Bible kralická: 2. Královská, 5. kapitola


1. Náman hejtman vojska krále Syrského, jsa muž veliký u pána svého, a
osoba vzácná, skrze něho zajisté dal Hospodin vysvobození zemi Syrské,
ten, pravím, muž tak udatný byl malomocný.
2. Byli pak vyšli z země Syrské lotříkové, kteříž zajali z země
Izraelské děvečku malou, a ta sloužila manželce Námanově.
3. Kteráž řekla paní své: Ó by pán můj dostal se k proroku, kterýž
jest v Samaří, tedy on by ho uzdravil od malomocenství jeho.
4. A on všed, oznámil pánu svému, řka: Takto a takto pravila děvečka,
kteráž jest z země Izraelské.
5. Tedy řekl král Syrský: Jdi, vyprav se, a já pošli list králi
Izraelskému. A odcházeje, vzal s sebou deset centnéřů stříbra a šest
tisíců zlatých, nad to desatero roucho proměnné.
6. I přinesl list králi Izraelskému v tato slova: Hned, jakž tě dojde
list tento, aj, poslal jsem k tobě Námana služebníka svého, abys ho
uzdravil od malomocenství jeho.
7. I stalo se, že když přečetl král Izraelský ten list, roztrhl roucho
své a řekl: Zdali jsem já Bohem, abych mohl umrtviti a obživiti, že
tento poslal ke mně, abych uzdravil muže od malomocenství jeho? Nýbrž
posuďte, prosím, a pohleďte, že příčiny hledá proti mně.
8. A když uslyšel Elizeus muž Boží, že roztrhl král Izraelský roucho
své, poslal k králi, řka: Proč jsi roztrhl roucho své? Nechť nyní
přijde ke mně a zvíť, že jest prorok v Izraeli.
9. A tak přibral se Náman s jízdou svou a s vozy svými, a stál u dveří
domu Elizeova.
10. Poslal pak k němu Elizeus posla, řka: Jdi a umej se sedmkrát v
Jordáně, a uzdraveno bude tělo tvé, a čist budeš.
11. Tedy rozhněvav se Náman, bral se odtud a mluvil: Hle, řekl jsem u
sebe, že jistotně vyjde, a stoje, vzývati bude jméno Hospodina Boha
svého, a vznášeje ruku svou nad místem neduživým, tak uzdraví
malomocenství mé.
12. Zdali nejsou lepší Abana a Farfar, řeky Damašské, nad všecky vody
Izraelské? Zdaliž bych se nemohl v nich zmýti, abych čist byl? A
obrátiv se, jel s hněvem.
13. Ale přistoupivše služebníci jeho, mluvili k němu a řekli: Otče
můj, jakkoli velikou věc prorok ten rozkázal by tobě, což bys neměl
učiniti toho? Čím tedy více, kdyžť řekl: Umej se, a budeš čist.
14. A protož sstoupiv, pohřížil se v Jordáně sedmkrát vedlé řeči muže
Božího. I učiněno jest tělo jeho jako tělo dítěte malého, a očištěn
jest.
15. A hned navrátil se k muži Božímu se vším komonstvem svým, a
přišed, stál před ním a řekl: Aj, již jsem poznal, žeť není Boha na
vší zemi, jediné v Izraeli. Protož nyní vezmi, prosím, dary tyto od
služebníka svého.
16. On pak řekl: Živť jest Hospodin, před jehož oblíčejem stojím, žeť
nic nevezmu. A ač ho nutil, aby vzal, však nikoli nechtěl.
17. I řekl Náman: Tedy nic? Ale nechť jest dáno, prosím, mně
služebníku tvému břímě země na dva mezky; neboť nebude více obětovati
služebník tvůj zápalů aneb obětí bohům cizím, ale Hospodinu.
18. V této však věci odpusť Hospodin služebníku tvému: Když vchází pán
můj do chrámu Remmon, aby se tam modlil, a on podpírá se na mou ruku,
že i já skláním se v chrámě Remmon. Toho sklánění mého v chrámě Remmon
nechť neváží, prosím, Hospodin služebníku tvému při té věci.
19. I řekl jemu: Jdi v pokoji. A když odjel od něho nedaleko,
20. V tom řekl Gézi služebník Elizea muže Božího: Hle, nedopustil pán
můj Námanovi Syrskému tomuto, aby dáti měl z ruky své to, což přivezl.
Živť jest Hospodin, žeť poběhnu za ním, a vezmu něco od něho.
21. Protož běžel Gézi za Námanem. A vida Náman běžícího za sebou,
rychle skočil s vozu vstříc jemu a řekl: Dobře-li se děje?
22. A on odpověděl: Dobře. Pán můj poslal mne, aťbych řekl: Aj, teď
nyní přišli ke mně dva mládenci s hory Efraim z synů prorockých; dej
jim medle centnéř stříbra a dvoje roucho proměnné.
23. I řekl Náman: Raději vezmi dva centnéře. I přinutil ho. A svázav
dva centnéře stříbra do dvou pytlů, a dvoje roucho proměnné, vložil to
na dva pacholky své, kteříž nesli před ním.
24. A když přišel na vrch, vzal to z rukou jejich, a složil v jednom
domě, propustiv muže ty, kteřížto odešli.
25. Sám pak všed, stál před pánem svým. I řekl mu Elizeus: Odkudžto,
Gézi? Odpověděl: Nechodil služebník tvůj nikam.
26. Kterýž řekl jemu: Zdaliž srdce mé nebylo při tom, když obrátil se
muž s vozu svého vstříc tobě? Zdaliž čas byl bráti stříbro aneb
roucho, aneb olivoví a vinice, aneb stáda a voly, neb služebníky aneb
děvky?
27. Protož malomocenství Námanovo přichytí se tebe i semene tvého na


Příspěvek byl publikován v rubrice 2. Královská. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.