že se
bouří všecken Jeruzalém.
32. Kterýž hned pojav s sebou žoldnéře a setníky, přiběhl na ně. A oni
uzřevše hejtmana a žoldnéře, přestali bíti Pavla.
33. Tedy přistoupiv hejtman, dosáhl ho, a rozkázal svázati dvěma
řetězy, a ptal se, kdo jest, a co učinil.
34. V zástupu pak jedni tak, jiní jinak křičeli. A nemoha nic jistého
zvěděti pro hluk, rozkázal jej vésti do vojska.
35. A když přišel k stupňům, nahodilo se, že nesen byl od žoldnéřů pro
násilé lidu.
36. Nebo šlo za ním množství lidu, křičíce: Zahlaď jej.
37. A když měl již uveden býti do vojska Pavel, řekl hejtmanu: Mohu-li
co promluviti k tobě? Kterýž řekl: Umíš Řecky?
38. Nejsi-liž ty ten Egyptský, kterýž jsi před těmito dny byl bouřku
učinil, a vyvedls na poušť ty čtyři tisíce mužů těch lotrů?
39. I řekl Pavel: Já jsem člověk Žid Tarsenský, neposledního města v
Cilicii obyvatel; protož prosím tebe, dopusť mi promluviti k lidu.
40. A když mu on dopustil, Pavel stoje na stupních, pokynul rukou na
lid. A když se veliké mlčení stalo, mluvil k nim Židovsky, řka:


Příspěvek byl publikován v rubrice Skutky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.