Bible kralická: Židům, 7. kapitola


1. Nebo ten Melchisedech byl král Sálem, kněz Boha nejvyššího, kterýž
vyšel v cestu Abrahamovi, navracujícímu se od pobití králů, a dal jemu
požehnání.
2. Kterémuž Abraham i desátek dal ze všeho. Kterýž nejprvé vykládá se
král spravedlnosti, potom pak i král Sálem, to jest král pokoje,
3. Bez otce, bez matky, bez rodu, ani počátku dnů, ani skonání života
nemaje, ale připodobněn jsa Synu Božímu, zůstává knězem věčně.
4. Pohleďtež tedy, kteraký ten byl, jemuž i desátky z kořistí dal
Abraham patriarcha.
5. A ješto ti, kteříž jsou z synů Léví kněžství přijímající, přikázaní
mají desátky bráti od lidu podlé zákona, to jest od bratří svých,
ačkoli pošlých z bedr Abrahamových,
6. Tento pak, jehož rod není počten mezi nimi, desátky vzal od
Abrahama, a tomu, kterýž měl zaslíbení, požehnání dal.
7. A jistě beze všeho odporu menší od většího požehnání béře.
8. A tuto desátky berou smrtelní lidé, ale tamto ten, o němž se
vysvědčuje, že jest živ.
9. A ať tak dím, i sám Léví, kterýž desátky béře, v Abrahamovi desátky
dal.
10. Nebo ještě v bedrách otce byl, když vyšel proti němu Melchisedech.
11. A protož byla-liť dokonalost skrze Levítské kněžství, (nebo za
něho vydán jest lidu zákon), jakáž toho byla potřeba, aby jiný kněz
podlé řádu Melchisedechova povstal, a nebyl podlé řádu Aronova
jmenován?
12. A poněvadž jest kněžství přeneseno, musiloť také i zákona
přenesení býti.
13. Nebo ten, o kterémž se to praví, jiného jest pokolení, z kteréhož
žádný při oltáři v službě nebyl.
14. Zjevné jest zajisté, že z pokolení Judova pošel Pán náš, o
kterémžto pokolení nic z strany kněžství nemluvil Mojžíš.
15. Nýbrž hojněji to ještě zjevné jest, že povstal jiný kněz podlé
řádu Melchisedechova,
16. Kterýž učiněn jest ne podlé zákona přikázaní tělesného, ale podlé
moci života neporušitelného.
17. Nebo svědčí: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova.
18. Stalo se zajisté složení onoho předešlého přikázaní, proto že bylo
mdlé a neužitečné.
19. Nebo ničeho k dokonalosti nepřivedl zákon, ale na místo jeho
uvedena lepší naděje, skrze niž přibližujeme se k Bohu.
20. A to i podlé toho, že ne bez přísahy jest uvedena.
21. Nebo onino bez přísahy kněžími učiněni bývali, tento pak s
přísahou, skrze toho, kterýž řekl k němu: Přisáhl Pán, a nebudeť toho
litovati: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova.
22. Podlé čehož lepší smlouvy prostředníkem učiněn jest Ježíš.
23. A také onino mnozí bývali kněží, proto že smrt bránila jim vždycky
trvati;
24. Ale tento poněvadž zůstává na věky, věčné má kněžství.
25. A protož i dokonale spasiti může ty, kteříž přistupují skrze něho
k Bohu, vždycky jsa živ k orodování za ně.
26. Takovéhoť zajisté nám slušelo míti nejvyššího kněze {biskupa},
svatého, nevinného, nepoškvrněného, odděleného od hříšníků, a kterýž
by vyšší nad nebesa učiněn byl,
27. Kterýž by nepotřeboval na každý den, jako onino kněží, nejprv za
své vlastní hříchy oběti obětovati, potom za lid. Nebo učinil to
jednou, samého sebe obětovav.
28. Zákon zajisté lidi mající nedostatky ustavoval za nejvyšší kněží
{biskupy}, ale slovo přísežné, kteréž se stalo po zákonu, ustanovilo
Syna dokonalého na věky.


Příspěvek byl publikován v rubrice Židům. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.