Bible kralická: Exodus, 19. kapitola


1. Měsíce třetího po vyjití synů Izraelských z země Egyptské, v ten
den přišli na poušť Sinai.
2. Nebo hnuvše se z Rafidim, přišli až na poušť Sinai a položili se na
té poušti; a tu rozbili Izraelští stany naproti hoře.
3. Mojžíš pak vstoupil k Bohu. A mluvil hlasem k němu Hospodin s té
hory, řka: Takto díš domu Jákobovu, a oznámíš synům Izraelským:
4. Sami jste viděli, co jsem učinil Egyptským, a jak jsem vás nesl na
křídlách orličích, a přivedl jsem vás k sobě.
5. Protož nyní, jestliže skutečně poslouchati budete hlasu mého, a
ostříhati smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi, ačkoli
má jest všecka země.
6. A vy budete mi království kněžské a národ svatý. Tať jsou slova,
kteráž mluviti budeš synům Izraelským.
7. Protož přišel Mojžíš a svolav starší lidu, předložil jim všecka
slova ta, kteráž mu přikázal Hospodin.
8. Odpověděl pak všecken lid společně, a řekl: Cožkoli mluvil
Hospodin, budeme činiti. A oznámil zas Mojžíš Hospodinu slova lidu.
9. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, já půjdu k tobě v hustém oblaku, aby
slyšel lid, když mluviti budu s tebou, ano také, aby tobě věřil na
věky. Nebo byl oznámil Mojžíš Hospodinu slova lidu.
10. Řekl dále Hospodin Mojžíšovi: Jdi k lidu, a posvěť jich dnes a
zítra; a nechť svá roucha zeperou.
11. A ať jsou hotovi ke dni třetímu, nebo v den třetí sstoupí Hospodin
před očima všeho lidu na horu Sinai.
12. Uložíš pak lidu meze všudy vůkol a povíš: Varujte se, abyste
nevstupovali na horu, ani nedotýkali se krajů jejích. Kdož by se koli
dotkl hory, smrtí umře.
13. Nedotkneť se ho ruka, ale ukamenován neb zastřelen bude; buď že by
hovado bylo, buď člověk, nebudeť živ. Když se zdlouha troubiti bude,
teprv oni vstoupí na horu.
14. Sstoupiv tedy Mojžíš s hůry k lidu, posvětil ho; a oni zeprali
roucha svá.
15. I mluvil k lidu: Buďtež hotovi ke dni třetímu; nepřistupujte k
manželkám svým.
16. I stalo se dne třetího, když bylo ráno, že bylo hřímání s
blýskáním a oblak hustý na té hoře, zvuk také trouby velmi tuhý, až se
zhrozil všecken lid, kterýž byl v ležení.
17. Tedy Mojžíš vyvedl lid z ležení vstříc Bohu; a lid stál dole pod
horou.
18. Hora pak Sinai všecka se kouřila, proto že sstoupil na ni Hospodin
v ohni, a vystupoval dým její jako dým z vápenice, a třásla se všecka
hora velmi hrubě.
19. Zvuk také trouby více se rozmáhal, a silil se náramně. Mojžíš
mluvil, a Bůh mu odpovídal hlasem.
20. Sstoupil pak Hospodin na horu Sinai, na vrch hory; a když povolal
Hospodin Mojžíše na vrch hory, vstoupil Mojžíš.
21. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Sstup, osvědč lidu, ať se nevytrhují k
Hospodinu, chtějíce ho viděti, aby nepadlo jich množství;
22. Nýbrž ani sami kněží, kteříž, majíce přistupovati k Hospodinu,
posvěcují se, aby se neobořil na ně Hospodin.
23. Mojžíš pak řekl Hospodinu: Nebudeť moci lid vstoupiti na horu
Sinai, poněvadž jsi ty osvědčil nám, řka: Obmez horu a posvěť ji.
24. I řekl jemu Hospodin: Jdi, sstup, a potom vstup ty a Aron s tebou.
Kněží pak a lid ať se nepokoušejí vstoupiti k Hospodinu, aby se na ně
neobořil.
25. I sešel Mojžíš k lidu, a to jim oznámil.


Příspěvek byl publikován v rubrice Exodus. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.