Bible kralická: 2. Paralipomenon, 6. kapitola


1. Tehdy řekl Šalomoun: Hospodin řekl, že bude přebývati v mrákotě.
2. Aj, jižť jsem vystavěl tobě, Pane, dům k přebývání, a místo, v němž
bys přebýval na věky.
3. A obrátiv král tvář svou, dával požehnání všemu shromáždění
Izraelskému. (Všecko pak shromáždění Izraelské stálo.)
4. A řekl: Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, kterýž mluvil ústy svými
Davidovi otci mému, a to teď skutečně naplnil, řka:
5. Od toho dne, jakž jsem vyvedl lid svůj z země Egyptské, nevyvolil
jsem města z žádného pokolení Izraelského k vystavení domu, kdež by
přebývalo jméno mé, aniž jsem vyvolil kterého muže, aby byl vývodou
nad lidem mým Izraelským.
6. Ale vyvolil jsem Jeruzalém, aby tu přebývalo jméno mé, a vyvolil
jsem Davida, aby byl nad lidem mým Izraelským.
7. Uložil tě byl zajisté David otec můj stavěti dům jménu Hospodina
Boha Izraelského.
8. Ale Hospodin řekl Davidovi otci mému: Ačkoli jsi uložil v srdci
svém stavěti dům jménu mému, a dobřes učinil, žes to myslil v srdci
svém,
9. A však ty nebudeš stavěti toho domu, ale syn tvůj, kterýž vyjde z
bedr tvých, on vystaví dům ten jménu mému.
10. A tak splnil Hospodin slovo své, kteréž byl mluvil. Nebo jsem
povstal na místo Davida otce svého, a dosedl jsem na stolici
Izraelskou, jakož byl mluvil Hospodin, a ustavěl jsem dům tento jménu
Hospodina Boha Izraelského.
11. A postavil jsem tam truhlu, v níž jest smlouva Hospodinova,
kterouž učinil s syny Izraelskými.
12. I postavil se před oltářem Hospodinovým, přede vším shromážděním
Izraelským, a pozdvihl rukou svých.
13. Udělal pak byl Šalomoun výstupek měděný ku podobenství pánve, a
postavil jej u prostřed síně, pěti loktů zdélí, a pěti loket zšíří, a
tří loket zvýší, i vstoupil na něj, a poklekl na kolena svá přede vším
shromážděním Izraelským, a pozdvihl rukou svých k nebi,
14. A řekl: Hospodine Bože Izraelský, neníť podobného tobě Boha na
nebi ani na zemi, kterýž by ostříhal smlouvy a milosrdenství
služebníkům svým, chodícím před tebou v celém srdci svém,
15. Kterýž jsi splnil služebníku svému, Davidovi otci mému, to, což
jsi mluvil jemu. Jakž jsi mluvil ústy svými, tak jsi to skutečně
naplnil, jakž se to dnes vidí.
16. Nyní tedy, ó Hospodine Bože Izraelský, naplniž služebníku svému,
Davidovi otci mému, což jsi mluvil jemu, řka: Nebudeť vyhlazen muž z
rodu tvého od tváři mé, aby neměl seděti na stolici Izraelské,
jestliže toliko ostříhati budou synové tvoji cesty své, chodíce v
zákoně mém, tak jakož jsi ty chodil přede mnou.
17. Protož nyní, ó Hospodine Bože Izraelský, nechť jest upevněno slovo
tvé, kteréž jsi mluvil služebníku svému Davidovi.
18. (Ač zdali v pravdě bydliti bude Bůh s člověkem na zemi? Aj,
nebesa, nýbrž nebesa nebes neobsahují tě, mnohem méně dům tento,
kterýž jsem vystavěl.)
19. A popatř k modlitbě služebníka svého a k úpění jeho, Hospodine
Bože můj, slyše volání a modlitbu, kterouž služebník tvůj modlí se
před tebou,
20. Aby oči tvé byly otevřené na dům tento dnem i nocí, na místo toto,
o němž jsi mluvil, že tu přebývati bude jméno tvé, abys vyslýchal
modlitbu, kterouž se modlívati bude služebník tvůj na místě tomto.
21. Vyslýchejž tedy modlitbu služebníka svého, i lidu svého
Izraelského, kterouž se modlívati budou na místě tomto, ty vždy
vyslýchej z místa přebývání svého, s nebe, a vyslýchaje, buď milostiv.
22. Když by zhřešil člověk proti bližnímu svému, a nutil by ho k
přísaze, tak že by přisahati musil, a přišla by ta přísaha před oltář
do domu tohoto:
23. Ty vyslýchej s nebe, a rozeznej i rozsuď služebníky své, mstě nad
bezbožným, obraceje usilování jeho na hlavu jeho, a ospravedlňuje
spravedlivého, odplacuje mu podlé spravedlnosti jeho.
24. Tolikéž když by poražen byl lid tvůj Izraelský od nepřátel, proto
že zhřešili proti tobě, jestliže by obrátíce se, vyznávali jméno tvé,
a modléce se, poníženě by prosili tebe v domě tomto:
25. Ty vyslýchej s nebe, a odpusť hřích lidu svému Izraelskému, a
přiveď je zase do země, kterouž jsi jim dal i otcům jejich.
26. Podobně když by zavříno bylo nebe, a nepršel by déšť, proto že
zhřešili proti tobě, a modléce se na místě tomto, vyznávali by jméno
tvé, a od hříchu svého by se odvrátili po tvém trestání:
27. Ty vyslýchej na nebi, a odpusť hřích služebníků svých a lidu svého
Izraelského, vyučuje je cestě výborné, po níž by chodili, a dej déšť
na zemi svou, kterouž jsi dal lidu svému za dědictví.
28. Byl-li by hlad na zemi, byl-li by mor, sucho neb rez, kobylky neb
brouci jestliže by byli, ssoužil-li by jej nepřítel jeho v zemi
obývání jeho, aneb jakákoli rána a jakákoli nemoc:
29. Všelikou modlitbu a každé úpění, kteréž by pocházelo od
kteréhokoli člověka, aneb ode všeho lidu tvého Izraelského, když by
jen poznajíce jeden každý ránu svou a bolest svou, pozdvihl by rukou
svých v domě tomto,
30. Ty vyslýchej s nebe, z místa přebývání svého, a slituj se, a
odplať jednomu každému podlé skutků jeho, vedlé toho, jakž znáš srdce
jeho, (ty zajisté sám znáš srdce lidská),
31. Aby se báli tebe, a chodili po všech cestách tvých, po všecky dny,
v nichž by živi byli na zemi, kterouž jsi dal otcům našim.
32. Nýbrž také i cizozemec, kterýž není z lidu tvého Izraelského,
přišel-li by z země daleké pro jméno tvé veliké a ruku tvou silnou, a
rámě tvé vztažené, když by přišli a modlili se v domě tomto:
33. Ty vyslýchej s nebe, z místa přebývání svého, a učiň všecko to, o
čež volati bude k tobě cizozemec ten, aby poznali všickni národové
země jméno tvé, a báli se tebe jako lid tvůj Izraelský, a aby poznali,
že jméno tvé vzýváno jest nad domem tímto, kterýž jsem vystavěl.
34. Když by vytáhl lid tvůj k boji proti nepřátelům svým cestou,
kterouž bys je poslal, a modlili by se tobě naproti městu tomuto,
kteréž jsi vyvolil, a domu tomuto, kterýž jsem ustavěl jménu tvému:
35. Ty vyslýchej s nebe modlitbu a úpění jejich, a vyvoď při jejich.
36. Když by zhřešili proti tobě, (jakož není člověka, ješto by
nehřešil), a rozhněvaje se na ně, vydal bys je v moc nepříteli, tak že
by je jaté vedli ti, kteříž by je zjímali, do země daleké neb blízké;
37. A usmyslili by sobě v zemi, do níž by zajati byli, a obrátíce se,
modlili by se tobě v zemi zajetí svého, řkouce: Zhřešili jsme,
převráceně jsme činili, a bezbožně jsme se chovali;
38. A tak navrátili by se k tobě celým srdcem svým a celou duší svou v
zemi zajetí svého, do kteréž by zajati byli, a modlili by se naproti
zemi své, kterouž jsi dal otcům jejich, a naproti městu, kteréž jsi
vyvolil, a domu, kterýž jsem vzdělal jménu tvému:
39. Vyslýchej s nebe, z místa příbytku svého, modlitbu jejich a úpění
jejich, a vyvoď při jejich, a odpusť lidu svému, kterýž by zhřešil
proti tobě.
40. Nyní tedy, Bože můj, nechť jsou, prosím, oči tvé otevřené, a uši
tvé nakloněné k modlitbě na místě tomto.
41. Aj, nyní povstaň, ó Hospodine Bože, k odpočinutí svému, ty i
truhla síly tvé; kněží tvoji, Hospodine Bože, nechť jsou oblečeni v
spasení, a svatí tvoji ať se veselí v dobrých věcech.
42. Hospodine Bože, neodvracejž tváři od pomazaného svého, pamatuj na


Příspěvek byl publikován v rubrice 2. Paralipomenon. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.