Bible kralická: Skutky, 24. kapitola


1. Po pěti pak dnech sstoupil nejvyšší kněz {biskup} Ananiáš s
staršími a s nějakým Tertullem řečníkem. Kteříž postavili se před
vládařem proti Pavlovi.
2. A když povolán byl, počal žalovati Tertullus, řka:
3. Kterak mnohý pokoj způsoben jest nám skrze tebe, a mnohé věci v
tomto národu výborně se dějí skrze tvou opatrnost, to my i všelijak i
všudy se vším děkováním vyznáváme, výborný Felix.
4. Ale abych tě déle nezaměstknával, prosím, vyslyšiž nás maličko
podlé obyčeje přívětivosti své.
5. Nalezli jsme zajisté muže tohoto nešlechetného, a vzbuzujícího
různice mezi všemi Židy po všem světě, a vůdci té sekty Nazaretské.
6. Kterýž také i o to se pokoušel, aby chrámu poškvrnil; a kteréhož
javše, vedlé zákona svého chtěli jsme souditi.
7. Ale přišed hejtman Lyziáš s mocí velikou, vzal ho z rukou našich,
8. Rozkázav, aby žalobníci jeho šli k tobě. Od něhož ty sám budeš
moci, vyptaje se, zvěděti o tom o všem, z čeho my jej viníme.
9. A k tomu se přimluvili i Židé, pravíce, že to tak jest.
10. Tedy Pavel odpověděl, když mu návěští dal vládař, aby mluvil: Od
mnohých let věda tebe býti soudcím národu tomuto představeným, s lepší
myslí k tomu, což se mne dotýče, odpovídati budu,
11. Poněvadž ty můžeš to věděti, že není tomu dní více než dvanácte,
jakž jsem přišel do Jeruzaléma, abych se modlil.
12. A aniž mne nalezli v chrámě s někým se hádajícího, aneb činícího
roty v zástupu, ani v školách, ani v městě,
13. Aniž toho prokázati mohou, což na mne nyní žalují.
14. Ale totoť před tebou vyznávám, že podlé té cesty, kterouž nazývají
kacířstvím, tak sloužím Bohu otců, věře všemu, cožkoli psáno jest v
zákoně a v prorocích,
15. Maje naději v Bohu, že bude, jehož i oni čekají, vzkříšení z
mrtvých, i spravedlivých i nespravedlivých.
16. Sám pak o to pracuji, abych měl svědomí bez úrazu před Bohem i
před lidmi vždycky.
17. Po mnohých pak letech přišel jsem, almužny nesa národu svému a
oběti.
18. Při čemž mne nalezli v chrámě očištěného, ne s zástupem, ani s
bouřkou, někteří Židé z Azie,
19. Kteříž by měli tuto také před tebou státi a žalovati, měli-li by
co proti mně.
20. Aneb nechať tito sami povědí, nalezli-li na mně jakou nepravost,
když jsem stál v radě.
21. Leč to jedno promluvení, že jsem zavolal, stoje mezi nimi: Pro
vzkříšení z mrtvých já k soudu potažen jsem dnes od vás.
22. A vyslyšav to Felix, odložil jim, řka: Až bych o té cestě něco
místnějšího vyzvěděl, když hejtman Lyziáš sem přijede, posoudím té pře
vaší.
23. I poručil setníkovi, aby Pavla ostříhal, a polehčil mu, a nebránil
žádnému z přátel jeho posluhovati jemu aneb navštěvovati ho.
24. Po několika pak dnech přišed Felix s Druzillou, manželkou svou,
kteráž byla Židovka, zavolal Pavla, a slyšel od něho o víře v Krista.
25. A když on vypravoval o spravedlnosti a o zdrželivosti a o budoucím
soudu, ulekl se Felix, a odpověděl: Nyní odejdi, a v čas příhodný
povolám tě.
26. Přitom pak nadál se, že jemu Pavel dá peníze, aby jej propustil,
pročež i tím častěji, povolávaje ho, mluvíval s ním.
27. Po dvou pak letech měl po sobě náměstka Felix Porcia Festa, a
chtěje se zalíbiti Židům Felix, nechal Pavla v vězení.


Příspěvek byl publikován v rubrice Skutky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.