Bible kralická: 2. Samuelova, 13. kapitola


1. I stalo se potom, že Absolon syn Davidův měl sestru krásnou, jménem
Támar; i zamiloval ji Amnon syn Davidův.
2. A tak se o to trápil Amnon, že i v nemoc upadl pro Támar sestru
svou; nebo panna byla, a viděl Amnon, že nesnadně bude jí moci co
učiniti.
3. Měl pak Amnon přítele, jehož jméno bylo Jonadab, syn Semmaa bratra
Davidova, kterýžto Jonadab byl muž velmi chytrý.
4. I řekl jemu: Proč tak chřadneš, synu králův, den ode dne?
Neoznámíš-liž mi? I řekl mu Amnon: Támar sestru Absolona bratra svého
miluji.
5. Tedy řekl jemu Jonadab: Polož se na lůže své a udělej se nemocným,
a když přijde otec tvůj, aby tě navštívil, díš jemu: Nechť přijde,
prosím, Támar sestra má a dá mi jísti, připravíc před očima mýma
pokrm, abych viděl a jedl z ruky její.
6. A tak složil se Amnon, dělaje se nemocným. A když přišel král, aby
ho navštívil, řekl Amnon králi: Nechť přijde, prosím, Támar sestra má
a připraví před očima mýma asi dvě krmičky, abych pojedl z ruky její.
7. Protož poslal David k Támar do domu, řka: Jdi hned do domu Amnona
bratra svého a připrav mu krmičku.
8. I šla Támar do domu Amnona bratra svého; on pak ležel. A vzavši
mouky, zadělala ji, a připravivši krmičku před očima jeho, uvařila ji.
9. Potom vzavši pánvici, vyložila před něj, a on nechtěl jísti. (I
řekl Amnon: Spravte to, ať vyjdou všickni ven. I vyšli od něho
všickni.
10. Řekl pak Amnon k Támar: Přines tu krmičku do pokojíka, abych
pojedl z ruky tvé. A vzavši Támar krmičku, kterouž připravila,
přinesla ji před Amnona bratra svého do pokojíka.)
11. Ale když mu podávala, aby jedl, uchopilji a řekl jí: Poď, lež se
mnou, sestro má.
12. Kterážto řekla jemu: Nikoli, bratře můj, nečiň mi násilí, nebo ne
tak se má díti v Izraeli. Neprovoď nešlechetnosti této.
13. Nebo já na koho svedu pohanění své? Ty pak budeš jako jeden z
nejnešlechetnějších v Izraeli. Raději tedy mluv medle s králem, nebo
neodepřeť mne tobě.
14. Ale nechtěl uposlechnouti hlasu jejího, nýbrž zmocniv se jí,
učinil jí násilí a ležel s ní.
15. Potom vzal ji Amnon v nenávist velikou velmi, tak že větší byla
nenávist, kterouž nenáviděl jí, než milost, kterouž ji miloval. I řekl
jí Amnon: Vstaň a jdi pryč.
16. Kterážto odpověděla jemu: Za příčinou převelmi zlé věci té,
kterouž jsi při mně spáchal, druhé horší se dopouštíš, že mne vyháníš.
On pak nechtěl jí slyšeti.
17. Ale zavolav mládence, kterýž mu přisluhoval, řekl: Vyveď hned tuto
ode mne ven, a zamkni dvéře po ní.
18. (Měla pak na sobě sukni proměnných barev, nebo v takových sukních
chodívaly dcery královské panny.) A tak vyvedl ji ven služebník jeho a
zamkl dvéře po ní.
19. Tedy posypala Támar hlavu svou popelem, a sukni proměnných barev,
kterouž měla na sobě, roztrhla; a vložila ruku na hlavu svou, a jduc,
křičela s naříkáním.
20. I řekl jí Absolon bratr její: Nebyl-liž Amnon bratr tvůj s tebou?
Ale nyní, sestro má mlč; bratr tvůj jest, nepřipouštěj toho k srdci. A
tak zůstala Támar, jsuc opuštěná, v domě Absolona bratra svého.
21. A uslyšev král David o těch všech věcech, rozhněval se náramně.
22. Absolon pak nic nemluvil s Amnonem, ani dobrého ani zlého; nebo
nenáviděl Absolon Amnona, proto že učinil násilí Támar sestře jeho.
23. I stalo se po celých dvou letech, když střihli ovce Absolonovi v
Balazor, jenž jest podlé Efraim, že pozval Absolon všech synů
královských.
24. Nebo přišel Absolon k králi a řekl: Aj, nyní služebník tvůj má
střižce; nechť, prosím, jde král a služebníci jeho s služebníkem tvým.
25. I řekl král Absolonovi: Nechť, synu můj, nechť nyní nechodíme
všickni, abychom tě neobtěžovali. A ačkoli nutkal ho, však nechtěl
jíti, ale požehnal mu.
26. Řekl ještě Absolon: Nechť aspoň s námi jde, prosím, Amnon bratr
můj. Odpověděl jemu král: Proč by s tebou šel?
27. A když vždy dotíral Absolon, poslal s ním Amnona i všecky syny
královské.
28. Přikázal pak byl Absolon služebníkům svým, řka: Šetřte medle, když
se rozveselí srdce Amnonovo vínem, a řeknu vám: Bíte Amnona, tedy
zabíte jej. Nebojte se nic, nebo zdaliž jsem já nerozkázal vám?
Posilňte se a mějte se zmužile.
29. I učinili Amnonovi služebníci Absolonovi, jakž jim byl přikázal
Absolon. Pročež vstavše všickni synové královi, vsedli jeden každý na
mezka svého a utekli.
30. V tom když ještě byli na cestě, přišla taková pověst k Davidovi:
Pobil Absolon všecky syny královské, tak že z nich ani jednoho
nezůstalo.
31. Tedy vstav král, roztrhl roucha svá a ležel na zemi; všickni také
služebníci jeho stáli, roztrhše roucha.
32. Ozval se pak Jonadab, syn Semmaa bratra Davidova, a řekl: Nepraviž
toho, pane můj, jako by všecky mládence syny královy zbili, ale Amnon
toliko zabit; nebo tak v úmysle Absolonově složeno bylo od toho dne,
jakž on byl učinil násilí Támar sestře jeho.
33. Protož nechať nepřipouští toho nyní pán můj král k srdci svému,
mysle, že by všickni synové královi zbiti byli; nebo Amnon toliko
umřel.
34. Absolon pak utekl. Tedy pozdvih služebník hlásný očí svých, uzřel,
an mnoho lidu jde odtud, kudyž se chodilo k němu cestou pod horami.
35. I řekl Jonadab králi: Aj, synové královští přijíždějí. Vedlé řeči
služebníka tvého tak se stalo.
36. A když přestal mluviti, aj, synové královští přišli, a pozdvihše
hlasu svého, plakali; též také král i všickni služebníci jeho plakali
pláčem velmi velikým.
37. Absolon pak utekl a ušel k Tolmai synu Amiudovu, králi Gessur. I


Příspěvek byl publikován v rubrice 2. Samuelova. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.