Bible kralická: Skutky, 26. kapitola


1. Potom Agrippa řekl Pavlovi: Dopouštíť se, abys sám za sebe
promluvil. Tedy Pavel vztáh ruku, tuto zprávu dával:
2. Na všecky ty věci, z kterýchž mne viní Židé, králi Agrippo, za
šťastného se počítám, že dnes před tebou odpovídati mám,
3. A zvláště proto, poněvadž jsi ty povědom všech těch, kteříž u Židů
jsou, obyčejů a otázek. Protož prosím tebe, vyslyšiž mne trpělivě.
4. O životu mém od mladosti, jaký byl od počátku v národu mém v
Jeruzalémě, vědí všickni Židé,
5. Měvše mne prvé zdávna v dobré známosti, (kdyby chtěli svědectví
vydati), kterak vedlé nejjistší sekty v našem náboženství byl jsem živ
farizeus.
6. A nyní pro naději toho zaslíbení, kteréž se stalo otcům od Boha,
stojím, soudu jsa poddán,
7. K kterémuž dvanáctero pokolení naše, sloužíce Bohu ustavičně dnem i
nocí, naději má, že přijde. Pro tuť naději žalují na mne Židé, ó králi
Agrippo.
8. A tak-liž se to od vás za nepodobné k víře soudí, že Bůh křísí
mrtvé?
9. Ačť mně se zdálo, že by náležité bylo, proti jménu Ježíše
Nazaretského mnoho odporného činiti,
10. Jakož jsem i činil v Jeruzalémě, a mnohé z svatých já jsem do
žalářů dával, vzav moc od předních kněží {biskupů}. A když měli
mordování býti, já jsem pomáhal ortele vynášeti.
11. A po všech školách často je trápě, přinucoval jsem rouhati se; a
náramně rozlítiv se na ně, sháněl jsem se po nich i v jiných městech.
12. A v tom, když jsem šel do Damašku, s mocí a s poručením předních
kněží {biskupů},
13. O poledni na cestě, ó králi, uzřel jsem, ano světlo s nebe,
jasnější nad blesk slunečný, obklíčilo mne, i ty, kteříž se mnou šli.
14. A když jsme my všickni na zem padli, slyšel jsem hlas mluvící k
sobě, a řkoucí Židovským jazykem: Sauli, Sauli, proč mi se protivíš?
Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpěčovati.
15. A já jsem řekl: I kdo jsi, Pane? A on řekl: Já jsem Ježíš,
kterémuž ty se protivíš.
16. Ale vstaň a stůj na nohách svých; nebo protoť jsem se tobě ukázal,
abych tebe učinil služebníkem a svědkem i těch věcí, kteréž jsi viděl,
i těch, v kterýchž ukazovati se budu tobě,
17. Vysvobozuje tebe z lidu tohoto, i z pohanů, k nimž tě nyní
posílám,
18. Otvírati oči jejich, aby se obrátili od temností k světlu, a z
moci ďábelské k Bohu, aby tak hříchů odpuštění a díl s posvěcenými
vzali skrze víru, kteráž jest ve mne.
19. A protož, ó králi Agrippo, nebyl jsem nevěřící tomu nebeskému
vidění.
20. Ale nejprv těm, kteříž jsou v Damašku a v Jeruzalémě, i po vší
krajině Judské i pohanům zvěstoval jsem, aby pokání činili, a obrátili
se k Bohu, skutky hodné činíce pokání.
21. A pro tu příčinu Židé javše mne v chrámě, pokoušeli se rukama
zamordovati.
22. Ale s pomocí Boží ještě až do dnešního dne stojím, vydávaje
svědectví i malému i velikému, nic jiného nevypravuje, než to, což
proroci a Mojžíš zvěstovali, že se mělo státi:
23. Že měl Kristus trpěti, a z mrtvých vstana první, zvěstovati světlo
lidu tomuto i pohanům.
24. To když od sebe promluvil Pavel, Festus hlasem velikým řekl:
Blázníš, Pavle. Mnohé tvé umění k bláznovství tebe přivodí.
25. On pak řekl: Neblázním, výborný Feste, ale slova pravdy a
středmosti mluvím.
26. Víť zajisté o těch věcech král, před kterýmž svobodně mluvím; nebo
mám za to, žeť ho nic z těchto věcí tajno není, poněvadž se toto
nedálo pokoutně.
27. Věříš-li, králi Agrippo, prorokům? Vím, že věříš.
28. Tedy Agrippa řekl Pavlovi: Téměř bys mne k tomu naklonil, abych
byl křesťanem.
29. A Pavel řekl: Žádalť bych od Boha, abyste i poněkud i z cela,
netoliko ty, ale všickni, kteříž slyší mne dnes, byli takoví, jakýž já
jsem, kromě okovů těchto.
30. A když to Pavel promluvil, vstal král i vládař a Bernice, i ti,
kteříž s nimi seděli.
31. A odšedše na stranu, mluvili spolu, řkouce: Nic hodného smrti neb
vězení nečiní člověk tento.
32. Agrippa pak Festovi řekl: Mohl propuštěn býti člověk tento, kdyby


Příspěvek byl publikován v rubrice Skutky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.