Bible kralická: 2. Samuelova, 19. kapitola


1. I oznámeno jest Joábovi: Aj, král pláče a naříká pro Absolona.
2. Pročež obrátilo se to vysvobození toho dne v kvílení všemu lidu;
nebo slyšel lid v ten den, že bylo praveno: Zámutek má král pro syna
svého.
3. A tak kradl se lid toho dne, vcházeje do města, jako se krade lid,
když se stydí, utíkaje z boje.
4. Král pak zakryl tvář svou, a křičel král hlasem velikým: Synu můj
Absolone, Absolone synu můj, synu můj!
5. Tedy všed Joáb k králi do domu, řekl: Zahanbil jsi dnes tváři všech
služebníků svých, kteříž vysvobodili život tvůj dnes, a život synů
tvých i dcer tvých, a život žen tvých i život ženin tvých,
6. Miluje ty, kteříž tě mají v nenávisti, a v nenávisti maje ty,
kteříž tě milují; nebos dokázal dnes, že sobě nevážíš hejtmanů a
služebníků. Shledalť jsem to zajisté dnes, že kdyby byl Absolon živ
zůstal, bychom pak všickni dnes byli pobiti, tedy dobře by se tobě to
líbilo.
7. Protož nyní vstana, vyjdi, a mluv ochotně k služebníkům svým; nebo
přisahámť skrze Hospodina, jestliže nevyjdeš, žeť nezůstane žádný s
tebou této noci, a toť bude tobě horší, nežli všecky zlé věci, kteréž
na tebe přišly od mladosti tvé až dosavad.
8. A tak vstav král, posadil se v bráně. I povědíno bylo všemu lidu
těmito slovy: Aj, král sedí v bráně. I přišel všecken lid před oblíčej
krále, ale lid Izraelský byl zutíkal jeden každý do svých stanů.
9. Tedy všecken lid hádal se vespolek ve všech pokoleních Izraelských,
a pravili: Král vytrhl nás z ruky nepřátel našich, a tentýž vytrhl nás
z ruky Filistinských, a teď nyní utekl z země před Absolonem.
10. Absolon pak, kteréhož jsme pomazali sobě, zahynul v boji. Nyní
tedy, proč zanedbáváte přivésti zase krále?
11. Protož král David poslal k Sádochovi a Abiatarovi kněžím, s těmito
slovy: Mluvte k starším Judským, řkouce: Proč máte býti poslední v
uvedení zase krále do domu jeho? (Nebo řeč všeho lidu Izraelského
donesla se krále o uvedení jeho do domu jeho.)
12. Bratří moji jste, kost má a tělo mé jste; proč tedy máte býti
poslední v uvedení zase krále?
13. A Amazovi také rcete: Zdaliž ty nejsi kost má a tělo mé? Toto ať
mi učiní Bůh a toto přidá, jestliže nebudeš hejtmanem vojska přede
mnou po všecky dny na místo Joába.
14. I naklonil srdce všech mužů Judských, jako muže jednoho, aby
poslali k králi, řkouce: Navratiž se ty i všickni služebníci tvoji.
15. Tedy navrátil se král, a přišel až k Jordánu. Lid pak Judský byl
přišel do Galgala, aby se bral vstříc králi, a převedl jej přes
Jordán.
16. Pospíšil také Semei syn Gery, syna Jemini, kterýž byl z Bahurim, a
vyšel s lidem Judským vstříc králi Davidovi.
17. A tisíc mužů bylo s ním z Beniamin. Síba také služebník domu
Saulova, s patnácti syny svými, a dvadceti služebníků jeho s ním,
přepravili se přes Jordán před krále.
18. I přeplavili lodí, aby převezli čeled královskou a učinili, což by
se jemu líbilo. Semei pak syn Gerův padl před králem, když se
přepraviti měl přes Jordán.
19. A řekl králi: Nepočítej mi pán můj nepravosti, a nezpomínej, co
neprávě učinil služebník tvůj toho dne, když vyšel pán můj král z
Jeruzaléma, aby to měl skládati král v srdci svém.
20. Neboť zná služebník tvůj, že zhřešil, a aj, přišel jsem dnes prvé,
než kdo ze vší čeledi Jozefovy, abych vyšel vstříc pánu svému králi.
21. I odpověděl Abizai syn Sarvie a řekl: A což nebude zabit Semei,
proto že zlořečil pomazanému Hospodinovu?
22. Ale David řekl: Co vám do toho, synové Sarvie, že jste mi dnes
odporní? Dnes-liž mázabit býti někdo v Izraeli? Nebo zdaliž nevím, že
dnes jsem králem nad Izraelem.
23. Tedy řekl král k Semei: Neumřeš. I přisáhl mu král.
24. Mifibozet také vnuk Saulův vyjel vstříc králi. (Neošetřoval pak
byl noh svých, ani brady nespravoval, ani šatů svých nepral od toho
dne, jakž byl odšel král, až do dne, když se navrátil v pokoji.)
25. A když přišel do Jeruzaléma, vyšel vstříc králi. I řekl jemu král:
Proč jsi neodšel se mnou, Mifibozete?
26. Kterýž odpověděl: Pane můj králi, služebník můj oklamal mne.
Řekltě byl zajisté služebník tvůj: Osedlám sobě osla, abych vsedna na
něj, bral se s králem, proto že jest kulhavý služebník tvůj.
27. I osočil služebníka tvého u pána mého krále, ale pán můj král jest
jako anděl Boží, učiniž tedy, cožť se dobrého vidí.
28. Nebo všickni z domu otce mého byli jsme hodni smrti před pánem mým
králem, a však jsi zasadil služebníka svého mezi ty, kteříž jedí chléb
stolu tvého. K čemuž bych více právo měl, a oč se více na krále
domlouval?
29. Jemuž řekl král: Proč šíříš řeč svou? Vyřklť jsem. Ty a Síba
rozdělte se statkem.
30. Ještě řekl Mifibozet králi: Třebas nechť všecko vezme, když se jen
navrátil pán můj král v pokoji do domu svého.
31. Ano i Barzillai Galádský vyšel z Rogelim, a přepravil se s králem
přes Jordán, aby ho zprovodil za Jordán.
32. Byl pak Barzillai velmi starý, maje osmdesáte let, kterýž
opatroval krále stravou, když obýval v Mahanaim; nebo byl člověk
bohatý velmi.
33. I řekl král k Barzillai: Poď se mnou, a chovati tě budu při sobě v
Jeruzalémě.
34. Ale Barzillai odpověděl králi: Jacíž jsou dnové věku mého, abych
šel s králem do Jeruzaléma?
35. V osmdesáti letech jsem dnes. Zdaliž mohu rozeznati mezi dobrým a
zlým? Zdaliž okušením rozezná služebník tvůj, co bych jedl a co bych
pil? Zdaliž poslouchati mohu již hlasu zpěváků a zpěvakyní? Proč by
tedy služebník tvůj déle býti měl břemenem pánu svému králi?
36. Maličko ještě půjde služebník tvůj za Jordán s králem; nebo proč
by mi se takovou odplatou král odplacovati měl?
37. Nechť se navrátí, prosím, služebník tvůj, ať umru v městě svém,
kdež jest hrob otce mého a matky mé. Aj, služebník tvůj Chimham půjde
se pánem mým králem, jemuž učiníš, cožť se dobrého viděti bude.
38. I řekl král: Dobře, nechť jde se mnou Chimham, a učiním jemu, což
se tobě za dobré viděti bude; nadto čehožkoli požádáš ode mne, toť
učiním.
39. A když se přepravil všecken lid přes Jordán, král také přepravil
se. I políbil král Barzillai a požehnal ho, kterýžto navrátil se na
místo své.
40. A tak bral se král do Galgala a Chimham s ním; všecken také lid
Judský provázeli krále, též i polovice lidu Izraelského.
41. A aj, všickni muži Izraelští přišedše k králi, řekli jemu: Proč
jsou tě ukradli bratří naši, muži Juda, a převedli krále a čeled jeho
přes Jordán, i všecky muže Davidovy s ním?
42. I odpověděli všickni muži Judští mužům Izraelským: Proto že král
jest příbuzný náš. A proč se hněváte o to? Zdaliž nás za to král


Příspěvek byl publikován v rubrice 2. Samuelova. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.