Bible kralická: 1. Královská, 22. kapitola


1. Nebylo pak za tři léta války mezi Syrskými a Izraelskými.
2. I stalo se léta třetího, přijel Jozafat král Judský k králi
Izraelskému.
3. Mluvil pak byl král Izraelský služebníkům svým: Víte-li, že naše
bylo Rámot Galád, a my zanedbáváme vzíti ho zase z moci krále
Syrského?
4. Pročež řekl Jozafatovi: Potáhneš-li se mnou na vojnu proti Rámot
Galád? Odpověděl Jozafat králi Izraelskému: Jako jsem já, tak jsi ty,
jako lid můj, tak lid tvůj, jako koni moji, tak koni tvoji.
5. Řekl také Jozafat králi Izraelskému: Vzeptej se dnes medle na slovo
Hospodinovo.
6. I shromáždil král Izraelský proroků okolo čtyř set mužů a řekl jim:
Mám-li táhnouti na vojnu proti Rámot Galád, či tak nechati? I řekli:
Táhni, nebo dá je Pán v ruku krále.
7. Tedy řekl Jozafat: Což není zde již žádného proroka Hospodinova,
abychom se ho zeptali?
8. Na to řekl král Izraelský Jozafatovi: Ještěť jest muž jeden, skrze
něhož bychom se mohli poraditi s Hospodinem, ale já ho nenávidím,
proto že mi dobrého neprorokuje, než zlé, Micheáš syn Jemlův. Ale
Jozafat řekl: Nechť tak nemluví král.
9. Protož povolav král Izraelský komorníka jednoho, řekl: Přiveď sem
rychle Micheáše syna Jemlova.
10. (Mezi tím král Izraelský a Jozafat král Judský, jeden každý na
stolici své, odění jsouce rouchem, seděli v placu u vrat brány
Samařské, a všickni proroci prorokovali před nimi.
11. Sedechiáš pak syn Kenanův udělal sobě byl rohy železné a řekl:
Takto praví Hospodin: Těmito trkati budeš Syrské, dokudž nepohubíš
jich.
12. Takž podobně i jiní všickni proroci prorokovali, řkouce: Jeď do
Rámot Galád, a šťastněť se povede; nebo dá je Hospodin v ruku
královu.)
13. V tom posel ten, kterýž šel, aby zavolal Micheáše, mluvil jemu,
řka: Aj, nyní slova proroků jedněmi ústy předpovídají dobré věci
králi. Medle, buď řeč tvá jako řeč kterého z nich, a mluv dobré věci.
14. Tedy řekl Micheáš: Živť jest Hospodin, že což mi koli řekne
Hospodin, to mluviti budu.
15. A když přišel k králi, řekl jemu král: Micheáši, máme-li jeti na
vojnu proti Rámot Galád, či tak nechati? Kterýž řekl jemu: Jeď a
šťastněť se povede, nebo dá je Hospodin v ruku krále.
16. I řekl jemu král: I kolikrátž tě mám přísahou zavazovati, abys mi
nemluvil než pravdu ve jménu Hospodinovu?
17. Protož řekl: Viděl jsem všecken lid Izraelský rozptýlený po horách
jako ovce, kteréž nemají pastýře; nebo řekl Hospodin: Nemají pána
tito, navrať se jeden každý do domu svého v pokoji.
18. I řekl král Izraelský Jozafatovi: Zdaližť jsem neřekl, že mi
nebude prorokovati dobrého, ale zlé?
19. Řekl dále: Z té příčiny slyš slovo Hospodinovo: Viděl jsem
Hospodina sedícího na stolici své, a všecko vojsko nebeské stojící po
pravici jeho i po levici jeho.
20. I řekl Hospodin: Kdo oklamá Achaba, aby vytáhl a padl u Rámot
Galád? A když pravil ten toto, a jiný pravil jiné,
21. Tožť vyšel jakýsi duch, a postaviv se před Hospodinem, řekl: Já ho
oklamám. Hospodin pak řekl jemu: Jakým způsobem?
22. Odpověděl: Vyjdu a budu duchem lživým v ústech všech proroků jeho.
Kterýžto řekl: Oklamáš a dovedeš toho; vyjdiž a učiň tak.
23. Protož, aj, jižtě dal Hospodin ducha lživého v ústa všech proroků
tvých těchto, ješto však Hospodin mluvil zlé proti tobě.
24. Tedy přistoupiv Sedechiáš syn Kenanův, dal Micheášovi poliček a
řekl: Kudyže odšel duch Hospodinův ode mne, aby mluvil tobě?
25. Odpověděl Micheáš: Aj, uzříš v ten den, když vejdeš do
nejtajnějšího pokoje, abys se skryl.
26. I řekl král Izraelský: Jmi Micheáše, a doveď ho k Amonovi knížeti
města, a k Joasovi synu královu.
27. A řekneš: Takto praví král: Dejte tohoto do žaláře, a dávejte mu
jísti maličko chleba a maličko vody, dokudž se nenavrátím v pokoji.
28. Ale Micheáš řekl: Jestliže ty se navrátíš v pokoji, tedyť nemluvil
skrze mne Hospodin. Přes to řekl: Slyštež to všickni lidé!
29. A tak táhl král Izraelský, a Jozafat král Judský proti Rámot
Galád.
30. I řekl král Izraelský Jozafatovi: Změním já se, když půjdu k
bitvě, ale ty oblec se v roucho své. I změnil se král Izraelský a jel
k bitvě.
31. Král pak Syrský přikázal třidcíti dvěma svým hejtmanům nad vozy, a
řekl: Nebojujte proti malému ani proti velikému, než proti samému
králi Izraelskému.
32. I stalo se, když uzřeli hejtmané nad vozy Jozafata, řekli: Jistě
král Izraelský jest. I obrátili se proti němu, aby bojovali. Tedy
zkřikl Jozafat.
33. V tom když uzřeli hejtmané nad vozy, že on není král Izraelský,
obrátili se od něho.
34. Muž pak jeden střelil z lučiště náhodou, a postřelil krále
Izraelského, kdež se pancíř spojuje. Pročež řekl vozkovi svému: Obrať
se a vyvez mne z vojska, nebo jsem nemocen.
35. I rozmohla se bitva v ten den. Král pak stál na voze proti
Syrským; potom umřel u večer, a tekla krev z rány do vozu.
36. I volal biřic po vojště, když již slunce zapadlo, řka: Jeden každý
do města svého, a jeden každý do země své navrať se.
37. Umřel tedy král a dovezen jest do Samaří, i pochovali ho v Samaří.
38. A když pohřížen byl vůz v rybníku Samařském, střebali psi krev
jeho, též když umývali zbroj jeho, vedlé řeči Hospodinovy, kterouž byl
mluvil.
39. Jiné pak věci Achabovy, a cožkoli činil, i jaký dům z kostí
slonových vystavěl, i všecka města, kteráž vzdělal, o tom zapsáno jest
v knize o králích Izraelských.
40. A tak usnul Achab s otci svými, a kraloval Ochoziáš syn jeho místo
něho.
41. Jozafat pak syn Azy počal kralovati nad Judou léta čtvrtého
Achaba, krále Izraelského.
42. A byl Jozafat ve třidcíti pěti letech, když počal kralovati, a
dvadceti pět let kraloval nad Jeruzalémem, jehož matky jméno bylo
Azuba, dcera Silchi.
43. I chodil po vší cestě Azy otce svého, aniž se od ní uchýlil, čině,
což dobrého bylo před oblíčejem Hospodinovým. (22:44) Toliko poněvadž
výsostí nezkazili, ještě lid obětoval a kadil na těch výsostech.
44. (22:45) Všel také v pokoj král Jozafat s králem Izraelským.
45. (22:46) Jiné pak věci Jozafatovy, i síla jeho, kterouž prokazoval
a kterouž bojoval, zapsány jsou v knize o králích Judských.
46. (22:47) Ten ostatky ohyzdných sodomářů, kteříž ještě pozůstali za
dnů Azy otce jeho, vyplénil z země.
47. (22:48) Tehdáž nebylo žádného krále v zemi Idumejské, hejtmana
měli místo krále.
48. (22:49) I nadělal Jozafat lodí mořských, aby jeli do Ofir pro
zlato. Ale nejeli, nebo polámaly se lodí v Aziongaber.
49. (22:50) Řekl byl také Ochoziáš syn Achabův Jozafatovi: Nechť jedou
služebníci moji s služebníky tvými na lodech. Ale Jozafat nechtěl.
50. (22:51) I usnul Jozafat s otci svými, a pochován jest s otci svými
v městě Davida otce svého; kraloval pak Joram syn jeho místo něho.
51. (22:52) Ochoziáš syn Achabův počal kralovati nad Izraelem v
Samaří, léta sedmnáctého Jozafata krále Judského, a kraloval nad
Izraelem dvě létě.
52. (22:53) Nebo činil zlé věci před oblíčejem Hospodinovým, a chodil


Příspěvek byl publikován v rubrice 1. Královská. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.