Bible kralická: Daniel, 6. kapitola


1. Líbilo se pak Dariovi, aby ustanovil nad královstvím úředníků sto a
dvadceti, kteříž by byli po všem království.
2. Nad těmi pak hejtmany tři, z nichžto Daniel přední byl, kterýmž by
úředníci onino vydávali počet, aby se králi škoda nedála.
3. Tedy Daniel převyšoval ty hejtmany a úředníky, proto že duch
znamenitější v něm byl. Pročež král myslil ustanoviti jej nade vším
královstvím.
4. Tedy hejtmané a úředníci hledali příčiny proti Danielovi s strany
království, a však žádné příčiny ani vady nemohli najíti; nebo věrný
byl, aniž jaký omyl neb vada nalézala se při něm.
5. Protož muži ti řekli: Nenajdeme proti Danielovi tomuto žádné
příčiny, jediné leč bychom našli něco proti němu s strany zákona Boha
jeho.
6. Tedy hejtmané a úředníci ti shromáždivše se k králi, takto mluvili
k němu: Darie králi, na věky buď živ.
7. Uradili se všickni hejtmané království, vývodové, úředníci,
správcové a vůdcové, abys ustanovil nařízení královské, a utvrdil
zápověd: Kdož by koli vložil žádost na kteréhokoli boha neb člověka do
třidcíti dnů, kromě na tebe, králi, aby uvržen byl do jámy lvové.
8. Nyní tedy, ó králi, potvrď zápovědi této, a vydej mandát, kterýž by
nemohl změněn býti podlé práva Médského a Perského, kteréž jest
neproměnitelné.
9. Pročež král Darius vydal mandát a zápověd.
10. Daniel pak, když se dověděl, že jest vydán mandát, všel do domu
svého, kdež otevřená byla okna v pokoji jeho proti Jeruzalému, a
třikrát za den klekal na kolena svá, a modlíval se a vyznával se Bohu
svému, tak jakož prvé to činíval.
11. Tedy muži ti shromáždivše se a nalezše Daniele, an se modlí a
pokorně prosí Boha svého,
12. Tedy přistoupili a mluvili k králi o zápovědi královské: Zdaliž
jsi nevydal mandátu, aby každý člověk, kdož by koli něčeho žádal od
kterého boha neb člověka až do třidcíti dnů, kromě od tebe, králi,
uvržen byl do jámy lvové? Odpověděv král, řekl: Pravéť jest slovo to,
podlé práva Médského a Perského, kteréž jest neproměnitelné.
13. Tedy odpovídajíce, řekli králi: Daniel ten, kterýž jest z zajatých
synů Judských, nechtěl dbáti na tvé, ó králi, nařízení, ani na mandát
tvůj, kterýž jsi vydal, ale třikrát za den modlívá se modlitbou svou.
14. Tedy král, jakž uslyšel tu řeč, velmi se zarmoutil nad tím, a
uložil král v mysli své vysvoboditi Daniele, a až do západu slunce
usiloval ho vytrhnouti.
15. Ale muži ti shromáždivše se k králi, mluvili jemu: Věz, králi, že
jest takové právo u Médských a Perských, aby každá výpověd a nařízení,
kteréž by král ustanovil, neproměnitelné bylo.
16. I řekl král, aby přivedli Daniele, a uvrhli jej do jámy lvové.
Mluvil pak král a řekl Danielovi: Bůh tvůj, kterémuž sloužíš
ustavičně, on vysvobodí tebe.
17. A přinesen jest kámen jeden, a položen na díru té jámy, a
zapečetil ji král prstenem svým a prsteny knížat svých, aby nebyl
změněn ortel při Danielovi.
18. I odšel král na palác svůj, a šel ležeti, nic nejeda, a ničímž se
obveseliti nedal, tak že i sen jeho vzdálen byl od něho.
19. Tedy král hned ráno vstav na úsvitě, s chvátáním šel k jámě lvové.
20. A jakž se přiblížil k jámě, hlasem žalostným zavolal na Daniele, a
promluviv král, řekl Danielovi: Danieli, služebníče Boha živého, Bůh
tvůj, kterémuž ty sloužíš ustavičně, mohl-liž tě vysvoboditi od lvů?
21. Tedy Daniel mluvil s králem, řka: Králi, na věky buď živ.
22. Bůh můj poslal anděla svého, kterýž zavřel ústa lvů, aby mi
neuškodili; nebo před ním nevina nalezena jest při mně, nýbrž ani
proti tobě, králi, nic zlého jsem neučinil.
23. Tedy král velmi se z toho zradoval, a rozkázal Daniele vytáhnouti
z jámy. I vytažen byl Daniel z jámy, a žádného úrazu není nalezeno na
něm; nebo věřil v Boha svého.
24. I rozkázal král, aby přivedeni byli muži ti, kteříž osočili
Daniele, a uvrženi jsou do jámy lvové, oni i synové jejich i ženy
jejich, a prvé než dopadli dna té jámy, zmocnili se jich lvové, a
všecky kosti jejich zetřeli.
25. Tedy Darius král napsal všechněm lidem, národům a jazykům, kteříž
bydlili po vší zemi: Pokoj váš rozmnožen buď.
26. Ode mne vyšlo nařízení toto, aby na všem panství království mého
třásli a báli se před Bohem Danielovým; nebo on jest Bůh živý a
zůstávající na věky, a království jeho nebude zrušeno, ani panování
jeho až do konce.
27. Vysvobozuje a vytrhuje, a činí znamení a divy na nebi i na zemi,
kterýž vysvobodil Daniele z moci lvů.
28. Danielovi pak šťastně se vedlo v království Dariovu, a v
království Cýra Perského.


Příspěvek byl publikován v rubrice Daniel. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.