Bible kralická: 2. Samuelova, 3. kapitola


1. I trvala dlouho válka mezi domem Saulovým a domem Davidovým. David
pak čím dále tím více se silil, ale dům Saulův čím dále tím se více
umenšoval.
2. I zrodili se Davidovi synové v Hebronu, z nichž prvorozený jeho byl
Amnon z Achinoam Jezreelské;
3. A druhý po něm Cheleab z Abigail, ženy někdy Nábale Karmelského;
třetí pak Absolon, syn z Maachy dcery Tolmai krále Gessur;
4. A čtvrtý Adoniáš syn Haggit, a pátý Sefatiáš syn Abitál;
5. Šestý pak Jetram z Egly manželky Davidovy. Ti se zrodili Davidovi v
Hebronu.
6. I stalo se, když byla válka mezi domem Saulovým a mezi domem
Davidovým, a Abner statečně zastával domu Saulova,
7. (Měl pak byl Saul ženinu, jejíž jméno bylo Rizpa, dcera Aja), že
řekl Izbozet Abnerovi: I proč jsi všel k ženině otce mého?
8. Tedy rozhněvav se Abner velmi pro slova Izbozetova, řekl: I zdali
já jsem psí hlava, kterýž jsem proti Judovi dnes učinil milosrdenství
s domem Saule otce tvého, s bratřími jeho i příbuznými jeho, a nevydal
jsem tě v ruku Davidovu, a však vyhledáváš na mně dnes nepravosti té
ženy.
9. Toto učiň Bůh Abnerovi a toto mu přidej, jestliže nedopomohu k tomu
Davidovi, jakož jemu přisáhl Hospodin,
10. Aby přeneseno bylo království od domu Saulova, a upevněn byl trůn
Davidův nad Izraelem i nad Judou, od Dan až do Bersabé.
11. A nemohl k tomu nic více odpovědíti Abnerovi, proto že se ho bál.
12. A tak poslal Abner posly k Davidovi na místě svém, řka: Čí jest
země? A aby řekli: Učiň smlouvu se mnou, a aj, ruka má bude s tebou,
abych obrátil k tobě všecken Izrael.
13. Jemuž odpověděl: Dobře. Jáť učiním s tebou smlouvu, a však jedné
věci od tebe žádám, totiž, abys neviděl tváři mé, leč prvé dáš
přivésti Míkol dceru Saulovu, když bys chtěl přijíti, abys viděl tvář
mou.
14. I poslal David posly k Izbozetovi synu Saulovu, aby řekli: Dej mi
ženu mou Míkol, kterouž jsem sobě zasnoubil ve stu obřízek
Filistinských.
15. Poslav tedy Izbozet, vzal ji od muže Faltiele syna Lais.
16. Šel pak s ní muž její, a jda za ní až do Bahurim, plakal. Tedy
řekl jemu Abner: Jdi, navrať se zase. I navrátil se.
17. Potom Abner učinil řeč k starším Izraelským, řka: Předešle stáli
jste o to, aby David byl králem nad vámi.
18. Protož nyní vykonejtež to; neboť jest Hospodin mluvil o Davidovi,
řka: Skrze ruku Davida služebníka svého vysvobodím lid svůj Izraelský
z ruky Filistinských, a z ruky všech nepřátel jeho.
19. To též mluvil Abner i k Beniaminským. Potom odšel Abner, aby
mluvil k Davidovi v Hebronu všecko, což se za dobré vidělo Izraelovi a
všemu domu Beniamin.
20. Když tedy přišel Abner k Davidovi do Hebronu a s ním dvadceti
mužů, učinil David Abnerovi i mužům, kteříž s ním byli, hody.
21. I řekl Abner Davidovi: Vstanu a půjdu, abych shromáždil ku pánu
svému králi všecken lid Izraelský, kteříž vejdou s tebou v smlouvu, a
budeš kralovati nade všemi, jakož toho žádá duše tvá. I propustil
David Abnera, kterýž odšel v pokoji.
22. A aj, služebníci Davidovi a Joáb vraceli se z vojny, kořisti
veliké s sebou nesouce. Ale Abnera již nebylo s Davidem v Hebronu,
nebo byl ho propustil, a již odšel v pokoji.
23. Joáb tedy i všecko vojsko, kteréž bylo s ním, přišli tam. I
oznámili Joábovi, řkouce: Byl zde Abner syn Nerův u krále, ale
propustil jej, a odšel v pokoji.
24. Protož všed Joáb k králi, řekl: Co jsi učinil? Aj, přišel byl
Abner k tobě; proč jsi ho pustil, aby zase odšel?
25. Znáš Abnera syna Nerova. Proto, aby podvedl tebe, přišel, a aby
vyšpehoval vycházení tvé i vcházení tvé, a zvěděl všecko, co ty činíš.
26. Tedy vyšed Joáb od Davida, poslal posly za Abnerem, kteříž ho
přivedli zase od čisterny Sírach, o čemž David nic nevěděl.
27. A když se navrátil Abner do Hebronu, uvedl ho Joáb do prostřed
brány, aby s ním mluvil tiše. I udeřil ho v páté žebro, a umřel pro
krev Azaele bratra jeho.
28. To když potom David uslyšel, řekl: Čist jsem já i království mé
před Hospodinem až na věky od krve Abnera syna Nerova.
29. Nechať přijde na hlavu Joábovu i na všecken dům otce jeho, a nechť
není prázden dům Joábův toho, jenž by trpěl tok, aneb malomocného a na
hůl se podpírajícího, aneb padajícího od meče a nemajícího chleba.
30. A tak Joáb a Abizai bratr jeho zamordovali Abnera, proto že byl
zabil Azaele bratra jejich v Gabaon v bitvě.
31. I řekl David Joábovi a ke všemu lidu, kterýž byl s ním: Roztrhněte
roucha svá, a přepašte se pytli, a plačte před Abnerem. Král pak David
šel za márami.
32. A když pochovávali Abnera v Hebronu, pozdvih král hlasu svého,
plakal nad hrobem Abnerovým, plakal také všecken lid.
33. V tom naříkaje král pro Abnera, řekl: Tak-liž jest měl umříti
Abner, jako umírá nějaký ničemný člověk?
34. Ruce tvé nebyly svázány a nohy tvé měděnými poutami nebyly
sevříny, ale padl jsi jako ten, kdož padá od lidí nešlechetných. Tedy
ještě více všecken lid plakal nad ním.
35. Potom přišel všecken lid, a měli k tomu Davida, aby jedl chléb
ještě záhý. Ale David přisáhl, řka: Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá,
jestliže prvé, než slunce zapadne, okusím chleba aneb čehokoli jiného.
36. Což když poznal všecken lid, líbilo se jim to; a všecko, což činil
král, líbilo se všemu lidu.
37. I poznal všecken lid a všecken Izrael v ten den, že nepošlo to od
krále, aby zabili Abnera syna Nerova.
38. Řekl pak král služebníkům svým: Nevíte-liž, že kníže, a veliké,
padlo dnes v Izraeli?
39. A já ještě nyní mdlý jsem, jakožto pomazaný král, muži pak tito,


Příspěvek byl publikován v rubrice 2. Samuelova. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.