Bible kralická: Zjevení, 10. kapitola


1. I viděl jsem jiného anděla silného, sstupujícího s nebe, oděného
oblakem, a duha na hlavě jeho byla, a tvář jeho jako slunce, a nohy
jeho jako sloupové ohniví.
2. A v ruce své měl knížku otevřenou. I postavil nohu svou pravou na
moři, a levou na zemi.
3. A volal hlasem velikým, jako by lev řval. A když dokonal volání,
mluvilo sedm hromů hlasy své.
4. A když odmluvilo sedm hromů hlasy své, byl bych psal. Ale slyšel
jsem hlas s nebe řkoucí ke mně: Zapečeť to, co mluvilo sedm hromů, než
nepiš toho.
5. Tedy anděl, kteréhož jsem viděl stojícího na moři a na zemi,
pozdvihl ruky své k nebi.
6. A přisáhl skrze živého na věky věků, kterýž stvořil nebe i to, což
v něm jest, a zemi i to, což na ní jest, a moře i to, což v něm jest,
že již více času nebude.
7. Ale ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubiti, dokonánoť
bude tajemství Boží, jakož zvěstoval služebníkům svým prorokům.
8. A ten hlas, kterýž jsem byl slyšel s nebe, opět mluvil se mnou, a
řekl: Jdi, a vezmi tu knížku otevřenou z ruky anděla, stojícího na
moři a na zemi.
9. I šel jsem k andělu, a řekl jsem jemu: Dej mi tu knížku. I řekl mi:
Vezmi, a požři ji, a učiníť hořkost v břiše tvém, ale v ústech tvých
budeť sladká jako med.
10. I vzal jsem tu knížku z ruky anděla, a požřel jsem ji. I byla v
ústech mých sladká jako med, ale když jsem ji požřel, hořko mi bylo v
břiše mém.
11. I dí mi: Musíš opět prorokovati lidem, a národům, a jazykům, i
králům mnohým.


Příspěvek byl publikován v rubrice Zjevení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.