Bible kralická: Deuteronomium, 31. kapitola


1. Přišed tedy Mojžíš, mluvil slova ta ke všemu Izraelovi,
2. A řekl jim: Ve stu a ve dvadcíti letech jsem dnes, nemohuť již více
vycházeti a vcházeti; a také řekl Hospodin ke mně: Nepřejdeš Jordánu
tohoto.
3. Hospodin Bůh tvůj předcházející tebe vyhladí ty národy od tváři
tvé, a ty dědičně je opanuješ, a Jozue tento půjde před tebou, jakož
řekl Hospodin.
4. I učiní Hospodin jim, jakož učinil Seonovi a Ogovi králům
Amorejským a zemi jejich, kteréž vyhladil.
5. Protož když je dá Hospodin vám, tedy učiníte jim vedlé každého
přikázaní, kteréž jsem přikázal vám.
6. Buďte silní a zmužile se mějte, nebojte se, ani se lekejte tváři
jejich, nebo Hospodin Bůh tvůj, on jde s tebou, neopustíť a nezanechá
tebe.
7. Tedy povolal Mojžíš Jozue a řekl jemu před očima všeho Izraele:
Budiž silný a zmužile se měj, nebo ty vejdeš s lidem tímto do země,
kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům jejich, že ji dá jim, a ty
ji rozdělíš jim v dědictví.
8. Hospodin pak předcházející tě, onť bude s tebou, neopustí tě, aniž
tě zanechá; neboj se, ani se strachuj.
9. I napsal Mojžíš zákon tento a dal jej kněžím, synům Léví, kteříž
nosili truhlu smlouvy Hospodinovy, a všechněm starším Izraelským,
10. A přikázal jim Mojžíš, řka: Každého léta sedmého, v jistý čas léta
odpuštění, v svátek stanů,
11. Když přijde všecken Izrael a postaví se před Hospodinem Bohem tvým
na místě, kteréž by vyvolil, čísti budeš zákon tento přede vším
Izraelem v uších jejich,
12. Shromáždě lid, muže i ženy, i děti, i příchozí své, kteříž jsou v
branách tvých, aby slyšíce, učili se a báli se Hospodina Boha vašeho,
a hleděli činiti všecka slova zákona tohoto.
13. Synové také jejich, kteříž ještě toho nepoznali, ať slyší a učí se
báti Hospodina Boha vašeho po všecky dny, v nichž živi budete na zemi,
do níž, přejdouce Jordán, vejdete, abyste ji dědičně obdrželi.
14. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, již se přiblížili dnové tvoji, abys
umřel. Povolej Jozue, a postavte se oba v stánku úmluvy, a přikáži
jemu. Šel tedy Mojžíš a Jozue, a postavili se v stánku úmluvy.
15. I ukázal se Hospodin v stánku v sloupě oblakovém, a postavil se
sloup oblakový nade dveřmi stánku.
16. Řekl pak Hospodin Mojžíšovi: Aj, ty již usneš s otci svými, potom
lid tento vstana, smilniti bude, následuje bohů cizozemců země této,
do níž vchází, aby bydlil u prostřed ní; tu mne opustí a zruší smlouvu
mou, kterouž jsem učinil s ním.
17. Protož rozhněvá se na něj prchlivost má v ten den, a opustím je, i
skryji tvář svou od nich, a bude sežrán, i přijdou na něj mnohé věci
zlé a úzkosti. I řekne v ten den: Zdaliž ne proto přišly na mne tyto
zlé věci, že Bůh můj není u prostřed mne?
18. Já pak daleko skryji tvář svou v ten den pro všecko to zlé, kteréž
páchal, jakž se obrátil k bohům cizím.
19. Protož nyní napište sobě píseň tuto, a uč jí syny Izraelské; vlož
ji v ústa jejich, aby ta píseň byla mi za svědka proti synům
Izraelským.
20. Nebo uvedu jej do země, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům
jeho, oplývající mlékem a strdí, kdežto bude jísti a nasytí se a
ztuční. Tehdy obrátí se k bohům cizím a sloužiti bude jim, i popudí
mne a zruší smlouvu mou.
21. A když přijdou na něj mnohé zlé věci a úzkosti, tehdy bude jemu
tato píseň na svědectví, (nebo nepřijde v zapomenutí, aniž odejde od
úst semene jeho). Známť zajisté myšlení jeho, a co on ještě dnes
činiti bude, prvé nežli jej uvedu do země, kterouž jsem s přísahou
zaslíbil.
22. Tedy napsal Mojžíš tu píseň v ten den a učil jí syny Izraelské.
23. Potom dal přikázaní Jozue, synu Nun, řka: Budiž silný, a měj se
zmužile, nebo ty uvedeš syny Izraelské do země, kterouž jsem jim s
přísahou zaslíbil, a já budu s tebou.
24. Stalo se pak, když napsal Mojžíš slova zákona tohoto v knize, a
dokonal je,
25. Že přikázal Levítům, kteříž nosili truhlu smlouvy Hospodinovy,
řka:
26. Vezměte tu knihu zákona a vložte ji v straně truhly smlouvy
Hospodina Boha vašeho, ať jest tam proti vám na svědectví.
27. Nebo já znám zpouru tvou a zatvrdilost šíje tvé. Aj, poněvadž,
když jsem já ještě živ nyní s vámi, zpurní jste bývali Hospodinu, čím
tedy více, když já umru?
28. Shromažďte ke mně všecky starší pokolení svých a správce vaše,
abych mluvil v uši jejich slova tato, a osvědčil proti nim nebem i
zemí.
29. Nebo vím, že po mé smrti velmi porušíte se a vystoupíte z cesty,
kterouž jsem přikázal vám; pročež přijde na vás toto zlé v posledních
dnech, když byste činili to, což se nelíbí Hospodinu, popouzejíce ho
dílem rukou svých.


Příspěvek byl publikován v rubrice Deuteronomium. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.