Bible kralická: Deuteronomium, 30. kapitola


1. Když pak přijdou na tě všecka slova tato, požehnání i zlořečenství,
kterážť jsem předložil, a rozpomeneš se v srdci svém, kdež bys koli
byl mezi národy, do kterýchž by tě rozehnal Hospodin Bůh tvůj,
2. A obrátě se k Hospodinu Bohu svému, poslouchal bys hlasu jeho ve
všem, jakž já přikazuji tobě dnes, ty i synové tvoji, z celého srdce
svého a ze vší duše své:
3. Tehdy přivede zase Hospodin Bůh tvůj zajaté tvé a smiluje se nad
tebou, a obrátě se, shromáždí tě ze všech národů, mezi něž rozptýlil
tě Hospodin Bůh tvůj.
4. Byť pak někdo z tvých i na konec světa zahnán byl, odtud zase
shromáždí tě Hospodin Bůh tvůj, a odtud půjme tě,
5. A uvede tě zase Hospodin Bůh tvůj do země, kterouž dědičně vládli
otcové tvoji, a opanuješ ji, a dobřeť učiní a rozmnoží tě více nežli
otce tvé.
6. A obřeže Hospodin Bůh tvůj srdce tvé a srdce semene tvého, abys
miloval Hospodina Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své,
abys živ byl.
7. Všecka pak zlořečenství tato obrátí Hospodin Bůh tvůj na nepřátely
tvé a na ty, jenž v nenávisti měli tebe, a protivili se tobě.
8. Ty tedy obrátě se, když poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha
svého, a činiti všecka přikázaní jeho, kteráž já tobě dnes přikazuji:
9. Dáť Hospodin Bůh tvůj prospěch při všem díle rukou tvých, v plodu
života tvého i v plodu dobytka tvého, a v úrodách země tvé, tobě k
dobrému. Nebo zase veseliti se bude Hospodin z tebe, dobře čině tobě,
jakož veselil se z otců tvých,
10. Jestliže bys však poslouchal hlasu Hospodina Boha svého, a
ostříhal přikázaní jeho a ustanovení jeho, napsaných v knize zákona
tohoto, když bys se obrátil k Hospodinu Bohu svému celým srdcem svým a
celou duší svou.
11. Nebo přikázaní toto, kteréž přikazuji tobě dnes, není skryté před
tebou, ani vzdálené od tebe.
12. Není na nebi, abys řekl: Kdo nám vstoupí do nebe, aby vezma,
přinesl a oznámil je nám, abychom je plnili?
13. Ani za mořem jest, abys řekl: Kdo se nám přeplaví za moře, aby je
přinesl a oznámil nám, abychom plnili je?
14. Ale velmi blízko tebe jest slovo, v ústech tvých a v srdci tvém,
abys činil to:
15. (Hle, předložil jsem tobě dnes život a dobré, smrt i zlé),
16. Což já přikazuji tobě dnes, abys miloval Hospodina Boha svého,
chodě po cestách jeho a ostříhaje přikázaní jeho, ustanovení a soudů
jeho, abys živ jsa, rozmnožen byl, a požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj v
zemi, do kteréž jdeš, abys ji dědičně obdržel.
17. Pakli se odvrátí srdce tvé, a nebudeš poslouchati, ale přiveden
jsa k tomu, klaněti se budeš bohům cizím a jim sloužiti:
18. Ohlašuji vám dnes, že jistotně zahynete, aniž prodlíte dnů svých v
zemi, do kteréž se přes Jordán béřeš, abys ji dědičně obdržel.
19. Osvědčuji proti tobě dnes nebem a zemí, žeť jsem život i smrt
předložil, požehnání i zlořečenství; vyvoliž sobě tedy život, abys živ
byl ty i símě tvé,
20. A miloval Hospodina Boha svého, poslouchaje hlasu jeho a přídrže
se jeho, (nebo on jest život tvůj, a dlouhost dnů tvých), abys bydlil
v zemi, kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům tvým Abrahamovi,
Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.


Příspěvek byl publikován v rubrice Deuteronomium. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.