Bible kralická: Exodus, 16. kapitola


1. Když se pak hnuli z Elim, přišlo všecko množství synů Izraelských
na poušť Sin, kteráž jest mezi Elim a Sinai, v patnáctý den druhého
měsíce po vyjití z země Egyptské.
2. I reptalo všecko shromáždění synů Izraelských proti Mojžíšovi a
proti Aronovi na poušti.
3. A mluvili jim synové Izraelští: Ó bychom byli zemřeli od ruky
Hospodinovy v zemi Egyptské, když jsme sedávali nad hrnci masa, když
jsme se najídali chleba do sytosti! A teď vyvedli jste nás na tuto
poušť, abyste zmořili všecko shromáždění toto hladem.
4. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, já dám vám chleba s nebe jako déšť,
a vycházeti bude lid a sbírati, což by postačilo na každý den, abych
ho zkusil, bude-li choditi v zákoně mém, či nebude.
5. V den pak šestý přistrojí sobě to, co přinesou; a bude toho dvakrát
více, než toho, což sbírati mají na každý den.
6. Tedy mluvil Mojžíš a Aron všechněm synům Izraelským: U večer
poznáte, že Hospodin vyvedl vás z země Egyptské.
7. A ráno uzříte slávu Hospodinovu; neboť jest slyšel reptání vaše
proti Hospodinu. My zajisté co jsme, že repcete proti nám?
8. Mluvil dále Mojžíš: Z toho, pravím, poznáte, když vám dá Hospodin u
večer masa, abyste se najedli, a chleba ráno do sytosti, poněvadž
slyšel Hospodin reptání vaše, jimiž jste na něj reptali. Nebo my co
jsme? Ne proti námť jsou reptání vaše, ale proti Hospodinu.
9. I řekl Mojžíš Aronovi: Mluv ke všemu shromáždění synů Izraelských:
Přistuptež před oblíčej Hospodinův; neboť jest slyšel reptání vaše.
10. Stalo se pak, když mluvil Aron ke všemu shromáždění synů
Izraelských, že se obrátili tváří k poušti, a aj, sláva Hospodinova
ukázala se v oblaku.
11. (A již byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
12. Slyšelť jsem reptání synů Izraelských. Mluviž jim a pověz: K
večerou jísti budete maso, a ráno chlebem nasyceni budete, abyste
poznali, že já jsem Hospodin Bůh váš.)
13. Tedy stalo se u večer, že přiletěly křepelky a přikryly tábor;
ráno pak spadla rosa okolo táboru.
14. A když přestalo padání rosy, aj, ukázalo se po vrchu pouště
drobného cosi a okrouhlého, drobného jako jíní na zemi.
15. Což vidouce synové Izraelští, řekli jeden druhému: Man jest toto.
Nebo nevěděli, co by bylo. Tedy řekl jim Mojžíš: To jest ten chléb,
kterýž vám dal Hospodin ku pokrmu.
16. To jest, o čemž přikázal Hospodin: Nasbírejte sobě toho každý k
svému pokrmu; gomer na jednoho člověka vedlé počtu osob vašich, každý
na ty, kteříž jsou v stanu jeho, vezmete.
17. I učinili tak synové Izraelští, a nasbírali jiní více, jiní méně.
18. Potom měřili na gomer. A nezbylo tomu, kdo nasbíral mnoho, a ten,
kdo nasbíral málo, neměl nedostatku; ale každý, což mohl snísti,
nasbíral.
19. I řekl jim Mojžíš: Žádný ať nic z toho nepozůstavuje k jitru.
20. Ale neuposlechli Mojžíše. Nebo někteří zanechali díl z toho až do
jitra; i zčervivělo a zsmradilo se. Pročež rozhněval se na ně Mojžíš.
21. Tak tedy sbírali to každého jitra, každý což snísti mohl. A když
horké bylo slunce, tedy se ta manna rozpouštěla.
22. Když pak bylo v den šestý, nasbírali toho chleba dvojnásobně, po
dvou gomer na každého; protož přišla všecka knížata toho shromáždění,
a pověděli Mojžíšovi.
23. Kterýžto řekl jim: Toť jest, což mluvil Hospodin: Odpočinutí
soboty svaté Hospodinu bude zítra. Což byste měli péci, pecte, a což
byste vařiti měli, vařte dnes; což pak koli zbude, nechte sobě a
schovejte to k jitru.
24. Protož schovali to do rána, jakž přikázal Mojžíš; a nezsmradilo
se, ani v něm červů nebylo.
25. I řekl Mojžíš: Jeztež to dnes, poněvadž sobota jest dnes
Hospodinu; dnes toho nenaleznete na poli.
26. Po šest dní budete to sbírávati, den pak sedmý sobota jest; nebude
bývati manny v ní.
27. Stalo se pak dne sedmého, že vyšli někteří z lidu sbírat, a
nenašli.
28. Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: I dokudž zpěčovati se budete
přikázaní mých ostříhati a zákonů mých?
29. Viztež, žeť Hospodin vám dal sobotu, a proto on vám dává v den
šestý chleba na dva dni. Zůstaňte každý v svém, aniž kdo vycházej z
místa svého v den sedmý.
30. I odpočinul lid v den sedmý.
31. Nazval pak lid Izraelský jméno toho chleba man; kterýž byl jako
símě koliandrové, a bílý, a chut jeho jako koláče s medem.
32. Řekl také Mojžíš: Toť jest, což přikázal Hospodin: Naplň gomer tou
mannou, aby chována byla na budoucí věky vaše, aby viděli pokrm,
kterýž jsem vám dával jísti na poušti, když jsem vás vyvedl z země
Egyptské.
33. I řekl Mojžíš Aronovi: Vezmi jedno věderce, a vsyp do něho plné
gomer manny; a nech jí před tváří Hospodinovou, aby chována byla na
budoucí věky vaše.
34. A protož jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi, nechal jí Aron před
svědectvím, aby tu chována byla.
35. Jedli pak synové Izraelští mannu za čtyřidceti let, dokudž nevešli
do země, v níž bydliti měli; mannu jedli, dokudž nepřišli k končinám


Příspěvek byl publikován v rubrice Exodus. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.