Bible kralická: Exodus, 33. kapitola


1. I mluvil Hospodin k Mojžíšovi: Jdi, vstup odsud, ty i lid, kterýž
jsi vyvedl z země Egyptské do země, kterouž jsem přisáhl Abrahamovi,
Izákovi a Jákobovi, řka: Semeni tvému dám ji,
2. (A pošli před tebou anděla, a vyženu Kananea, Amorea, Hetea,
Ferezea, Hevea a Jebuzea,)
3. Do země oplývající mlékem a strdí. Neboť sám nevstoupím s tebou,
proto že lid tvrdé šíje jsi, abych nezahubil tebe na cestě.
4. A uslyšav lid řeč tuto přezlou, zámutek nesli, aniž vzal kdo okrasy
své na sebe.
5. Nebo byl řekl Hospodin Mojžíšovi: Mluv synům Izraelským: Vy jste
lid tvrdé šíje; jakž jen jedinou vstoupím mezi vás, zahladím vás.
Protož již, slož okrasu svou s sebe, a zvím, co učiniti mám s tebou.
6. I svlékli s sebe synové Izraelští okrasy své u hory Oréb.
7. Mojžíš pak vzav stánek, rozbil jej sobě vně za stany, vzdáliv se od
táboru, a nazval jej stánkem úmluvy. Tedy kdokoli hledal Hospodina,
ven choditi musil k stánku úmluvy, kterýž byl vně za stany.
8. K tomu také, když vycházel Mojžíš k stánku, povstával všecken lid a
stál každý u dveří stanu svého, a hleděli za Mojžíšem, dokudž nevšel
do stánku.
9. Bývalo pak toto, že když vcházíval Mojžíš do stánku, sstupoval
sloup oblakový, a stával u dveří stánku, a mluvil s Mojžíšem.
10. A všecken lid vida sloup oblakový, an stojí u dveří stánku,
povstávali všickni, a klaněli se každý u dveří stanu svého.
11. A mluvíval Hospodin k Mojžíšovi tváří v tvář, tak jako mluví
člověk s přítelem svým. Potom navracel se do táboru, ale služebník
jeho Jozue, syn Nun, mládenec, neodcházel z stánku.
12. I řekl Mojžíš Hospodinu: Pohleď, ty velíš mi, abych vedl lid
tento, a neoznámils mi, koho pošleš se mnou, ještos pravil: Znám tě ze
jména, k tomu také nalezl jsi milost přede mnou.
13. Již tedy, jestliže jsem jen nalezl milost před tebou, oznam mi,
prosím, cestu svou, abych tě poznal, a abych nalezl milost před tebou;
a pohleď, že národ tento jest lid tvůj.
14. I odpověděl: Tvář má předcházeti vás bude, a dámť odpočinutí.
15. I řekl: Nemá-liť předcházeti nás tvář tvá, nevyvozuj nás odsud.
16. Nebo po čem poznáno bude zde, že jsem nalezl milost před tebou, já
i lid tvůj? Zdali ne po tom, když půjdeš s námi, a když odděleni
budeme, já a lid tvůj, ode všeho lidu, kterýž jest na tváři země?
17. I řekl Hospodin Mojžíšovi: I tu také věc, kterouž jsi pravil,
učiním; nebo jsi nalezl milost přede mnou, a znám tě ze jména.
18. Řekl opět: Okažiž mi, prosím, slávu svou.
19. Kterýž odpověděl: Já způsobím to, aby šlo mimo tebe před tváří
tvou všecko dobré mé, a zavolám ze jména: Hospodin před tváří tvou.
Smiluji se, nad kýmž se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.
20. Řekl také: Nebudeš moci viděti tváři mé; neboť neuzří mne člověk,
aby živ zůstal.
21. I to řekl Hospodin: Aj, místo u mne, a staneš na skále.
22. A když tudy půjde sláva má, postavím tě v rozsedlině skály, a
přikryji tě rukou svou, dokudž nepřejdu.
23. Potom odejmu ruku svou, i uzříš hřbet můj, ale tvář má nebude
spatřína.


Příspěvek byl publikován v rubrice Exodus. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.