Bible kralická: Deuteronomium, 21. kapitola


1. Když by nalezen byl zabitý (v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává
tobě, abys dědičně vládl jí), ležící na poli, a nebylo by vědíno, kdo
by ho zabil,
2. Tedy vyjdou starší tvoji a soudcové tvoji, a měřiti budou k městům,
kteráž jsou vůkol toho zabitého.
3. A když nalezeno bude město nejbližší toho zabitého, tedy vezmou
starší města toho jalovici z stáda, kteréž ještě nebylo užíváno, a
kteráž netáhla ve jhu.
4. I uvedou starší toho města jalovici tu do údolí pustého, kteréž
nikdy nebylo děláno aneb oseto, a setnou šíji jalovice v tom údolí.
5. Potom přistoupí kněží synové Léví; (nebo je Hospodin Bůh tvůj
vyvolil, aby přisluhovali jemu, a požehnání dávali ve jménu
Hospodinovu, vedlé jejichž výpovědi stane všeliká rozepře a každá
rána.)
6. Všickni také starší toho města, kteříž jsou nejbližší toho
zabitého, umyjí ruce své nad jalovicí sťatou v tom údolí,
7. A osvědčovati budou, řkouce: Nevylilyť jsou ruce naše krve té, aniž
oči naše viděly vražedlníka.
8. Očisť lid svůj Izraelský, kterýž jsi vykoupil, Hospodine, a
nepřičítej krve nevinné lidu svého Izraelskému. I bude sňata s nich
vina té krve.
9. Ty pak odejmeš krev nevinnou z prostředku svého, když učiníš, což
pravého jest před očima Hospodinovýma.
10. Když bys vytáhl na vojnu proti nepřátelům svým, a dal by je
Hospodin Bůh tvůj v ruce tvé, a zajal bys z nich mnohé;
11. Uzříš-li mezi zajatými ženu krásného oblíčeje, a zamiluješ ji, tak
abys ji sobě vzal za manželku:
12. Uvedeš ji do domu svého, i oholí sobě hlavu, a obřeže nehty své;
13. A složíc roucho své s sebe, v kterémž jest jata, zůstane v domě
tvém, a plakati bude otce svého i matky své za celý měsíc; a potom
vejdeš k ní, a budeš její manžel, a ona bude manželka tvá.
14. Pakliť by se nelíbila, tedy propustíš ji svobodnou; ale nikoli
neprodávej jí za peníze, ani nekupč jí, poněvadž jsi jí ponížil.
15. Měl-li by kdo dvě ženy, jednu v milosti a druhou v nenávisti, a
zplodily by mu syny, milá i nemilá, a byl-li by syn prvorozený nemilé:
16. Tedy když dědice ustavovati bude nad tím, což by měl, nebude moci
dáti práva prvorozenství synu milé před synem prvorozeným nemilé,
17. Ale prvorozeného syna nemilé při prvorozenství zůstaví, a dá jemu
dva díly ze všeho, což by měl; nebo on jest počátek síly jeho, jeho
jest právo prvorozenství.
18. Měl-li by kdo syna zpurného a protivného, ješto by neposlouchal
hlasu otce svého a hlasu matky své, a jsa trestán, neuposlechl by
jich:
19. Tedy vezmouce ho otec i matka jeho, vyvedou jej k starším města
svého, k bráně místa přebývání svého,
20. A řeknou starším města svého: Syn náš tento, jsa zpurný a
protivný, neposlouchá hlasu našeho, žráč a opilec jest.
21. Tehdy všickni lidé města toho uházejí jej kamením a umřeť; a tak
odejmeš zlé z prostředku svého, a všecken Izrael uslyšíce, báti se
budou.
22. Když by kdo zhřešil, že by hoden byl smrti, a byl by odsouzen k ní
a pověsil bys ho na dřevě:
23. Nezůstane přes noc tělo jeho na dřevě, ale hned v ten den pochováš


Příspěvek byl publikován v rubrice Deuteronomium. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.