Bible kralická: 2. Samuelova, 18. kapitola


1. Sečtl pak David lid, kterýž měl s sebou, a ustanovil nad nimi
hejtmany a setníky.
2. I uvedl David třetinu lidu v správu Joábovu, a třetinu v správu
Abizai syna Sarvie, bratra Joábova, a třetinu v správu Ittai
Gittejského. A řekl král lidu: I jáť také potáhnu s vámi.
3. Ale lid řekl: Nikoli nepotáhneš; nebo jestliže bychom i utíkali,
nebudouť na to velmi dbáti, aniž, by nás i polovici zbili, budou toho
velmi vážiti. Ty sám zajisté jsi jako z nás deset tisíců, protož lépe
bude, abys nám byl v městě ku pomoci.
4. I řekl jim král: Což se vám za dobré vidí, učiním. Tedy stál král u
brány, a všecken lid vycházel po stu a po tisíci.
5. Přikázal pak král Joábovi a Abizai a Ittai, řka: Zacházejtež mi
pěkně s synem Absolonem. A všecken lid slyšel, když přikazoval král
všechněm hejtmanům o Absolonovi.
6. A tak vytáhl lid do pole proti lidu Izraelskému, a byla bitva v
lese Efraim.
7. I poražen jest tu lid Izraelský od služebníků Davidových, a stala
se tu porážka veliká v ten den až do dvadceti tisíců.
8. Nebo když ta bitva rozšířila se po vší krajině, více pohubil lidu
les, nežli jich požral meč toho dne.
9. Potkal se pak Absolon s služebníky Davidovými. Kterýžto Absolon jel
na mezku, (i podšel mezek pod hustý dub veliký), a uvázl za hlavu v
stromu tom, tak že visel mezi nebem a zemí. Ale mezek, kterýž pod ním
byl, odběhl pryč.
10. To uzřev jeden, oznámil Joábovi, řka: Hle, viděl jsem Absolona, an
visí na dubě.
11. I řekl Joáb muži, kterýž mu to oznámil: Aj, viděls. Pročež jsi ho
tam nesrazil na zem? A já bylť bych povinen dáti deset lotů stříbra a
pás rytířský jeden.
12. Odpověděl muž ten Joábovi: A já, bych i odečtených měl na ruce své
tisíc lotů stříbra, nevztáhl bych ruky své na syna králova; nebo jsme
slyšeli, kterak přikazoval král tobě a Abizai a Ittai, řka: Šetřte
všickni syna mého Absolona;
13. Leč bych se dopustiti chtěl sám proti duši své nepravosti. Ale
nebýváť nic tajno před králem, a ty bys sám proti mně stál.
14. I řekl Joáb: Nebuduť se tu meškati s tebou. Protož vzav tři kopí
do ruky své, vrazil je do Absolona, an ještě živ byl na dubě.
15. A obskočivše Absolona deset služebníků, oděnců Joábových, bili jej
a zabili.
16. V tom zatroubil Joáb v troubu. I vrátil se lid od honění Izraele;
nebo zdržel Joáb lid.
17. A vzavše Absolona, uvrhli jej v tom lese do jámy veliké, a
nametali na něj hromadu kamení velmi velikou. Ale všecken Izrael
zutíkali jeden každý do stanů svých.
18. (Absolon pak vzal byl a vyzdvihl sobě za života svého sloup v
údolí královském; nebo byl řekl: Nemám syna, aby zůstala pamět jména
mého. Protož nazval ten sloup jménem svým, kterýž slove místo
Absolonovo až do dnešního dne.)
19. Tedy Achimaas syn Sádochův řekl: Medle, nechť běžím, abych
zvěstoval králi, že ho vysvobodil Hospodin z ruky nepřátel jeho.
20. I řekl jemu Joáb: Nebyl bys dnes dobrým poslem, ale oznámíš to
jiného dne; dnes však neoznamuj, proto že syn králův umřel.
21. Potom řekl Joáb k Chuzi: Jdiž, zvěstuj králi, co jsi viděl. A
pokloniv se Chuzi Joábovi, běžel.
22. Mluvil pak ještě Achimaas syn Sádochův, a řekl Joábovi: Buď, jak
buď, medle, nechť já také běžím za Chuzi. Odpověděl Joáb: Proč bys ty
běžel, synu můj, když nemáš, co bys dobrého zvěstoval?
23. I řekl: Buď, jak buď, poběhnu. Odpověděl mu: Běž. A tak běžel
Achimaas cestou přímější a předběhl Chuzi.
24. David pak seděl mezi dvěma branami. I vyšel strážný na vrch brány
na zed, kterýž pozdvih očí svých, uzřel, a hle, muž běžel sám.
25. Tedy volaje strážný, oznámil králi. I řekl král: Jest-liť sám,
dobré poselství nese. A když ten šel předce a přibližoval se,
26. Uzřel ještě strážný muže druhého běžícího. I zavolal strážný na
branného a řekl: Hle, opět muž běží sám. Tedy řekl král: I tenť v
poselství běží.
27. Řekl ještě strážný: Vidím běh prvního, jako běh Achimaasa syna
Sádochova. I řekl král: Dobrýtě to muž, protož s dobrým poselstvím
jde.
28. Tedy volaje Achimaas, řekl králi: Pokoj tobě. A pokloniv se králi
tváří svou k zemi, řekl: Požehnaný Hospodin Bůh tvůj, kterýž podmanil
muže ty, kteříž pozdvihli rukou svých proti pánu mému králi.
29. I řekl král: Dobře-li se má syn můj Absolon? Odpověděl Achimaas:
Viděl jsem hluk veliký, když posílal služebníka králova Joáb, a mne
služebníka tvého, ale nevím nic, co bylo.
30. Jemuž řekl král: Odstup a stůj tamto. I odstoupil a stál.
31. A v tom Chuzi přišed, řekl: Zvěstuje se pánu mému králi, že
vysvobodil tě dnes Hospodin z ruky všech povstávajících proti tobě.
32. Ale král řekl k Chuzi: Jest-liž živ syn můj Absolon? Odpověděl
Chuzi: Nechť jsou tak, jako syn králův, nepřátelé pána mého krále, i
všickni, kteříž povstávají proti tobě ke zlému.
33. I zarmoutil se král, a vstoupiv do horního pokoje na bráně, plakal
a jda, mluvil takto: Synu můj Absolone, synu můj, synu můj Absolone! Ó
kdybych byl umřel za tebe, Absolone synu můj, synu můj!


Příspěvek byl publikován v rubrice 2. Samuelova. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.