Bible kralická: 2. Paralipomenon, 30. kapitola


1. Potom poslal Ezechiáš ke všemu lidu Izraelskému a Judskému, psal
také listy k Efraimovi a Manassesovi, aby přišli do domu Hospodinova
do Jeruzaléma, a slavili velikunoc Hospodinu Bohu Izraelskému.
2. Snesli se pak byli na tom král i knížata jeho, i všecko shromáždění
v Jeruzalémě, aby slavili velikunoc měsíce druhého.
3. Nebo nemohli slaviti toho času, proto že kněží posvěcených se
nedostávalo, aniž se lid byl shromáždil do Jeruzaléma.
4. I vidělo se to za dobré králi i všemu množství,
5. A usoudili, aby provolati dali po všem Izraeli, od Bersabé až do
Dan, aby přišlik slavení velikonoci Hospodinu Bohu Izraelskému do
Jeruzaléma; nebo již byli dávno neslavili tak, jakž psáno jest.
6. Protož šli poslové s listy od krále a od knížat jeho po vší zemi
Izraelské a Judské s rozkazem královským tímto: Synové Izraelští,
obraťte se k Hospodinu Bohu Abrahamovu, Izákovu a Izraelovu, i obrátí
se k ostatkům, kteříž jste koli znikli ruky králů Assyrských.
7. A nebývejte jako otcové vaši a bratří vaši, kteříž převráceně
činili proti Hospodinu Bohu otců svých, pročež dal je v zpuštění, jakž
sami vidíte.
8. Nyní tedy nezatvrzujte šijí svých tak, jako otcové vaši. Podejte
ruky Hospodinu, a poďte do svatyně jeho, kteréž posvětil na věky, a
služte Hospodinu Bohu svému, a odvrátí se od vás hněv prchlivosti
jeho.
9. Nebo obrátíte-li se k Hospodinu, bratří vaši i synové vaši
milosrdenství obdrží u těch, kteříž je zjímali, tak že se navrátí do
země této. Milosrdný zajisté a dobrotivý jest Hospodin Bůh váš, aniž
odvrátí tváři od vás, jestliže se obrátíte k němu.
10. Když pak ti poslové chodili z města do města po kraji Efraim a
Manasse až do Zabulon, posmívali se a utrhali jim.
11. Ale však někteří z Asser, Manasses a Zabulon, poníživše se, přišli
do Jeruzaléma.
12. V Judstvu tolikéž byla ruka Boží, tak že jim dal srdce jedno k
vykonání rozkazu králova a knížat, podlé slova Hospodinova.
13. I sešlo se do Jeruzaléma lidu mnoho, aby drželi slavnost přesnic
měsíce druhého, shromáždění velmi veliké.
14. Tedy povstavše, pobořili oltáře, kteříž byli v Jeruzalémě; též i
všecky oltáře, na kterýchž se kadívalo, rozbořili a vmetali do potoka
Cedron.
15. Potom pak obětovali beránka velikonočního, čtrnáctého dne měsíce
druhého. Kněží pak a Levítové zastyděvše se, posvětili se, a přivedli
oběti do domu Hospodinova.
16. A stáli v řadu svém vedlé povinnosti své podlé zákona Mojžíše muže
Božího, a kněží kropili krví, berouce ji z rukou Levítů.
17. Nebo mnozí byli v shromáždění, kteříž se neposvětili. Protož
Levítové zabijeli beránky velikonoční za každého nečistého, k tomu,
aby jich posvětili Hospodinu.
18. Veliký zajisté díl toho lidu, množství z Efraima, Manassesa,
Izachara a Zabulona, neočistili se, a však jedli beránka velikonočního
jinak než psáno jest. Ale modlil se Ezechiáš za ně, řka: Dobrotivý
Hospodin očistiž toho,
19. Kdožkoli celým srdcem svým se ustavil, aby hledal Boha, Hospodina
Boha otců svých, byť pak i očištěn nebyl vedlé očišťování svatého.
20. I vyslyšel Hospodin Ezechiáše, a uzdravil lid.
21. A tak drželi synové Izraelští, kteříž byli v Jeruzalémě, slavnost
přesnic za sedm dní s veselím velikým, a chválili Hospodina každého
dne Levítové a kněží na nástrojích sílu Hospodinovu.
22. Mluvil pak byl Ezechiáš přívětivě ke všechněm Levítům vyučujícím
známosti pravé Hospodina. I jedli oběti slavnosti té za sedm dní,
obětujíce oběti pokojné, a oslavujíce Hospodina Boha otců svých.
23. Tedy sneslo se na tom všecko shromáždění, aby učinili tolikéž za
druhých sedm dní. Takž slavili jiných sedm dní s radostí.
24. Nebo Ezechiáš král Judský dal shromáždění tomu tisíc volků, a sedm
tisíc ovec. Knížata také dala shromáždění volků tisíc, a ovec deset
tisíců. A posvětilo se kněží velmi mnoho.
25. A tak veselilo se všecko shromáždění Judské, i kněží a Levítové a
všecko shromáždění, kteréž přišlo z Izraele, i příchozí, kteříž byli
přišli z země Izraelské, i obyvatelé Judští.
26. A bylo veselí veliké v Jeruzalémě; nebo ode dnů Šalomouna syna
Davida, krále Izraelského, nic takového nebylo v Jeruzalémě.
27. Potom pak vstali kněží i Levítové, a dali požehnání lidu. I
vyslyšán jest hlas jejich, a přišla modlitba jejich k příbytku
svatosti Hospodinovy v nebe.


Příspěvek byl publikován v rubrice 2. Paralipomenon. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.