Bible kralická: Deuteronomium, 32. kapitola


1. Pozorujte nebesa a mluviti budu, poslyš i země výmluvností úst
mých.
2. Sstupiž jako déšť naučení mé, spadniž jako rosa výmluvnost má, jako
tichý déšť na mladistvou trávu, a jako příval na odrostlou bylinu,
3. Nebo jméno Hospodinovo slaviti budu. Vzdejtež velebnost Bohu
našemu,
4. Skále té, jejíž skutkové jsou dokonalí, nebo všecky cesty jeho jsou
spravedlivé. Bůh silný, pravdomluvný, a není nepravosti v něm,
spravedlivý a přímý jest.
5. Ale pokolení převrácené a zavilé zpronevěřilo se jemu mrzkostí
vlastní svou, jakáž vzdálena jest od synů jeho.
6. Tím-liž jste se odplacovati měli Hospodinu, lide bláznivý a
nemoudrý? Zdaliž on není otec tvůj, kterýž tě sobě dobyl? On učinil
tebe a utvrdil tě.
7. Rozpomeň se na dny staré, považte let každého věku; vzeptej se otce
svého, a oznámí tobě, starců svých, a povědí tobě.
8. Když dědictví rozděloval Nejvyšší národům, když rozsadil syny
Adamovy, rozměřil meze národům vedlé počtu synů Izraelských.
9. Nebo díl Hospodinův jest lid jeho, Jákob provazec dědictví jeho.
10. Nalezl jej v zemi pusté, a na poušti veliké a hrozné; vůkol vedl
jej, vyučil jej, a ostříhal ho, jako zřítedlnice oka svého.
11. Jako orlice ponouká orličátek svých, sedí na mladých svých,
roztahuje křídla svá, béře je, a nosí je na křídlách svých:
12. Tak Hospodin sám vedl jej, a nebylo s ním boha cizozemců.
13. Zprovodil jej na vysoká místa země, aby jedl úrody polní, a
učinil, aby ssál med z skály, a olej z kamene přetvrdého,
14. Máslo od krav a mléko od ovcí, s nejtučnějšími beránky a skopci z
Bázan a kozly s jádrem zrn přeničných, a červené víno výborné aby pil.
15. Takž Izrael ztučněv, zpíčil se; vytyl jsi a ztlustl, tukem jsi
obrostl; i opustil Boha stvořitele svého, a zlehčil sobě Boha spasení
svého.
16. K horlení popudili ho cizími bohy, ohavnostmi zdráždili jej.
17. Obětovali ďáblům, ne Bohu, bohům, jichž neznali, novým, kteříž z
blízka přišli, jichžto se nic nestrašili otcové vaši.
18. Na skálu, kteráž zplodila tě, zapomenul jsi; zapomněl jsi na Boha
silného, stvořitele svého.
19. To když viděl Hospodin, popudil se hněvem proti synům a dcerám
svým,
20. A řekl: Skryji před nimi tvář svou, podívám se posledním věcem
jejich; nebo národ převrácený jest, synové, v nichž není žádné víry.
21. Oniť jsou mne popudili k horlení skrze to, což není Bůh silný,
rozhněvali mne svými marnostmi. I jáť popudím jich k závisti skrze ty,
kteříž nejsou lid, skrze národ bláznivý k hněvu jich popudím.
22. Nebo oheň zápalen jest v prchlivosti mé, a hořeti bude až do
nejhlubšího pekla, a sžíře zemi i úrody její, a zapálí základy hor.
23. Shromáždím na ně zlé věci, střely své vystřílím na ně.
24. Hladem usvadnou, a neduhy pálčivými a nakažením morním přehořkým
žráni budou; také zuby šelm pošli na ně s jedem hadů zemských.
25. Meč uvede sirobu vně, a v pokojích bude strach, tak na mládenci
jako panně, dítěti prsí požívajícím i muži šedivém.
26. Ano, řekl bych: Rozptýlím je po koutech, rozkáži přestati mezi
lidmi paměti jejich,
27. Bych se pýchy nepřítele neobával, aby spatříce to nepřátelé
jejich, neřekli: Ruka naše nepřemožená byla, neučinilť jest Hospodin
ničeho z těch věcí.
28. Nebo národ ten nesmyslný jest a nemající rozumnosti.
29. Ó by moudří byli, rozuměliť by tomu, prohlédali by na poslední
věci své.
30. Jak by jich jeden honiti mohl tisíc, a dva pryč zahnati deset
tisíců? Jediné že Bůh skála jejich prodal je, a Hospodin vydal je.
31. Nebo Bůh skála naše není jako skála jejich, což nepřátelé naši
sami souditi mohou.
32. Nebo z kmene Sodomského kmen jejich, a z réví Gomorských hroznové
jejich, hroznové jedovatí, zrní hořkosti plné.
33. Jed draků víno jejich, a jed lítý nejjedovatějšího hada.
34. Zdaliž to není schováno u mne? zapečetěno v pokladnicích mých?
35. Máť jest pomsta a odplata, časemť svým klesne noha jejich; nebo
blízko jest den zahynutí jejich, a budoucí věci zlé rychle připadnou
na ně.
36. Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a nad služebníky svými
lítost míti bude, když uzří, že odešla síla, a že jakož zajatý tak i
zanechaný s nic býti nemůže.
37. I dí: Kde jsou bohové jejich? skála, v níž naději měli?
38. Z jejichžto obětí tuk jídali, a víno z obětí jejich mokrých
píjeli? Nechať vstanou a spomohou vám, nechť vám skrejší jest skála
ta.
39. Pohleďtež již aspoň, že já jsem, já jsem sám, a že není Boha kromě
mne. Já mohu usmrtiti i obživiti, já raniti i uzdraviti, a není
žádného, kdo by vytrhl z ruky mé.
40. Nebo já pozdvihám k nebi ruky své, a pravím: Živ jsem já na věky.
41. Jakž nabrousím ostří meče svého, a uchopí soud ruka má, učiním
pomstu nad nepřátely svými, a těm, jenž v nenávisti mne měli,
odplatím.
42. Opojím střely své krví, a meč můj sžere maso, a to krví raněných a
zajatých, jakž jen začnu pomsty uvoditi na nepřátely.
43. Veselte se pohané s lidem jeho, neboť pomstí krve služebníků
svých, a uvede pomstu na nepřátely své, a očistí zemi svou a lid svůj.
44. I přišel Mojžíš, a mluvil všecka slova písně této v uši lidu, on a
Jozue, syn Nun.
45. A když dokonal Mojžíš mluvení všech slov těch ke všemu množství
Izraelskému,
46. Řekl jim: Přiložtež srdce svá ke všechněm slovům, kteráž já dnes
osvědčuji vám, a přikažte to synům svým, aby ostříhali všech slov
zákona tohoto, a činili je.
47. Nebo není daremné slovo, abyste jím pohrdnouti měli, ale jest
život váš; a v slovu tom prodlíte dnů svých na zemi, kterouž abyste
dědičně obdrželi, půjdete přes Jordán.
48. Téhož dne mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
49. Vstup na horu tuto Abarim, na vrch Nébo, kteráž jest v zemi
Moábské naproti Jerichu, a spatř zemi Kananejskou, kterouž já dávám
synům Izraelským právem dědičným.
50. A umřeš na vrchu, na kterýž vejdeš, a připojen budeš k lidu svému,
jako umřel Aron, bratr tvůj, na hoře řečené Hor, a připojen jest k
lidu svému.
51. Nebo jste zhřešili proti mně u prostřed synů Izraelských, při


Příspěvek byl publikován v rubrice Deuteronomium. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.