Bible kralická: 2. Královská, 2. kapitola


1. Stalo se potom, když měl již vzíti Hospodin Eliáše u vichru do
nebe, že vyšel Eliáš s Elizeem z Galgala.
2. I řekl Eliáš Elizeovi: Medle, poseď tuto, nebo Hospodin poslal mne
až do Bethel. Jemuž řekl Elizeus: Živť jest Hospodin, a živať jest
duše tvá, žeť se tebe nespustím. I přišli do Bethel.
3. Tedy vyšli synové proročtí, kteříž byli v Bethel, k Elizeovi a
řekli jemu: Víš-liž, že dnes Hospodin vezme pána tvého od tebe? Kterýž
odpověděl: A já vím, mlčte.
4. Opět řekl jemu Eliáš: Elizee, medle poseď tuto, nebo Hospodin
poslal mne do Jericha. Kterýž odpověděl: Živť jest Hospodin, a živať
jest duše tvá, žeť se tebe nespustím. I přišli do Jericha.
5. Přistoupivše pak synové proročtí, kteříž byli v Jerichu, k
Elizeovi, řekli jemu: Víš-liž, že dnes vezme Hospodin pána tvého od
tebe? I řekl: A já vím, mlčte.
6. Řekl mu ještě Eliáš: Poseď medle tuto, nebo Hospodin poslal mne k
Jordánu. Kterýž odpověděl: Živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá,
žeť se tebe nespustím. Šli tedy oba.
7. Padesáte pak mužů z synů prorockých šli, a postavili se naproti
zdaleka, ale oni oba zastavili se u Jordánu.
8. A vzav Eliáš plášť svůj, svinul jej a udeřil na vodu. I rozdělila
se sem i tam, tak že přešli oba po suše.
9. V tom když přešli, řekl Eliáš Elizeovi: Žádej sobě, co chceš, prvé
než vzat budu od tebe. I řekl Elizeus: Nechť jest, prosím, dvojnásobní
díl ducha tvého na mně.
10. Jemuž řekl: Nesnadnés věci požádal, a však jestliže uzříš mne,
když budu vzat od tebe, staneť se tak; pakli nic, nestane se.
11. Takž stalo se, že když předce jdouce, rozmlouvali, aj, vůz ohnivý
a koni ohniví rozdělili je na různo. I vstoupil Eliáš u vichru do
nebe.
12. To vida Elizeus, volal: Otče můj, otče můj! Vozové Izraelští i
jezdci jeho! A neviděl ho více. Potom uchopiv roucho své, roztrhl je
na dva kusy.
13. A zvih plášť Eliášův, kterýž byl spadl s něho, navrátil se a stál
na břehu Jordánském.
14. Tedy vzav plášť Eliášův, kterýž byl spadl s něho, udeřil na vodu a
řekl: Kdež jest Hospodin Bůh Eliášův i on sám? A udeřil, pravím, na
vodu, kteráž rozstoupila se sem i tam. I přešel Elizeus.
15. Což vidouce synové proročtí z Jericha, naproti stojíce, řekli:
Odpočinul duch Eliášův na Elizeovi. I šli proti němu a poklonili se mu
až k zemi.
16. A řekli jemu: Aj, nyní jest s služebníky tvými padesáte mužů
silných, medle nechť jdou a hledají pána tvého. Snad ho zanesl duch
Hospodinův, a povrhl jej na některé hoře aneb v některém údolí. Kterýž
řekl: Neposílejte.
17. Ale když na něj vždy dotírali, tak že mu to obtížné bylo, řekl:
Pošlete. I poslali padesáte mužů, a hledajíce za tři dni, nenalezli
ho.
18. A když se k němu navrátili, (on pak bydlil v Jerichu), řekl jim:
Zdaliž jsem vám neřekl: Nechoďte?
19. Muži pak města toho řekli Elizeovi: Hle, nyní byt v městě tomto
jest výborný, jakož, pane můj, vidíš, ale vody jsou zlé a země
neúrodná.
20. Tedy řekl: Přineste mi nádobu novou, a dejte do ní soli. I
přinesli mu.
21. A vyšed k pramenu těch vod, vsypal tam sůl a řekl: Takto praví
Hospodin: Uzdravuji vody tyto; nebudeť více odtud smrti, ani
nedochůdčete.
22. A tak uzdraveny jsou ty vody až do dnešního dne, vedlé řeči
Elizeovy, kterouž byl mluvil.
23. Potom šel odtud do Bethel. A když šel cestou, pacholata malá
vyšedše z města, posmívali se jemu, říkajíce: Jdi lysý, jdi lysý!
24. Kterýž ohlédna se, uzřel je a zlořečil jim ve jménu Hospodinovu.


Příspěvek byl publikován v rubrice 2. Královská. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.