Bible kralická: Deuteronomium, 24. kapitola


1. Pojal-li by muž ženu a byl by manželem jejím, přihodilo by se pak,
že by nenašla milosti před očima jeho pro nějakou mrzkost, kterouž by
nalezl na ní, i napsal by jí lístek zapuzení a dal v ruku její, a
vyhnal by ji z domu svého;
2. A vyjduci z domu jeho, odešla by a vdala se za druhého muže;
3. A ten také muž poslední v nenávisti maje ji, napsal by lístek
zapuzení a dal v ruce její, a vyhnal by ji z domu svého; aneb umřel by
muž její poslední, kterýž vzal ji sobě za manželku:
4. Nebude moci manžel její první, kterýž ji vyhnal, zase ji vzíti sobě
za manželku, když již příčinou jeho poškvrněna jest; nebo ohavnost
jest před Hospodinem. Protož nedopouštěj hřešiti lidu země, kterouž
Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví.
5. Když by někdo v nově pojal ženu, nevyjde k boji, aniž na něj
vzkládána bude jaká obecní práce; svoboden bude v domě svém za jeden
rok, a veseliti se bude s manželkou svou, kterouž pojal.
6. Žádný nevezme v zástavě svrchního i spodního žernovu, nebo takový
bral by duši v základu.
7. Byl-li by postižen někdo, že ukradl člověka z bratří svých synů
Izraelských, a k zisku by sobě jej přivedl aneb prodal jej: umře
zloděj ten, a odejmeš zlé z prostředku svého.
8. Šetř se při ráně malomocenství, abys ostříhal pilně a činil všecko,
jakž učiti budou vás kněží Levítové; jakož přikázal jsem jim,
ostříhati toho budete a tak činiti.
9. Pomni na ty věci, které učinil Hospodin Bůh tvůj Marii na cestě,
když jste vyšli z Egypta.
10. Půjčil-li bys bližnímu svému něčeho, nevejdeš do domu jeho, abys
vzal něco v zástavě od něho.
11. Ale vně staneš, a člověk, jemuž jsi půjčil, vynese tobě základ
svůj ven.
12. Jestliže by pak byl člověk chudý, nebudeš spáti s základem jeho.
13. Bez prodlévání navrátíš jemu zastavenou věc jeho při západu
slunce, aby leže v šatech svých, dobrořečil tobě, a bude to za
spravedlnost tobě před Hospodinem Bohem tvým.
14. Neutiskneš nájemníka chudého a nuzného, tak z bratří svých jako z
příchozích, kteříž jsou v zemi tvé v branách tvých.
15. Na každý den dáš jemu mzdu jeho, prvé nežli by slunce zapadlo;
nebo chudý jest, a tím se živí, aby neúpěl proti tobě k Hospodinu, a
byl by na tobě hřích.
16. Nebudou na hrdle trestáni otcové za syny, ani synové trestáni
budou na hrdle za otce, jeden každý za svůj hřích umře.
17. Nepřevrátíš soudu příchozímu neb sirotku, ani vezmeš v základu
roucha vdovy,
18. Ale pamatuj, že jsi byl služebníkem v Egyptě, a že tě vykoupil
Hospodin Bůh tvůj odtud; protož přikazujiť, abys činil toto.
19. Když bys žal obilí své na poli svém, a zapomenul bys tam některého
snopu, nenavrátíš se, abys jej vzal; příchozímu, sirotku a vdově to
bude, aby požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj při všelikém díle rukou
tvých.
20. Když bys třásl olivy své, nebudeš shledávati po každé ratolesti za
sebou; příchozímu, sirotku a vdově to zůstane.
21. Když bys sbíral víno na vinici své, nebudeš paběrovati jahodek za
sebou; příchozímu, sirotku a vdově to bude.
22. Pamatuj, že jsi byl služebníkem v zemi Egyptské; protož
přikazujiť, abys to činil.


Příspěvek byl publikován v rubrice Deuteronomium. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.