Bible kralická: Deuteronomium, 9. kapitola


1. Slyš, Izraeli, ty přejdeš dnes přes Jordán, abys vejda, dědičně
vládl národy většími a silnějšími, než jsi ty, městy velikými a
ohrazenými až k nebi,
2. Lidem velikým a vysokým, syny Enakovými, o kterýchž víš, a o
kterýchž jsi slyšel praviti: Kdo se postaví proti synům Enakovým?
3. Protož věziž dnes, že Hospodin Bůh tvůj, kterýž jde před tebou,
jest jako oheň spalující. On vyhladí je, a on sníží je před tebou; i
vyženeš je a vyhladíš je rychle, jakož mluvil tobě Hospodin.
4. Neříkejž v srdci svém, když by je zapudil Hospodin Bůh tvůj od
tváři tvé, řka: Pro spravedlnost mou uvedl mne Hospodin, abych dědičně
obdržel zemi tuto, tak jako pro bezbožnost národů těch Hospodin vyhnal
je od tváři tvé.
5. Ne pro spravedlnost svou a pravost srdce svého ty jdeš, abys
dědičně obdržel zemi jejich, ale pro bezbožnost národů těch Hospodin
Bůh tvůj vyhání je od tváři tvé, a aby splnil slovo, kteréž s přísahou
zaslíbil otcům tvým, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.
6. Protož věziž, že ne pro spravedlnost tvou Hospodin Bůh tvůj dává
tobě zemi tu výbornou, abys dědičně držel ji, poněvadž jsi lid tvrdé
šíje.
7. Pamatujž a nezapomínej, že jsi k hněvu popouzel Hospodina Boha
svého na poušti; hned od toho dne, když jsi vyšel z země Egyptské, až
jste přišli na místo toto, odporni jste byli Hospodinu.
8. Také i na Orébě popudili jste k hněvu Hospodina, a rozhněval se na
vás Hospodin, aby vás shladil.
9. Když jsem vstoupil na horu, abych vzal dsky kamenné, dsky smlouvy,
kterouž učinil s vámi Hospodin, tehdáž jsem trval na hoře čtyřidceti
dní a čtyřidceti nocí, chleba nejeda a vody nepije.
10. I dal mi Hospodin dvě dsky kamenné, psané prstem Božím, na nichž
byla všecka ta slova, kteráž mluvil vám Hospodin na hoře z prostředku
ohně v den shromáždění.
11. Po skonání pak čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí dal mi Hospodin
dvě dsky kamenné, dsky smlouvy.
12. I řekl mi Hospodin: Vstana, sstup rychle odsud, nebo poškvrnil se
lid tvůj, kterýž jsi vyvedl z Egypta; sešli brzy s cesty, kterouž jsem
jim přikázal, a učinili sobě slitinu.
13. Mluvil také Hospodin ke mně, řka: Viděl jsem lid ten, a jistě lid
tvrdošijný jest.
14. Pusť mne, ať je setru, a zahladím jméno jejich pod nebem, tebe pak
učiním v národ větší a silnější, nežli jest tento.
15. Tedy obrátiv se, sstoupil jsem s hory, (hora pak hořela ohněm),
dvě dsky smlouvy maje v obou rukou svých.
16. Když jsem pak pohleděl a uzřel jsem, že jste zhřešili Hospodinu
Bohu vašemu, udělavše sobě tele lité, (brzy jste byli sešli s cesty,
kterouž přikázal vám Hospodin):
17. Pochytiv ty dvě dsky, povrhl jsem je z obou rukou svých, a polámal
jsem je před očima vašima.
18. A padna, ležel jsem před Hospodinem jako i prvé, čtyřidceti dní a
čtyřidceti nocí, chleba nejeda a vody nepije, pro všecky hříchy vaše,
kterýmiž jste byli zhřešili, činíce to, což zlého jest před očima
Hospodinovýma, a popouzejíce jeho.
19. Nebo bál jsem se prchlivosti a hněvu, kterýmž se byl popudil
Hospodin proti vám, aby zahladil vás, a uslyšel mne Hospodin i tehdáž.
20. Na Arona též rozhněval se byl Hospodin náramně, tak že ho
zahladiti chtěl; tedy modlil jsem se také za Arona téhož času.
21. Hřích pak váš, kterýž jste byli učinili, totiž tele, vzav, spálil
jsem je ohněm a zdrobil jsem je, tluka je dobře, dokudž nebylo setříno
na prach. Potom vsypal jsem prach jeho do potoka, kterýž tekl s té
hory.
22. Ano i v Tabbera a v Massah a v Kibrot Hattáve popouzeli jste
Hospodina k hněvu.
23. A když vás poslal Hospodin z Kádesbarne, řka: Vstupte a opanujte
zemi tu, kterouž jsem vám dal, odporni jste byli řeči Hospodina Boha
svého, a nevěřili jste jemu, aniž jste uposlechli hlasu jeho.
24. Odporni jste byli Hospodinu od toho dne, jakž jsem vás poznal.
25. A padna, ležel jsem před Hospodinem čtyřidceti dní a čtyřidceti
nocí, v nichž jsem rozprostíral se; nebo řekl Hospodin, že vás chce
zahladiti.
26. I modlil jsem se Hospodinu, řka: Panovníče Hospodine, nezatracujž
lidu svého, a to dědictví svého, kteréž jsi vykoupil velikomocností
svou, kteréž jsi vyvedl z Egypta v ruce silné.
27. Rozpomeniž se na služebníky své, Abrahama, Izáka a Jákoba;
nepatřiž na tvrdost lidu tohoto, na bezbožnost jeho a na hříchy jeho,
28. Aby neřekli obyvatelé země té, z níž jsi nás vyvedl: Proto že
nemohl Hospodin uvésti jich do země, kterouž zaslíbil jim, aneb že je
měl v nenávisti, vyvedl je, aby je pobil na poušti.
29. Však oni jsou lid tvůj a dědictví tvé, kteréž jsi vyvedl v síle


Příspěvek byl publikován v rubrice Deuteronomium. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.