Bible kralická: 1. Královská, 11. kapitola


1. V tom král Šalomoun zamiloval ženy cizozemky mnohé, i dceru
Faraonovu, i Moábské, Ammonitské, Idumejské, Sidonské a Hetejské,
2. Z národů těch, kteréž zapověděl Hospodin synům Izraelským, řka:
Nebudete se směšovati s nimi, aniž se oni budou směšovati s vámi,
neboť by naklonili srdce vaše k bohům svým. K těm přilnul Šalomoun
milostí,
3. Tak že měl žen královen sedm set a ženin tři sta. I odvrátily ženy
jeho srdce jeho.
4. Stalo se tedy, že když se zstaral Šalomoun, ženy jeho naklonily
srdce jeho k bohům cizím, tak že nebylo srdce jeho celé při Hospodinu
Bohu jeho, jako bylo srdce Davida otce jeho.
5. Ale obrátil se Šalomoun k Astarot, bohyni Sidonské, a k Moloch,
ohavnosti Ammonské.
6. I činil Šalomoun to, což se nelíbilo Hospodinu, a nenásledoval cele
Hospodina, jako David otec jeho.
7. Tedy vystavěl Šalomoun výsost Chámosovi, ohavnosti Moábské, na
hoře, kteráž jest naproti Jeruzalému, a Molochovi, ohavnosti synů
Ammon.
8. A tak vzdělal všechněm ženám svým z cizího národu, kteréž kadily a
obětovaly bohům svým.
9. I rozhněval se Hospodin na Šalamouna, proto že se uchýlilo srdce
jeho od Hospodina Boha Izraelského, kterýž se jemu byl ukázal po
dvakrát,
10. A zapověděl jemu tu věc, aby nechodil po bozích cizích. Ale
neostříhal toho, což byl přikázal Hospodin.
11. Protož řekl Hospodin Šalomounovi: Poněvadž se to nalezlo při tobě,
a neostříhal jsi smlouvy mé ani ustanovení mých, kterážť jsem
přikázal, věz, že odtrhnu království toto od tebe, a dám je služebníku
tvému.
12. A však za dnů tvých neučiním toho pro Davida otce tvého, než z
ruky syna tvého odtrhnu je.
13. Všeho pak království neodtrhnu, ale pokolení jednoho zanechám synu
tvému pro Davida služebníka svého a pro Jeruzalém, kterýž jsem
vyvolil.
14. A tak vzbudil Hospodin protivníka Šalomounovi, Adada Idumejského z
semene královského, kterýž byl v zemi Idumejské.
15. Nebo stalo se, když bojoval David proti Idumejským, a Joáb kníže
vojska vytáhl, aby pochoval zmordované, a pobil všecky pohlaví
mužského v zemi Idumejské,
16. (Za šest zajisté měsíců byl tam Joáb se vším lidem Izraelským,
dokudž nevyplénil všech pohlaví mužského v zemi Idumejské),
17. Že tehdáž utekl Adad sám, a někteří muži Idumejští z služebníků
otce jeho s ním, aby šli do Egypta. Adad pak byl pachole neveliké.
18. Kteříž jdouce z Madian, přišli do Fáran, a vzavše s sebou některé
muže z Fáran, přišli do Egypta k Faraonovi, králi Egyptskému, kterýž
dal jemu dům, i stravou opatřil ho, dal jemu také i zemi.
19. A tak nalezl Adad milost velikou před Faraonem, tak že jemu dal za
manželku sestru ženy své, sestru Tafnes královny.
20. I porodila jemu sestra Tafnes syna Genubata, a odchovala ho Tafnes
v domu Faraonovu. I byl Genubat v domě Faraonově mezi syny
Faraonovými.
21. Když pak uslyšel Adad v Egyptě, že by usnul David s otci svými, a
že umřel i Joáb kníže vojska, tedy řekl Adad Faraonovi: Propusť mne,
ať jdu do země své.
22. Jemuž řekl Farao: Čehožť se nedostává u mne, že chceš odjíti do
země své? I řekl: Ničeho, a však vždy mne propusť.
23. Vzbudil ještě Bůh proti němu protivníka, Rázona syna Eliadova,
kterýž byl utekl od Hadarezera krále Soby, pána svého,
24. A shromáždiv k sobě muže, byl knížetem roty, když je David hubil.
Protož odšedše do Damašku, bydlili v něm a kralovali v Damašku.
25. I byl protivníkem Izraelovým po všecky dny Šalomounovy; a to bylo
nad to zlé, kteréž mu činil Adad. I měl v ošklivosti Izraele, když
kraloval v Syrii.
26. Jeroboám také syn Nebatův Efratejský z Sareda, (a jméno matky jeho
ženy vdovy bylo Serua), služebník Šalomounův, pozdvihl ruky proti
králi.
27. A tato byla příčina, pro kterouž pozdvihl ruky proti králi
Šalomounovi: Že vystavěv Šalomoun Mello, zavřel mezeru města Davidova
otce svého.
28. Jeroboám pak byl muž silný a udatný. Protož vida Šalomoun
mládence, že by pracovitý byl, ustanovil ho nade všemi platy z domu
Jozefa.
29. I stalo se téhož času, že když vyšel Jeroboám z Jeruzaléma, našel
jej prorok Achiáš Silonský na cestě, jsa odín rouchem novým. A byli
sami dva na poli.
30. Tedy ujav Achiáš roucho nové, kteréž měl na sobě, roztrhal je na
dvanácte kusů.
31. A řekl Jeroboámovi: Vezmi sobě deset kusů; nebo takto praví
Hospodin Bůh Izraelský: Aj, já roztrhnu království z ruky Šalomounovy,
a dám tobě desatero pokolení.
32. Jedno toliko pokolení zůstane jemu pro služebníka mého Davida, a
pro město Jeruzalém, kteréž jsem vyvolil ze všech pokolení
Izraelských,
33. Proto že opustili mne, a klaněli se Astarot bohyni Sidonské, a
Chámos bohu Moábskému, i Moloch bohu Ammonskému, a nechodili po
cestách mých, aby činili to, což mi se líbí, totiž ustanovení má a
soudy mé, jako David otec jeho.
34. A však neodejmu ničeho z království z rukou jemu; nebo vůdcím
zanechám ho po všecky dny života jeho pro Davida služebníka svého,
kteréhož jsem vyvolil, kterýž ostříhal přikázaní mých a ustanovení
mých.
35. Ale potom vezma království z ruky syna jeho, dám tobě z něho
desatero pokolení,
36. Synu pak jeho dám jedno pokolení, aby zůstala svíce Davidovi
služebníku mému po všecky dny přede mnou v městě Jeruzalémě, kteréž
jsem sobě vyvolil, aby tam jméno mé přebývalo.
37. A tak tebe vezmu, abys kraloval ve všech věcech, kterýchž by
žádala duše tvá, a budeš králem nad Izraelem.
38. Protož jestliže uposlechneš všeho toho, což přikáži tobě, a
choditi budeš po cestách mých, a činiti to, což mi se líbí, ostříhaje
ustanovení mých a přikázaní mých, jako činil David služebník můj: budu
s tebou a vzdělám tobě dům stálý, jako jsem vzdělal Davidovi, a dám
tobě lid Izraelský.
39. Potrápímť zajisté semene Davidova pro tu věc, a však ne po všecky
dny.


Příspěvek byl publikován v rubrice 1. Královská. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.