Bible kralická: 2. Královská, 7. kapitola


1. Řekl pak Elizeus: Slyšte slovo Hospodinovo. Toto praví Hospodin: O
tomto času zítra míra mouky bělné bude za lot stříbra, a dvě míry
ječmene za lot stříbra v bráně Samařské.
2. I odpověděl muži Božímu jeden z knížat, na jehož ruku král
zpoléhal, a řekl: Kdyby otevřel Hospodin průduchy nebeské, zdali by to
býti mohlo? Kterýž řekl: Aj, uzříš očima svýma, ale nebudeš jísti z
toho.
3. Byli pak u vrat brány čtyři muži malomocní, kteříž řekli jeden
druhému: Co tu sedíme, až bychom zemříti musili?
4. Díme-li: Poďme do města, hlad jest v městě, i zemřeme tam; pakli
zde zůstaneme, také zemřeme. Protož nyní poďte, a utecme do vojska
Syrských. Budou-li nás živiti, zůstaneme živi; pakli nás zbijí, též
zemřeme.
5. Vstavše tedy v soumrak, aby šli k vojsku Syrských, přišli až k
kraji ležení Syrského, a hle, nebylo tu žádného.
6. Nebo Pán učinil to, aby slyšelo vojsko Syrské hřmot vozů a zvuk
koňů, a tak hluk vojska velikého. I řekli jeden druhému: Hle, ze mzdy
najal proti nám král Izraelský krále Hetejské a krále Egyptské, aby
připadli na nás.
7. A vstavše, utekli v soumrak a nechali tu stanů svých, a koňů svých
i oslů svých, a ležení, tak jakž bylo, a utekli pro zachování života
svého.
8. Když tedy přišli malomocní ti na kraj ležení, všedše do jednoho
stanu, jedli a pili, a pobravše v něm stříbro a zlato i roucha, odešli
a schovali. Opět navrátivše se, vešli do jiného stanu a pobrali v něm,
a odšedše, schovali.
9. I řekli vespolek: Nedobře děláme. Den tento jest den dobrých novin,
a my mlčíme. Budeme-li čekati až do svitání, postihne nás nepravost;
protož nyní poďte, vejdouce, oznamme to domu královskému.
10. A přišedše, volali na branné města, a pověděli jim, řkouce: Přišli
jsme do ležení Syrského, a aj, nebylo tam žádného, ani hlasu lidského,
kromě koní přivázaných a oslů přivázaných, a stanů, jakž prvé byli.
11. I volal ten na jiné branné, a ti ohlásili to po všem domě
královském.
12. Vstav tedy král v noci, řekl služebníkům svým: Povím vám nyní, co
jsou nám udělali Syrští. Vědí, že jsme hladovití, protož vyšliz
ležení, aby se skryli v poli, řkouce: Když vyjdou z města, zjímáme je
živé a vejdeme do města.
13. K tomu odpovídaje jeden z služebníků jeho, řekl: Nechť, prosím,
vezmou pět koní z těch, kteříž pozůstali v městě. (Hle, oniť jsou jako
i všecko množství Izraelské, jenž zůstali v něm, hle, jsou jako všecko
množství Izraelské, kteréž již hyne.) Ty pošleme a přezvíme.
14. A tak vzali dva koně vozní, kteréž poslal král za vojskem Syrským,
řka: Jděte a vizte.
15. I jeli za nimi až k Jordánu, a aj, po vší té cestě plno bylo šatů
a nádob, kteréž metali od sebe Syrští, splašeni jsouce. Tedy
navrátivše se poslové, oznámili to králi.
16. Protož vyšed lid, vzebral ležení Syrské. A byla míra mouky bělné
za lot, a dvě míry ječmene za lot vedlé řeči Hospodinovy.
17. Král pak byl ustanovil to kníže, na jehož ruku zpoléhal, u brány.
Kteréhož pošlapal lid v bráně, tak že umřel, vedlé řeči muže Božího,
kterouž mluvil, když král k němu byl sešel.
18. A stalo se tak, jakž mluvil muž Boží králi, řka: Dvě míry ječmene
budou za lot stříbra, a míra mouky bělné za lot stříbra zítra o tomto
času v bráně Samařské.
19. K čemuž bylo odpovědělo kníže muži Božímu, a řeklo: Kdyby otevřel


Příspěvek byl publikován v rubrice 2. Královská. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.