Bible kralická: 2. Paralipomenon, 7. kapitola


1. A když přestal Šalomoun modliti se, rychle oheň sstoupil s nebe, a
sehltil zápal i jiné oběti, a sláva Hospodinova naplnila dům ten,
2. Tak že nemohli kněží vjíti do domu Hospodinova, proto že naplnila
sláva Hospodinova dům Hospodinův.
3. Všickni pak synové Izraelští viděli, když sstupoval oheň a sláva
Hospodinova na dům, a padše tváří k zemi na dlážení, klaněli se a
chválili Hospodina, že dobrý jest, a že na věky trvá milosrdenství
jeho.
4. Při tom král a všecken lid obětovali oběti před Hospodinem.
5. Obětoval zajisté král Šalomoun obět dvamecítma tisíc volů, a ovec
sto a dvadceti tisíců, když posvěcovali domu Božího král i všecken
lid.
6. Ale kněží stáli při svých úřadích, též i Levítové s nástroji
hudebnými Hospodinovými, kterýchž byl nadělal David král k oslavování
Hospodina, (nebo na věky milosrdenství jeho), žalmem Davidovým, kterýž
jim vydal. Jiní pak kněží troubili v trouby naproti nim, a všecken lid
Izraelský stál.
7. Posvětil také Šalomoun prostředku té síně, kteráž byla před domem
Hospodinovým; nebo obětoval tu oběti zápalné a tuky obětí, pokojných,
proto že na oltáři měděném, kterýž byl udělal Šalomoun, nemohli se
směstknati zápalové a oběti suché i tukové jejich.
8. I držel Šalomoun slavnost toho času za sedm dní, a všecken Izrael s
ním, shromáždění velmi veliké odtud, kudyž se vchází do Emat, až ku
potoku Egyptskému.
9. I světili dne osmého svátek; nebo posvěcení oltáře slavili za sedm
dní, tolikéž slavnost tu za sedm dní.
10. Třimecítmého pak dne měsíce sedmého propustil lid k příbytkům
jejich s radostí a veselím srdce z toho, což dobrého učinil Hospodin
Davidovi a Šalomounovi a Izraelovi lidu svému.
11. I dokonal Šalomoun dům Hospodinův a dům královský, a všecko,
cožkoli byl uložil v srdci svém, aby učinil v domě Hospodinově a v
domě svém, šťastně se mu vedlo.
12. V tom ukázal se Hospodin Šalomounovi v noci, a řekl jemu: Uslyšel
jsem modlitbu tvou, a vyvolil jsem sobě to místo za dům obětí.
13. Jestliže zavru nebe, tak že by nebylo deště, a jestliže přikáži
kobylkám, aby pohubily zemi, též jestliže pošli morovou ránu na lid
svůj,
14. A ponižujíce se lid můj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili
by se, a hledali by tváři mé, a odvrátili by se od cest svých zlých: i
já také vyslyším je s nebe, a odpustím hřích jejich, a uzdravím zemi
jejich.
15. Budouť již i oči mé otevřené, a uši mé nakloněné k modlitbě z
místa tohoto.
16. Nebo nyní vyvolil jsem a posvětil domu tohoto, aby tu přebývalo
jméno mé až na věky, a aby tu byly oči mé a srdce mé po všecky dny.
17. A ty budeš-li choditi přede mnou, jako chodil David otec tvůj, tak
abys činil všecko to, což jsem přikázal tobě, ustanovení i soudů mých
ostříhaje:
18. Utvrdím zajisté stolici království tvého, jakož jsem učinil
smlouvu s Davidem otcem tvým, řka: Nebude vyhlazen muž z rodu tvého,
aby nepanoval nad Izraelem.
19. Jestliže pak se odvrátíte a opustíte ustanovení má a přikazání má,
kteráž jsem vám vydal, a odejdouce, sloužiti budete bohům cizím a
klaněti se jim:
20. Vypléním takové z země své, kterouž jsem jim dal, a dům tento,
kteréhož jsem posvětil jménu svému, zavrhu od tváři své, a vydám jej v
přísloví a v rozprávku mezi všemi národy.
21. A tak dům ten, kterýž byl zvýšený každému jdoucímu mimo něj, bude
k užasnutí, a dí: Proč tak učinil Hospodin zemi této a domu tomuto?
22. Tedy odpovědí: Proto že opustili Hospodina Boha otců svých, kterýž


Příspěvek byl publikován v rubrice 2. Paralipomenon. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.