Bible kralická: 1. Paralipomenon, 29. kapitola


1. Potom řekl David král všemu shromáždění: Šalomouna syna mého
jediného vyvolil Bůh ještě maličkého a mladého, dílo pak toto veliké
jest; nebo ne člověku palác ten, ale Hospodinu Bohu býti má.
2. Já zajisté podlé své nejvyšší možnosti nachystal jsem potřeb k domu
Boha svého, zlata k nádobám zlatým, a stříbra k stříbrným, mědi k
měděným, železa k železným a dříví k dřevěným, kamení onychinového i
kamení k vsazování, i karbunkulového, a rozličných barev, a
všelijakého kamení drahého, i kamení mramorového hojně.
3. Nadto z veliké lásky k domu Boha svého, maje zvláštní poklad zlata
a stříbra, i ten dávám k domu Boha svého mimo všecko to, což jsem
připravil k domu svatyně,
4. Totiž tři tisíce centnéřů zlata, zlata z Ofir, a sedm tisíc
centnéřů stříbra přečištěného k potažení stěn domů svatých,
5. Zlata k nádobám zlatým a stříbra k stříbrným i ke všelikému dílu
řemeslnému. A jestliže jest kdo více, ješto by co chtěl dobrovolně
obětovati dnes Hospodinu?
6. Tedy knížata čeledí otcovských a knížata pokolení Izraelských, i
hejtmané a setníci i úředníci nad dílem královským dobrovolně
obětovali.
7. A dali k službě domu Božího zlata pět tisíc centnéřů, a deset tisíc
zlatých, stříbra pak deset tisíc centnéřů, a mědi osmnácte tisíc
centnéřů, a železa sto tisíc centnéřů.
8. Kdožkoli měli kamení drahé, dávali do pokladu domu Hospodinova do
rukou Jechiele Gersunského.
9. I veselil se lid, že tak ochotně obětovali; nebo celým srdcem
dobrovolně obětovali Hospodinu. Nýbrž i král David radoval se radostí
velikou.
10. A protož dobrořečil David Hospodinu před oblíčejem všeho
shromáždění, a řekl David: Požehnaný jsi ty Hospodine, Bože Izraele
otce našeho, od věků až na věky.
11. Tváť jest, ó Hospodine, velebnost i moc i sláva, i vítězství i
čest, ano i všecko, což jest v nebi i v zemi. Tvé jest, ó Hospodine,
království, a ty jsi vyšší nad všelikou vrchnost.
12. I bohatství i sláva od tebe jest, a ty panuješ nade vším, a v ruce
tvé jest moc a síla, a v ruce tvé také jest i to, kohož chceš
zvelebiti a upevniti.
13. Nyní tedy, Bože náš, děkujeme tobě, a chválíme jméno slávy tvé.
14. Nebo kdo jsem já, a co jest lid můj, abychom mohli míti moc k tak
dobrovolnému obětování tobě? Od tebeť jest zajisté všecko, a i to z
ruky tvé dali jsme tobě.
15. Nebo my příchozí jsme před tebou a hosté, jako i všickni otcové
naši; dnové naši jsou jako stín běžící po zemi beze vší zástavy.
16. Hospodine, Bože náš, všecka ta hojnost, kterouž jsme připravili k
stavení domu tvého, jménu svatému tvému, z ruky tvé jest, a tvé jsou
všecky věci.
17. Známť pak, Bože můj, že ty zpytuješ srdce, a upřímnost oblibuješ;
protož já z upřímnosti srdce svého ochotně obětoval jsem toto všecko.
Ano i lid tvůj, kterýž se teď shledal, viděl jsem, jak s radostí
chtivě obětuje tobě.
18. Hospodine, Bože Abrahama, Izáka a Izraele, otců našich, zachovejž
to na věky, totiž snažnost takovou srdce lidu svého, a nastrojuj srdce
jejich sobě.
19. Šalomounovi také synu mému dej srdce upřímé, aby ostříhal
přikázaní tvých, svědectví tvých a ustanovení tvých, a aby činil
všecko, a vystavěl dům ten, k němuž jsem potřeby připravil.
20. Potom řekl David všemu shromáždění: Dobrořečte nyní Hospodinu Bohu
svému. I dobrořečilo všecko shromáždění Hospodinu Bohu otců svých, a
přisehnuvše hlavy, poklonili se Hospodinu i králi.
21. Zatím obětovali Hospodinu oběti, obětovali také zápaly Hospodinu
nazejtří, volů tisíc, skopců tisíc, beranů tisíc, s mokrými obětmi
jejich, a jiných obětí množství za všecken lid Izraelský.
22. I jedli a pili před Hospodinem v ten den s radostí velikou. Potom
za krále ustanovili po druhé Šalomouna syna Davidova, a pomazali jej
Hospodinu za vývodu, a Sádocha za kněze.
23. A tak dosedl Šalomoun na stolici Hospodinovu, aby byl králem místo
Davida otce svého. I vedlo se mu šťastně, a poslouchal ho všecken
Izrael.
24. Tolikéž i všecka knížata a znamenití, i všickni synové krále
Davida poddali se Šalomounovi králi.
25. I zvelebil Hospodin Šalomouna náramně před očima všeho Izraele, a
dal mu slávu královskou, jakéž neměl před ním žádný král v Izraeli.
26. Kraloval pak byl David syn Izai nade vším Izraelem.
27. A dnů, v nichž kraloval David nad Izraelem, bylo čtyřidceti let. V
Hebronu kraloval sedm let, a v Jeruzalémě kraloval třidceti a tři
léta.
28. I umřel v starosti dobré, pln jsa dnů, bohatství a slávy, a
kraloval Šalomoun syn jeho místo něho.
29. Činové pak Davida krále první i poslední popsáni jsou v knize
Samuele proroka, a v knize Nátana proroka, též v knize Gáda proroka,
30. Se vším kralováním i silou jeho, i se všemi příběhy časů při něm i


Příspěvek byl publikován v rubrice 1. Paralipomenon. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.