Bible kralická: Exodus, 32. kapitola


1. Vida pak lid, že by prodléval Mojžíš sstoupiti s hůry, sebrali se
proti Aronovi a řekli jemu: Vstaň, udělej nám bohy, kteříž by šli před
námi; nebo Mojžíšovi, muži tomu, kterýž vyvedl nás z země Egyptské,
nevíme, co se přihodilo.
2. I řekl jim Aron: Odejměte náušnice zlaté, kteréž jsou na uších žen
vašich, synů vašich i dcer vašich, a přineste ke mně.
3. Tedy strhl všecken lid náušnice zlaté, kteréž byly na uších jejich,
a přinesli k Aronovi.
4. Kteréžto vzav z rukou jejich, dal je do formy, a udělal z nich tele
slité. I řekli: Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteříž tě vyvedli z
země Egyptské.
5. Což vida Aron, vzdělal oltář před ním. I volal Aron, a řekl:
Slavnost Hospodinova zítra bude.
6. A nazejtří vstavše velmi ráno, obětovali zápaly, a přivedli oběti
pokojné. I sedl lid, aby jedl a pil, potom vstali, aby hrali.
7. Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi: Jdi, sstup, nebo porušil se lid
tvůj, kterýž jsi vyvedl z země Egyptské.
8. Sešli brzo s cesty, kterouž jsem přikázal jim. Udělali sobě tele
slité, a klaněli se mu, a obětovali jemu, řkouce: Tito jsou bohové
tvoji, Izraeli, kteříž tě vyvedli z země Egyptské.
9. Řekl také Hospodin Mojžíšovi: Viděl jsem lid tento, a aj, lid jest
tvrdé šíje.
10. Protož nyní nech mne, abych v hněvě prchlivosti své vyhladil je,
tebe pak učiním v národ veliký.
11. I modlil se Mojžíš Hospodinu Bohu svému, a řekl: Pročež, ó
Hospodine, rozněcuje se prchlivost tvá na lid tvůj, kterýž jsi vyvedl
z země Egyptské v síle veliké a v ruce mocné?
12. A proč mají mluviti Egyptští, řkouce: Lstivě je vyvedl, aby
zmordoval je na horách, a aby vyhladil je se svrchku země? Odvrať se
od hněvu prchlivosti své, a lituj zlého, kteréžs uložil uvésti na lid
svůj.
13. Rozpomeň se na Abrahama, Izáka a Izraele, služebníky své, jimž jsi
zapřisáhl skrze sebe samého a mluvil jsi jim: Rozmnožím símě vaše jako
hvězdy nebeské, a všecku zemi tuto, o kteréž jsem mluvil, dám semeni
vašemu, a dědičně obdržíte ji na věky.
14. I litoval Hospodin zlého, kteréž řekl, že učiní lidu svému.
15. A obrátiv se Mojžíš, sstoupil s hůry, dvě dsky svědectví maje v
rukou svých, dsky po obou stranách psané; s jedné i s druhé strany
byly popsané.
16. A dsky ty dílo Boží byly; písmo také písmo Boží bylo vyryté na
dskách.
17. Uslyšev pak Jozue hlas lidu křičícího, řekl Mojžíšovi: Hřmot boje
v táboru jest.
18. Kterýžto odpověděl: Není to křik vítězících, ani křik poražených,
hlas zpívajících já slyším.
19. I stalo se, když se přiblížil k stanům, že uzřel tele a tance. A
rozhněvav se Mojžíš velmi, povrhl z rukou svých dsky, a rozrazil je
pod Horou.
20. Vzal také tele, kteréž byli udělali, a spálil je v ohni, a setřel
je až na prach, a vsypav na vodu, dal píti synům Izraelským.
21. A řekl Mojžíš Aronovi: Coť učinil lid tento, že jsi uvedl na něj
hřích veliký?
22. Odpověděl Aron: Nehněvej se, pane můj. Ty víš, že lid tento k
zlému nakloněn jest.
23. Nebo řekli mi: Udělej nám bohy, kteříž by šli před námi; nebo
Mojžíšovi, muži tomu, kterýž vyvedl nás z země Egyptské, nevíme, co se
stalo.
24. Jimž jsem odpověděl: Kdo má zlato, strhněte je s sebe. I dali mi,
a uvrhl jsem je do ohně, a udělalo se to tele.
25. A vida Mojžíš lid obnažený, že obnažil jej Aron ku potupě před
nepřátely, kteříž povstati měli proti nim,
26. Stoje v bráně táboru, řekl: Kdo jest Hospodinův, přistup ke mně. I
shromáždili se k němu všickni synové Léví.
27. Jimž řekl: Tak praví Hospodin Bůh Izraelský: Připaš jeden každý
meč svůj k boku svému; přejděte sem i tam od brány táboru k bráně, a
zabí jeden každý bratra svého, a každý přítele svého i bližního svého.
28. I učinili synové Léví podlé řeči Mojžíšovy, a padlo jich v ten den
z lidu na tři tisíce mužů.
29. Nebo řekl byl Mojžíš: Posvěťtež dnes rukou svých Hospodinu, jeden
každý na synu svém a na bratru svém, aby vám dal dnes požehnání.
30. A když bylo nazejtří, řekl Mojžíš lidu: Vy jste zhřešili hříchem
velikým. Protož nyní vstoupím k Hospodinu, zda bych ho ukrotil pro
hřích váš.
31. Tedy navrátiv se Mojžíš k Hospodinu, řekl: Prosím, zhřešilť jest
lid ten hříchem velikým; nebo udělali sobě bohy zlaté.
32. Nyní pak neb odpusť hřích jejich, a pakli nic, vymaž mne, prosím,
z knihy své, kteroužs psal.
33. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Kdo zhřešil proti mně, toho vymaži z
knihy své.
34. Protož nyní jdi, veď lid tento, kamž jsem rozkázal tobě. Aj, anděl
můj půjde před tebou; v den pak navštívení mého navštívím i na nich
hřích jejich.


Příspěvek byl publikován v rubrice Exodus. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.