Bible kralická: 2. Královská, 23. kapitola


1. Tedy poslav král, aby se shromáždili k němu všickni starší Judští a
Jeruzalémští,
2. Vstoupil král do domu Hospodinova a všickni muži Judští, i všickni
obyvatelé Jeruzalémští s ním, i kněží a proroci, a všecken lid od
malého až do velikého, i četl, aby všickni slyšeli všecka slova knihy
smlouvy, kteráž byla nalezena v domě Hospodinově.
3. Potom stoje král na místě vyšším, učinil smlouvu před Hospodinem,
že bude následovati Hospodina, a ostříhati přikázaní jeho, i svědectví
jehoa ustanovení jeho, vším srdcem svým a vší duší svou, a plniti
slova smlouvy té, kteráž jsou zapsána v knize té. K kteréžto smlouvě i
všecken lid přistoupil.
4. A přikázal král Helkiášovi knězi nejvyššímu a kněžím nižším i
strážným prahu, aby vymetali z chrámu Hospodinova všecky nádoby,
kteréž udělány byly Bálovi a háji, i všemu vojsku nebeskému. Kterýž
popáliv je vně za Jeruzalémem na poli Cedron, vnesl prach jejich do
Bethel.
5. Složil také kněží, kteréž byli ustanovili králové Judští, aby
kadívali na výsostech v městech Judských a vůkol Jeruzaléma; takž
podobně i ty, kteříž kadívali Bálovi, slunci, měsíci a planétám, i
všemu vojsku nebeskému.
6. Vyvezl také háj z domu Hospodinova ven z Jeruzaléma ku potoku
Cedron, a spálil jej u potoka Cedron a setřel na prach; ten pak prach
vysypal na hroby synů toho lidu.
7. Domky také sodomářů hanebných zkazil, kteříž byli při domě
Hospodinově, v nichž ženy tkaly kortýny k háji.
8. A kázal přivésti všecky kněží z měst Judských, a poškvrnil výsostí,
na nichž kadívali kněží, od Gabaa až do Bersabé. Zkazil také výsostí u
bran, kteréž byly u vrat brány Jozue, knížete města, a byly po levé
straně vcházejícímu do brány městské.
9. A však nepřistupovali ti kněží výsostí k oltáři Hospodinovu v
Jeruzalémě, ale jídali chleby přesné mezi bratřími svými.
10. Poškvrnil také i Tofet, jenž jest v údolí syna Hinnom, aby více
žádný nevodil syna svého aneb dcery své skrze oheň Molochovi.
11. Zahladil také ty koně, kteréž byli postavili králové Judští
slunci, kdež se vchází do domu Hospodinova, k domu Netanmelecha
komorníka, kterýž byl v Parvarim; a vozy slunce spálil ohněm.
12. Ano i oltáře, kteříž byli na vrchním paláci Achasovu, jichž byli
nadělali králové Judští, a oltáře, jichž nadělal Manasses v obou
síních domu Hospodinova, pobořil král, a pospíšiv s nimi odtud, dal
vysypati prach jejich do potoka Cedron.
13. Výsosti také, kteréž byly před Jeruzalémem, a kteréž byly po pravé
straně hory Olivetské, jichž byl nadělal Šalomoun král Izraelský
Astarotovi, ohavnosti Sidonských, a Chámosovi, ohavnosti Moábských, a
Melchomovi, ohavnosti synů Ammon, poškvrnil král,
14. A potřískal obrazy, háje posekal, a místa jejich naplnil kostmi
lidskými.
15. Nadto i oltář, jenž byl v Bethel, a výsost, kterouž udělal
Jeroboám syn Nebatův, kterýž přivedl k hřešení Izraele, i ten oltář i
výsost zkazil, a spáliv výsost, setřel ji na prach; spálil i háj.
16. A obrátiv se Joziáš, uzřel hroby, kteříž tu na hoře byli, a
poslav, pobral kosti z těch hrobů a spálil je na tom oltáři. A tak
poškvrnil ho vedlé řeči Hospodinovy, kterouž mluvil muž Boží ten,
kterýž to předpověděl.
17. I řekl: Jaký jest onenno nápis, kterýž vidím? Odpověděli jemu muži
města: Hrob muže Božího jest, kterýž přišed z Judstva, předpověděl
tyto věci, kteréž jsi učinil při oltáři v Bethel.
18. Tedy řekl: Nechtež ho, aniž kdo hýbej kostmi jeho. I vysvobodili
kosti jeho s kostmi proroka toho, kterýž byl přišel z Samaří.
19. Též všecky domy výsostí, kteříž byli v městech Samařských, jichž
byli nadělali králové Izraelští, aby popouzeli Hospodina, zkazil
Joziáš, a učinil jim rovně tak, jakž byl učinil v Bethel.
20. Zbil také všecky kněží výsostí, kteříž tu byli, na oltářích, a
pálil kosti lidské na nich. Potom navrátil se do Jeruzaléma.
21. Přikázal pak král všemu lidu, řka: Slavte velikunoc Hospodinu Bohu
svému, jakož psáno jest v knize smlouvy této.
22. Nebo nebyla slavena taková velikanoc od času soudců, kteříž
soudili Izraele, a po všecky dny králů Izraelských a králů Judských.
23. Osmnáctého léta krále Joziáše slavena jest ta velikanoc Hospodinu
v Jeruzalémě.
24. Ano i věšťce a hadače, obrazy i ukydané bohy, a všecky ty
ohavnosti, což jich bylo viděti v zemi Judské a v Jeruzalémě, vyplénil
Joziáš, aby naplnil slova zákona zapsaná v knize, kterouž nalezl
Helkiáš kněz v domě Hospodinově.
25. A nebylo jemu podobného krále před ním, kterýž by obrátil se k
Hospodinu celým srdcem svým, a celou duší svou, i všemi mocmi svými
vedlé všeho zákona Mojžíšova, ani po něm nepovstal podobný jemu.
26. A však neodvrátil se Hospodin od prchlivosti hněvu svého velikého,
kterouž vzbuzen byl hněv jeho proti Judovi, pro všecka popouzení,
kterýmiž popouzel ho Manasses.
27. Protož řekl Hospodin: Také i Judu zavrhu od tváři své, jako jsem
zavrhl Izraele, a opovrhu to město, kteréž jsem vyvolil, Jeruzalém, i
ten dům, o němž jsem byl řekl: Jméno mé tam bude.
28. O jiných pak činech Joziášových, a cožkoli činil, zapsáno jest v
knize o králích Judských.
29. Za dnů jeho přitáhl Farao Nécho král Egyptský proti králi
Assyrskému k řece Eufraten. I vytáhl král Joziáš proti němu, a on
zabil jej v Mageddo, když ho uzřel.
30. Tedy služebníci jeho vloživše jej mrtvého na vůz, přivezli ho z
Mageddo do Jeruzaléma, a pochovali jej v hrobě jeho. I vzal lid země
Joachaza syna Joziášova, a pomazali ho, i ustanovili králem na místě
otce jeho.
31. Ve třímecítma letech byl Joachaz, když počal kralovati, a kraloval
tři měsíce v Jeruzalémě. Jméno matky jeho bylo Chamutal, dcera
Jeremiášova z Lebna.
32. A činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, všecko tak,
jakž činili otcové jeho.
33. I svázal ho Farao Nécho v Ribla, v zemi Emat, když kraloval v
Jeruzalémě, a uložil daň na tu zemi, sto centnéřů stříbra a centnéř
zlata.
34. A ustanovil Farao Nécho za krále Eliakima syna Joziášova, na místo
Joziáše otce jeho, a proměnil jméno jeho, aby sloul Joakim. Ale
Joachaza vzal, kterýž, když se dostal do Egypta, umřel tam.
35. To pak zlato i stříbro dával Joakim Faraonovi; pročež šacoval
obyvatele země, aby mohl dáti stříbro k rozkázaní Faraonovu. Od
jednoho každého vedlé toho, jakž byl šacován, bral stříbro i zlato od
lidu země, aby dal Faraonovi Néchovi.
36. V pětmecítma letech byl Joakim, když počal kralovati, a jedenácte
let kraloval v Jeruzalémě. Jméno matky jeho bylo Zebuda, dcera
Pedaiova z Ruma.
37. I činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, podlé všeho,
což činili otcové jeho.


Příspěvek byl publikován v rubrice 2. Královská. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.