Bible kralická: 2. Samuelova, 16. kapitola


1. A když David sešel maličko s vrchu, aj Síba služebník Mifibozetův
vyšel proti němu se dvěma osly osedlanými, na nichž nesl dvě stě
chlebů, a sto hroznů suchých, a sto hrud fíků, a nádobu vína.
2. I řekl král Síbovi: K čemu jsou tyto věci? Odpověděl Síba: Oslové
pro čeled královskou k jízdě, chléb pak a fíky, aby jedli služebníci,
a víno, aby se napil, kdož by ustal na poušti.
3. Opět král řekl: Kdež jest pak syn pána tvého? Odpověděl Síba králi:
Aj, zůstal v Jeruzalémě, nebo řekl: Dnes navrátí mi dům Izraelský
království otce mého.
4. Řekl ještě král Síbovi: Aj, tvéť jsou všecky věci, kteréž má
Mifibozet. Jemuž řekl Síba s poklonou: Nechať vždycky tak nalézám
milost před očima tvýma, pane můj králi.
5. Tedy bral se král David do Bahurim, a aj, vyšel odtud muž z čeledi
domu Saulova, jehož jméno bylo Semei, syn Gerův, kterýžto vždy jda,
zlořečil.
6. Ano i kamením házel na Davida, a na všecky služebníky krále Davida,
ačkoli všecken lid a všickni udatní byli po pravici jeho i po levici
jeho.
7. A takto mluvil Semei, když mu zlořečil: Vyjdi, vyjdi, vražedlníče a
nešlechetníče.
8. Obrátilť jest na tebe Hospodin všelikou krev domu Saulova, na jehož
jsi místě kraloval, a dal Hospodin království v ruku Absolona syna
tvého. A aj, již se vidíš v svém neštěstí, nebo jsi vražedlník.
9. I řekl Abizai syn Sarvie králi: I proč zlořečí tento mrtvý pes pánu
mému králi? Nechť jdu medle a setnu mu hlavu.
10. Ale král řekl: Co vám do toho, synové Sarvie, že zlořečí? Poněvadž
Hospodin jemu rozkázal: Zlořeč Davidovi, i kdož by směl říci: Proč tak
činíš?
11. Řekl ještě David k Abizai i ke všechněm služebníkům svým: Aj, syn
můj, kterýž pošel z života mého, hledá bezživotí mého, čím více nyní
tento syn Jemini? Nechte ho, ať zlořečí, nebo jemu rozkázal Hospodin.
12. Snad popatří Hospodin na ssoužení mé, a odplatí mi Hospodin dobrým
za zlořečenství jeho dnes.
13. A tak šel David a muži jeho cestou. Semei také šel po stráni hory
naproti němu, a jda, zlořečil a házel kamením proti němu a zmítal
prachem.
14. I přišel král a všecken lid, kterýž byl s ním, ustalý, a odpočinul
tu.
15. Absolon pak i všecken lid Izraelský přišli do Jeruzaléma, a
Achitofel s ním.
16. A když přišel Chusai Architský, přítel Davidův k Absolonovi, řekl
Chusai Absolonovi: Živ buď král, živ buď král.
17. Tedy řekl Absolon k Chusai: Toliž jest vděčnost tvá k příteli
tvému? Pročež jsi nešel s přítelem svým?
18. Odpověděl Chusai Absolonovi: Nikoli, ale kohož vyvolil Hospodin a
lid tento i všickni muži Izraelští, toho budu a s tím zůstanu.
19. Přesto komuž bych já sloužiti měl? Zdali ne synu jeho? Jakož jsem
sloužil otci tvému, tak sloužiti budu tobě.
20. Řekl pak Absolon Achitofelovi: Raďtež, co máme činiti?
21. Odpověděl Achitofel Absolonovi: Vejdi k ženinám otce svého,
kterýchž zanechal, aby hlídaly doma. I uslyší všecken Izrael, žes se
zošklivil otci svému, a zsilí se ruce všech, kteříž jsou s tebou.
22. A protož rozbili Absolonovi stan na paláci. I všel Absolon k
ženinám otce svého před očima všeho Izraele.
23. Rada pak Achitofelova, kterouž dával toho času, byla, jako by se


Příspěvek byl publikován v rubrice 2. Samuelova. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.