Bible kralická: Zjevení, 17. kapitola


1. I přišel jeden z sedmi andělů, kteříž měli sedm koflíků, a mluvil
se mnou, řka ke mně: Poď, ukážiť odsouzení nevěstky veliké, kteráž
sedí na vodách mnohých,
2. S kterouž smilnili králové země, a zpili se vínem smilství jejího
obyvatelé země.
3. I odnesl mne na poušť v duchu, a viděl jsem ženu sedící na šelmě
brunátné, plné jmen rouhání, mající sedm hlav a deset rohů.
4. Žena pak odína byla šarlatem a brunátným rouchem, a ozdobena zlatem
a kamením drahým i perlami, mající koflík zlatý v ruce své, plný
ohavností a nečistoty smilstva svého.
5. A na čele jejím napsané jméno: Tajemství, Babylon veliký, mátě
smilstva a ohavností země.
6. A viděl jsem ženu tu opilou krví svatých, a krví mučedlníků
Ježíšových, a viděv ji, divil jsem se divením velikým.
7. I řekl mi anděl: Co se divíš? Já tobě povím tajemství té ženy i
šelmy, kteráž ji nese, mající hlav sedm a rohů deset.
8. Šelma, kteroužs viděl, byla, a není, a máť vystoupiti z propasti, a
na zahynutí jíti. I diviti se budou bydlitelé země, (ti, kterýchž
jména nejsou napsána v knize života od ustanovení světa), vidouce
šelmu, kteráž byla, a není, a však jest.
9. Tentoť pak jest smysl, a máť moudrost: Sedm hlav jest sedm hor, na
kterýchž ta žena sedí.
10. A králů sedm jest. Pět jich padlo, jeden jest, jiný ještě
nepřišel; a když přijde, na malou chvíli musí trvati.
11. A šelma, kteráž byla, a není, onať jest osmý, a z těch sedmi jest,
i na zahynutí jde.
12. Deset pak rohů, kteréžs viděl, jestiť deset králů, kteříž ještě
království nepřijali, ale přijmouť moc jako králové jedné hodiny spolu
s šelmou.
13. Tiť jednu radu mají, a sílu i moc svou šelmě dadí.
14. Tiť bojovati budou s Beránkem, a Beránek svítězí nad nimi, neboť
Pán pánů jest a Král králů, i ti, kteříž jsou s ním, povolaní, a
vyvolení, a věrní.
15. I řekl mi: Vody, kteréžs viděl, kdež nevěstka sedí, jsouť lidé, a
zástupové, a národové, a jazykové.
16. Deset pak rohů, kteréžs viděl na šelmě, ti v nenávist vezmou
nevěstku, a učiní ji opuštěnou a nahou, a tělo její jísti budou, a ji
páliti budou ohněm.
17. Neboť dal Bůh v srdce jejich, aby činili vůli jeho, a aby se
sjednomyslnili, a království své šelmě dali, dokudž by nebyla vykonána
slova Boží.
18. A žena, kteroužs viděl, jest město to veliké, kteréž má království
nad králi země.


Příspěvek byl publikován v rubrice Zjevení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.