Bible kralická: 1. Samuelova, 6. kapitola


1. Byla pak truhla Hospodinova v krajině Filistinské za sedm měsíců.
2. Tedy Filistinští povolavše kněží a hadačů, řekli: Co učiníme s
truhlou Hospodinovou? Oznamte nám, kterak bychom ji odeslali na místo
její?
3. Kteříž odpověděli: Jestliže odešlete truhlu Boha Izraelského,
neodsílejte jí prázdné, ale všelijak dejte jí obět za provinění; tehdy
uzdraveni budete, a poznáte, proč ruka jeho neodešla od vás.
4. I řekli: Jakáž jest to obět za hřích, kterouž jí dáti máme?
Odpověděli: Vedlé počtu knížat Filistinských pět zadků zlatých a pět
myší zlatých; nebo rána jednostejná jest na všechněch, i na knížatech
vašich.
5. Uděláte tedy podobenství zadků svých a podobenství myší svých,
kteréž pokazily zemi, i dáte slávu Bohu Izraelskému; snad pozlehčí
ruky své nad vámi, i nad bohy vašimi a nad zemí vaší.
6. A proč obtěžujete srdce svá, jako jsou obtížili Egyptští a Farao
srdce své? Zdaliž, když divné věci prokázal při nich, nepropustili
jich, a oni odešli?
7. A protož udělejte vůz nový jeden a vezměte dvě krávy otelené, na
kteréž jha nebylo vzkládáno, a zapřáhněte ty krávy do vozu, a zavřete
telata jejich doma, aby za nimi nešla.
8. A vezmouce truhlu Hospodinovu, vstavte ji na vůz; nádoby pak zlaté,
kteréž jste dali jí za provinění, položte v škřiňce po boku jejím, a
propusťte ji, ať odejde.
9. A šetřte: Jestližeť cestou k cíli svému půjde do Betsemes, onť jest
nám způsobil všecko toto zlé přenáramné; pakli nic, poznáme, že ne
ruka jeho dotkla se nás, ale náhodou nám to přišlo.
10. Učinili tedy ti muži tak, a vzavše dvě krávy otelené, zapřáhli je
do toho vozu, a telata jejich zavřeli doma.
11. A vstavili truhlu Hospodinovu na vůz, i škřiňku i myši zlaté, a
podobizny zadků svých.
12. I šly upřímo krávy cestou, kteráž vede do Betsemes, silnicí jednou
předce jdouce a řičíce, aniž se uchýlily na pravo aneb na levo.
Knížata také Filistinská šla za nimi až ku pomezí Betsemes.
13. Betsemští pak žali tehdáž pšenici v údolí, a pozdvihše očí svých,
uzřeli truhlu; i veselili se, vidouce ji.
14. A když přijel vůz na pole Jozue Betsemského, tu se zastavil. I byl
tu kámen veliký. Tedy zsekavše dříví vozu toho i ty krávy, obětovali
je v obět zápalnou Hospodinu.
15. Levítové pak složili truhlu Hospodinovu i škřiňku, kteráž byla při
ní, v níž byly nádoby zlaté, a postavili na ten kámen veliký. Muži pak
Betsemští dodávali obětí zápalných, a obětovali oběti v ten den
Hospodinu.
16. Což viděvše knížata Filistinská, navrátili se do Akaron téhož dne.
17. Tito jsou pak zadkové zlatí, kteréž dali Filistinští za své
provinění Hospodinu, za Azotjeden, za Gázu jeden, za Aškalon jeden, za
Gát jeden, za Akaron jeden.
18. Myši také zlaté, vedlé počtu všech měst Filistinských, za patero
knížetství, od města hrazeného až do vsi nehrazené, a až k kameni tomu
velikému, na němž postavili truhlu Hospodinovu, kterýž jest až do
tohoto dne na poli Jozue Betsemského.
19. Pobil pak Hospodin z mužů Betsemských, kteříž hleděli do truhly
Hospodinovy, pobil, pravím, z lidu padesát tisíců a sedmdesáte mužů. I
kvílil lid, proto že učinil Hospodin v lidu porážku velikou.
20. Protož řekli muži Betsemští: Kdož bude moci ostáti před Hospodinem
Bohem svatým tímto? A k komu odejde od nás?
21. I poslali posly k obyvatelům Kariatjeharim, řkouce: Vrátili zase


Příspěvek byl publikován v rubrice 1. Samuelova. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.