Bible kralická: 2. Královská, 19. kapitola


1. To když uslyšel král Ezechiáš, roztrhl roucho své, a oděv se žíní,
všel do domu Hospodinova.
2. I poslal Eliakima správce domu, a Sobnu písaře, i starší z kněží,
oblečené v žíně, k Izaiášovi proroku, synu Amosovu.
3. Kteříž řekli jemu: Toto praví Ezechiáš: Den úzkosti a útržek i
rouhání jest den tento; přiblížilť se plod k vyjítí, ale není síly při
rodičce.
4. Ó by slyšel Hospodin Bůh tvůj všecka slova Rabsacova, jehož poslal
král Assyrský pán jeho, aby utrhal Bohu živému, aby pomstil Hospodin
Bůh tvůj těch slov, kteráž by slyšel. Protož pozdvihni modlitby své za
tento ostatek, kterýž se nalézá.
5. A tak přišli služebníci krále Ezechiáše k Izaiášovi.
6. Jimž odpověděl Izaiáš: Toto povíte pánu svému: Takto praví
Hospodin: Nestrachuj se slov těch, kteráž jsi slyšel, jimiž se mi
rouhali služebníci krále Assyrského.
7. Aj, já pustím naň vítr, aby uslyše pověst, navrátil se do země své,
a učiním to, že padne od meče v zemi své.
8. Rabsace pak navrátiv se, nalezl krále Assyrského, an dobývá Lebna;
nebo uslyšel, (pročež odtrhl od Lachis),
9. Uslyšel, pravím, o Tirhákovi králi Mouřenínském, ano pravili: Aj,
teď táhne, aby bojoval s tebou. I navrátil se, a však poslal jiné
posly k Ezechiášovi s těmito slovy:
10. Takto povíte Ezechiášovi králi Judskému, řkouce: Nechť tebe
nesvodí Bůh tvůj, v němž ty doufáš, říkaje: Nebudeť dán Jeruzalém v
ruku krále Assyrského.
11. Aj, slyšels, co jsou činili králové Assyrští všechněm zemím,
pohubivše je, a ty bys měl býti vysvobozen?
12. Zdaliž jsou je vysvobodili bohové těch národů, kteréž zahladili
otcové moji, totiž Gozana, Charana, Resefa a syny Eden, kteříž byli v
Telasar?
13. Kde jest král Emat, a král Arfad, a král města Sefarvaim, Ana i
Ava?
14. Protož vzav Ezechiáš list z ruky poslů, přečetl jej, a vstoupiv do
domu Hospodinova, rozvinul jej Ezechiáš před Hospodinem.
15. A modlil se Ezechiáš před Hospodinem, řka: Hospodine Bože
Izraelský, kterýž sedíš nad cherubíny, ty jsi sám Bůh všech království
země, ty jsi učinil nebe i zemi.
16. Nakloniž, Hospodine, ucha svého a uslyš; otevři, Hospodine, oči
své a pohleď; slyš slova Senacheribova, kterýž poslal k činění útržek
Bohu živému.
17. Takť jest, Hospodine, žeť jsou zkazili králové Assyrští národy ty
i země jejich.
18. A uvrhli bohy jejich do ohně. Nebo nebyli bohové, ale dílo rukou
lidských, dřevo a kámen, protož zahladili je.
19. A nyní, Hospodine Bože náš, vysvoboď nás, prosím, z ruky jeho, ať
by poznala všecka království země, že jsi ty sám, Hospodine, Bohem.
20. Tedy poslal Izaiáš syn Amosův k Ezechiášovi, řka: Toto praví
Hospodin Bůh Izraelský: Zač jsi mi se modlil strany Senacheriba krále
Assyrského, vyslyšel jsem tě.
21. Totoť jest slovo, kteréž mluvil Hospodin o něm: Pohrdá tebou, a
posmívá se tobě, králi, panna dcera Sionská, potřásá za tebou hlavou
dcera Jeruzalémská.
22. Kohož jsi zhaněl? A komus se rouhal? Proti komu jsi povýšil hlasu
a pozdvihls vzhůru očí svých? Však proti svatému Izraelskému.
23. Skrze posly své utrhal jsi Pánu, a řekl jsi: Ve množství vozů
svých vytáhl jsem na hory vysoké, na stráně Libánské, a zpodtínám
vysoké cedry jeho, i spanilé jedle jeho, a vejdu do nejdalších
příbytků jeho, do lesů a výborných rolí jeho.
24. Já jsem vykopal a pil jsem vody cizí, a vysušil jsem nohama svýma
všecky potoky podmaněných.
25. Zdaliž jsi neslyšel, že již dávno jsem jej učinil, a ode dnů
starých jej sformoval? Což tedy nyní přivedl bych jej k zkažení a v
hromady rumu, jako jiná města hrazená?
26. Jejichž obyvatelé mdlí byli, předěšení a zahanbení, byvše jako
bylina polní a zelina vzcházející, jako tráva na střechách, a jako
osení rzí zkažené, prvé než by dorostlo obilí.
27. Sedání pak tvé, vycházení tvé i vcházení tvé znám, i vzteklost
tvou proti mně.
28. Poněvadž jsi se rozzlobil proti mně, a tvé zpouzení přišlo v uši
mé, protož vpustím udici svou v chřípě tvé, a udidla svá do úst tvých,
a odvedu tě zase tou cestou, kterouž jsi přišel.
29. Toto pak měj, Ezechiáši, za znamení: Že jíte roku prvního to, což
se samo rodí, též druhého roku, což samo vzchází, třetího teprv roku
sejte a žněte, a štěpujte vinice, a jezte ovoce z nich.
30. Ostatek zajisté domu Judova, kterýž pozůstal, vpustí zase kořeny
své hluboce, a vydá užitek nahoru.
31. Nebo z Jeruzaléma vyjdou ostatkové, a ti, kteříž jsou zachováni, z
hory Siona. Horlivost Hospodina zástupů učiní to.
32. A protož toto praví Hospodin o králi Assyrském: Nevejdeť do města
tohoto, aniž sem střely vstřelí, aniž se ho zmocní pavézníci, aniž
udělají u něho náspu.
33. Cestou, kterouž přitáhl, zase navrátí se, a do města tohoto
nevejde, praví Hospodin.
34. Nebo chrániti budu města tohoto, abych je zachoval pro sebe a pro
Davida služebníka svého.
35. Tedy stalo se té noci, že vyšel anděl Hospodinův, a zbil v vojště
Assyrském sto osmdesáte pět tisíců. I vstali ráno, a aj, všickni
mrtví.
36. Pročež odjel a utekl Senacherib král Assyrský, a navrátiv se,
bydlil v Ninive.
37. I stalo se, když se klaněl v chrámě Nizrocha boha svého, že


Příspěvek byl publikován v rubrice 2. Královská. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.