Bible kralická: 2. Samuelova, 12. kapitola


1. Protož poslal Hospodin Nátana k Davidovi. Kterýž přišed k němu,
řekl jemu: Dva muži byli v městě jednom, jeden bohatý a druhý chudý.
2. Bohatý měl ovec i volů velmi mnoho,
3. Chudý pak neměl nic, kromě jednu ovečku malou, kterouž byl koupil a
choval, až i odrostla při něm a při dětech jeho tolikéž. Chléb jeho
jedla a z číše jeho pila, a v lůnu jeho spávala, a tak byla mu jako za
dceru.
4. Když pak přišel pocestný k tomu bohatému člověku, líto mu bylo
vzíti z ovcí aneb z volů svých, což by připravil pocestnému, kterýž k
němu přišel, ale vzav ovečku toho chudého člověka, připravil ji muži,
kterýž byl přišel k němu.
5. Tedy rozhněval se David na muže toho náramně a řekl Nátanovi: Živť
jest Hospodin, že hoden jest smrti muž, kterýž to učinil.
6. Ovečku také tu zaplatí čtvernásobně, proto že učinil věc tu, a
nelitoval ho.
7. I řekl Nátan Davidovi: Ty jsi ten muž! Takto praví Hospodin Bůh
Izraelský: Já jsem tě pomazal, abys králem byl nad Izraelem, a vytrhl
jsem tebe z ruky Saulovy.
8. A dal jsem tobě dům pána tvého, i ženy pána tvého v lůno tvé, dalť
jsem také dům Izraelský a Judský, a bylo-liť by to málo, byl bych
přidal mnohem více.
9. Pročež jsi sobě zlehčil slovo Hospodinovo, čině to, což se nelíbí
jemu? Uriáše Hetejského zabil jsi mečem, a manželku jeho pojals sobě
za ženu, samého pak zamordoval jsi mečem Ammonitských.
10. Protož nyní neodejdeť meč z domu tvého až na věky, proto že jsi
pohrdl mnou, a vzal jsi manželku Uriáše Hetejského, aby byla žena tvá.
11. Takto praví Hospodin: Aj, já vzbudím proti tobě zlé z domu tvého,
a vezma ženy tvé před očima tvýma, dám je bližnímu tvému, kterýž spáti
bude s ženami tvými, an na to každý hledí.
12. A ačkoli ty učinil jsi to tajně, já však učiním to zjevně přede
vším Izraelem a všechněm známě.
13. Tedy řekl David Nátanovi: Zhřešilť jsem Hospodinu. Zase řekl Nátan
Davidovi: Tentýž Hospodin přenesl hřích tvůj, neumřeš.
14. Ale však, poněvadž jsi tou věcí dal příčinu nepřátelům
Hospodinovým, aby se rouhali, protož ten syn, kterýž se narodil tobě,
jistotně umře.
15. Potom odšel Nátan do domu svého. V tom Hospodin ranil dítě, kteréž
byla porodila manželka Uriášova Davidovi, tak že pochybili o něm.
16. I modlil se David Bohu za to dítě a postil se, a všed, ležel přes
noc na zemi.
17. A ačkoli starší domu jeho přišli k němu, aby ho zdvihli z země, on
však nechtěl, aniž s nimi co jedl.
18. Stalo se pak dne sedmého, že umřelo dítě. I nesměli služebníci
Davidovi toho oznámiti jemu, že by umřelo dítě; nebo pravili: Aj, když
ještě bylo dítě živo, mluvili jsme jemu, a nechtěl slyšeti hlasu
našeho, což pak když jemu díme: Umřelo dítě. Ovšem to tíže ponese.
19. Ale vida David, an služebníci jeho k sobě šepcí, srozuměl, že by
umřelo dítě. I řekl David služebníkům svým: Co již umřelo dítě? Kteříž
řekli: Umřelo.
20. Tedy vstav David s země, umyl se a pomazal se, a změnil roucho
své, a všed do domu Hospodinova, pomodlil se. Potom vrátiv se do domu
svého, rozkázal sobě dáti jísti a jedl.
21. Služebníci pak jeho řekli jemu: Co jsi to učinil? Pro dítě, když
živo bylo, postils se a plakal, ale jakž dítě umřelo, vstal jsi a
přijal jsi pokrm.
22. Kterýžto řekl: Pokudž ještě dítě živo bylo, postil jsem se a
plakal, nebo jsem řekl: Kdo ví? Můžeť se smilovati nade mnou Hopodin,
aby živo bylo dítě.
23. Nyní pak, poněvadž umřelo, proč se mám postiti? Zdaliž budu moci
zase je vzkřísiti? Jáť půjdu k němu, ale ono se nenavrátí ke mně.
24. Potom David potěšiv Betsabé manželky své, všel k ní a spal s ní. I
porodila syna, a nazval jméno jeho Šalamoun, a Hospodin miloval jej.
25. Protož poslal byl Nátana proroka, a nazval jméno jeho Jedidiah pro
Hospodina.
26. Bojoval pak Joáb proti Rabba Ammonitských, a vzal město královské.
27. A poslav posly k Davidovi, řekl: Dobýval jsem Rabba a vzal jsem
město vod.
28. Protož nyní sebera ostatek lidu, polož se proti městu a vezmi je,
abych já nevzal města toho, a bylo by mně připisováno vítězství nad
ním.
29. Tedy sebrav David všecken lid, vytáhl proti Rabba, kteréhož
dobýval a vzal je.
30. A sňal korunu krále jejich s hlavy jeho, kteráž vážila centnéř
zlata, a bylo v ní kamení drahé, a vstavena byla na hlavu Davidovu.
Vyvezl též kořisti města velmi veliké.
31. Lid pak, kterýž v něm byl, vyvedl a dal jej pod pily a pod brány
železné a pod sekery železné, a vehnal je do peci cihelné. A tak činil
všechněm městům Ammonitským. Potom navrátil se David se vším lidem do


Příspěvek byl publikován v rubrice 2. Samuelova. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.