Bible kralická: Deuteronomium, 17. kapitola


1. Nebudeš obětovati Hospodinu Bohu svému vola aneb dobytčete, na němž
by vada byla, aneb jakákoli věc zlá, nebo ohavnost jest Hospodinu Bohu
tvému.
2. Bude-li nalezen u prostřed tebe v některém městě tvém, kteráž
Hospodin Bůh tvůj dá tobě, muž aneb žena, ješto by se dopouštěl zlého
před očima Hospodina Boha tvého, přestupuje smlouvu jeho,
3. A odejda, sloužil by bohům cizím, a klaněl by se jim, buď slunci
neb měsíci, aneb kterému rytířstvu nebeskému, čehož jsem nepřikázal,
4. A bylo by povědíno tobě, a slyšel bys o tom, tedy vyptáš se pilně
na to, a jestliže bude pravda a věc jistá, že by se stala taková
ohavnost v Izraeli:
5. Bez lítosti vyvedeš muže toho aneb ženu tu, kteříž to zlé páchali,
k branám svým, muže toho aneb ženu, a kamením je uházíš, ať zemrou.
6. V ústech dvou aneb tří svědků zabit bude ten, kdož umříti má,
nebudeť pak zabit podlé vyznání svědka jednoho.
7. Ruka svědků nejprv bude proti němu k zabití jeho, a potom ruce
všeho lidu, a tak odejmeš zlé z prostředku svého.
8. Bylo-li by při soudu něco nesnadného, mezi krví a krví, mezi pří a
pří, mezi ranou a ranou, v jakékoli rozepři v branách tvých, tedy
vstana, půjdeš k místu, kteréž by vyvolil Hospodin Bůh tvůj,
9. A přijdeš k kněžím Levítského pokolení aneb k soudci, kterýž by
tehdáž byl, i budeš se jich ptáti, a oznámíť výpověd soudu.
10. Učiníš tedy vedlé naučení, kteréž by vynesli z místa toho, kteréž
by vyvolil Hospodin, a hleď, abys všecko, čemuž by tě učili, tak
vykonal.
11. Podlé vyrčení zákona, kterémuž by tě naučili, a podlé rozsudku,
kterýžť by vypověděli, učiníš; neuchýlíš se od slova sobě oznámeného
ani na pravo ani na levo.
12. Jestliže by pak kdo v zpouru se vydal, tak že by neposlechl kněze
postaveného tam k službě před Hospodinem Bohem tvým, aneb soudce, tedy
ať umře člověk ten, a odejmeš zlé z Izraele,
13. Aby všecken lid uslyšíce, báli se, a více v zpouru se nevydávali.
14. Když vejdeš do země, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě, abys ji
dědičně obdržel, a budeš v ní bydliti, a řekneš: Ustanovím nad sebou
krále, jako i jiní národové mají, kteříž jsou vůkol mne:
15. Toho toliko ustanovíš nad sebou krále, kteréhož by vyvolil
Hospodin Bůh tvůj. Z prostředku bratří svých ustanovíš nad sebou
krále; nebudeš moci ustanoviti nad sebou člověka cizozemce, kterýž by
nebyl bratr tvůj.
16. A však ať nemívá mnoho koňů, a ať neobrací zase lidu do Egypta, z
příčiny rozmnožení koňů, zvláště poněvadž Hospodin vám řekl:
Nevracujte se zase cestou touto více.
17. Nebudeť také míti mnoho žen, aby se neodvrátilo srdce jeho;
stříbra také aneb zlata ať sobě příliš nerozmnožuje.
18. Když pak dosedne na stolici království svého, vypíše sobě
připomenutý zákon tento do knihy z té, kteráž bude před oblíčejem
kněží Levítských.
19. A bude jej míti při sobě, a čísti jej bude po všecky dny života
svého, aby se naučil báti Hospodina Boha svého, a aby ostříhal všech
slov zákona tohoto i ustanovení těch, a činil je,
20. Aby nepozdvihlo se srdce jeho nad bratří jeho, a neuchýlilo se od


Příspěvek byl publikován v rubrice Deuteronomium. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.