Bible kralická: Daniel, 10. kapitola


1. Léta třetího Cýra krále Perského, zjeveno bylo slovo Danielovi,
kterýž sloul jménem Baltazar, a pravé bylo slovo to, i uložený čas
dlouhý, a rozum toho slova i smysl zjeven jemu u vidění.
2. V těch dnech já Daniel kvílil jsem za tři téhodny dnů.
3. Pokrmu pochotného jsem nejedl, ani maso ani víno nevešlo do úst
mých, aniž jsem se mastí mazal, až se vyplnili dnové tří téhodnů.
4. Dne pak dvadcátého čtvrtého měsíce prvního, když jsem byl na břehu
řeky veliké, to jest Hiddekel.
5. Pozdvih očí svých, viděl jsem, a aj, muž jeden oděný v roucho
lněné, a bedra jeho přepásaná byla zlatem ryzím z Ufaz.
6. Tělo pak jeho jako tarsis, a oblíčej jeho na pohledění jako blesk,
a oči jeho podobné pochodním hořícím, a ramena jeho i nohy jeho na
pohledění jako měď vypulerovaná, a zvuk slov jeho podobný zvuku
množství.
7. Viděl jsem pak já Daniel sám vidění to, ale muži ti, kteříž se mnou
byli, neviděli toho vidění, než hrůza veliká připadla na ně, až i
utekli, aby se skryli.
8. Pročež já zůstal jsem sám, a viděl jsem vidění to veliké, ale
nezůstalo i ve mně síly, a krása má změnila se, a porušila na mně,
aniž jsem mohl zadržeti síly.
9. Tedy slyšel jsem zvuk slov jeho, a uslyšav zvuk slov jeho, usnul
jsem tvrdě na tváři své, na tváři své na zemi.
10. V tom aj, ruka dotkla se mne, a pozdvihla mne na kolena má a na
dlaně rukou mých.
11. I řekl mi: Danieli, muži velmi milý, pozoruj slov, kteráž já
mluviti budu tobě, a stůj na místě svém, nebo nyní poslán jsem k tobě.
A když promluvil ke mně slovo to, stál jsem, třesa se.
12. Pročež řekl mi: Nebojž se, Danieli; nebo od prvního dne, jakž jsi
přiložil srdce své, abys rozuměl, a trápil se před Bohem svým,
vyslyšána jsou slova tvá, a já přišel jsem příčinou slov tvých.
13. Ale kníže království Perského postavovalo se proti mně za
jedenmecítma dnů, až aj, Michal, jeden přední z knížat, přišel mi na
pomoc; protož jsem já zůstával tam při králích Perských.
14. Již pak přišel jsem, aťbych oznámil, co potkati má lid tvůj v
potomních dnech; nebo ještě vidění bude o těch dnech.
15. A když mluvil ke mně ta slova, sklopiv tvář svou k zemi, oněměl
jsem.
16. A aj, jako podobnost člověka dotkla se rtů mých, a otevřev ústa
svá, mluvil jsem a řekl tomu, kterýž stál naproti mně: Pane můj,
příčinou toho vidění obrátili se bolesti mé na mne, a aniž jsem síly
zadržeti mohl.
17. Jakž tedy bude moci služebník Pána mého takový mluviti se Pánem
mým takovým, poněvadž ve mně od toho času, ve mně, pravím, nezůstalo
síly, ani dchnutí nepozůstalo ve mně?
18. Pročež opět dotkl se mne na pohledění jako člověk, a posilnil mne.
19. A řekl: Neboj se, muži velmi milý, pokoj tobě, posilň se, posilň
se, pravím. Když pak on mluvil se mnou, posilněn jsa, řekl jsem: Nechť
mluví Pán můj, nebo jsi mne posilnil.
20. I řekl: Víš-liž, proč jsem přišel k tobě? Nebo již navrátím se,
abych bojoval s knížetem Perským. A já odcházím, a aj, kníže Řecké
přitáhne.
21. Ale oznámímť to, což jest zapsáno v psání pravdomluvném; nebo ani


Příspěvek byl publikován v rubrice Daniel. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.