Bible kralická: Židům, 10. kapitola


1. Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz těch
věcí, jednostejnými obětmi, kteréž po všecka léta obětují, nikdy nemůž
přistupujících dokonalých učiniti.
2. Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, proto že by již
neměli žádného svědomí z hříchů ti, kteříž obětují, jsouce jednou
očištěni?
3. Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.
4. Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.
5. Protož vcházeje na svět, dí: Oběti a daru nechtěl jsi, ale tělo jsi
mi způsobil.
6. Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.
7. Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně),
abych činil, ó Bože, vůli tvou.
8. Pověděv napřed: Že oběti a daru, a zápalů, i obětí za hřích,
(kteréž se podlé zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi oblíbil,
9. Tehdy řekl: Aj, jduť, abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první,
aby druhé ustanovil.
10. V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista
jednou.
11. A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a
jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.
12. Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici
Boží,
13. Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož
noh jeho.
14. Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteříž posvěceni
bývají.
15. Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prvé pověděv:
16. Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví
Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,
17. A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.
18. Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť více oběti za hřích.
19. Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev
Ježíšovu,
20. (Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to
jest tělo své),
21. A kněze velikého nad domem Božím,
22. Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce
srdce od svědomí zlého,
23. A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo
věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil).
24. A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých
skutcích,
25. Neopouštějíce společného shromáždění svého, jako někteří obyčej
mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten
den přibližuje.
26. Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti
pravdy, nezůstávalo by již oběti za hříchy,
27. Ale hrozné nějaké očekávání soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž
žráti má protivníky.
28. Kdož by koli pohrdal zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma
neb třmi svědky umírá.
29. Což se vám zdá, čím přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by
Syna Božího pošlapával, a krev smouvy, kterouž byl posvěcen, za
nehodnou drahého vážení by měl, a Duchu milosti potupu učinil?
30. Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví
Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.
31. Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.
32. Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichž osvíceni byvše, mnohý
boj utrpení snášeli jste,
33. Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo
učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.
34. Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s
radostí jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a
trvanlivé.
35. Protož nezamítejtež smělé doufanlivosti své, kteráž velikou má
odplatu.
36. Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce,
dosáhli zaslíbení.
37. Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má,
přijde, a nebudeť meškati,
38. Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se jinam obrátil,
nezalibuje sobě duše má v něm.
39. Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.


Příspěvek byl publikován v rubrice Židům. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.