Bible kralická: Exodus, 34. kapitola


1. I řekl Hospodin k Mojžíšovi: Vyteš sobě dvě dsky kamenné podobné
prvním, a napíši na dskách těch slova, kteráž byla na dskách prvních,
kteréž jsi rozrazil.
2. Budiž tedy hotov ráno, a vstoupíš v jitře na horu Sinai, a staneš
přede mnou na vrchu hory té.
3. Žádný ať nevstupuje s tebou, aniž také kdo vidín bude na vší hoře;
ani ovce neb volové pásti se budou naproti hoře této.
4. Tedy Mojžíš vytesal dvě dsky kamenné podobné prvním, a vstav ráno,
vstoupil na horu Sinai, jakž mu přikázal Hospodin, a vzal v ruku svou
dvě dsky kamenné.
5. I sstoupil Hospodin v oblaku, a stál s ním tam, a zavolal ze jména:
HOSPODIN.
6. Nebo pomíjeje Hospodin tvář jeho, volal: Hospodin, Hospodin, Bůh
silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a
pravdě,
7. Milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i
hřích, a kterýž nikoli neospravedlňuje vinného, navštěvuje nepravost
otců na synech, a na synech synů do třetího i čtvrtého pokolení.
8. Mojžíš pak rychle sklonil hlavu k zemi, a poklonu učinil.
9. A řekl: Prosím, našel-li jsem milost v očích tvých, Pane, nechť
jde, prosím, Pán u prostřed nás, nebo lid jest tvrdé šíje, a milostiv
buď nepravosti naší a hříchu našemu, a měj nás za dědictví.
10. Kterýžto řekl: Aj, já učiním smlouvu přede vším lidem tvým. Učiním
divné věci, kteréž nejsou učiněny na vší zemi a ve všech národech, a
viděti bude všecken lid, (mezi nimiž jsi,) skutky Hospodinovy; nebo
hrozné bude to, což já učiním s tebou.
11. Zachovej to, což já dnes tobě přikazuji. Aj, já vyženu před tváří
tvou Amorea a Kananea, Hetea a Ferezea, Hevea a Jebuzea.
12. Varuj se pak, abys nečinil smlouvy s obyvateli země té, do kteréž
vejdeš, ať by nebyli osídlem u prostřed tebe.
13. Ale zboříte oltáře jejich, a modly jejich polámete, a jejich háje
posekáte.
14. Nebo nebudeš se klaněti Bohu jinému, proto že Hospodin jest, jméno
má horlivý, Bůh silný, horlivý jest.
15. Nevcházej v smlouvu s obyvateli země té, aby když by smilnili,
jdouce po bozích svých, a obětovali bohům svým, nepovolalitě, a jedl
bys z oběti jejich.
16. A abys nebral ze dcer jeho synům svým, i smilnily by dcery jejich,
jdouce po bozích svých, a naučily by smilniti syny tvé, jdouce po
bozích svých.
17. Bohů slitých neuděláš sobě.
18. Slavnost přesnic zachovávati budeš. Za sedm dní jísti budeš chleby
nekvašené, jakž jsem přikázal tobě, v čas vyměřený měsíce Abib; nebo
měsíce toho vyšel jsi z Egypta.
19. Všecko což otvírá život, mé jest, i všeliký samec v dobytku tvém,
prvorozený z volů a ovcí.
20. Ale prvorozené osle vyplatíš dobytčetem; pakli bys nevyplatil,
šíji zlomíš jemu. Každého prvorozeného z synů svých vyplatíš, aniž
ukáží se přede mnou prázdní.
21. Šest dní pracovati budeš, dne pak sedmého přestaneš; v čas orání i
žně přestaneš.
22. A učiníš sobě slavnost téhodnů, svátek prvotin žně pšeničné a
slavnost klizení po vyjití každého roku.
23. Třikrát v roce ukáže se každý z vás pohlaví mužského před
oblíčejem Panovníka Hospodina, Boha Izraelského.
24. Nebo vyvrhu národy od tváři tvé a rozšířím meze tvé, aniž kdo
sáhne na zemi tvou, když vstoupíš, abys se ukázal před Hospodinem
Bohem svým třikrát v roce.
25. Nebudeš obětovati krve oběti mé, dokavadž u tebe kvas jest, aniž
zůstane do jitra obět slavnosti Fáze.
26. Prvotiny prvních úrod země své přinášeti budeš do domu Hospodina
Boha svého. Nebudeš vařiti kozelce v mléce matky jeho.
27. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Napiš sobě slova tato; nebo podlé slov
těch učinil jsem smlouvu s tebou a s Izraelem.
28. Byl pak tam s Hospodinem čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, chleba
nejedl a vody nepil; a napsal na dskách slova té smlouvy, totiž deset
slov.
29. I stalo se, když sstupoval Mojžíš s hory Sinai, (a měl dvě dsky
svědectví v rukou svých, když sstupoval s hory), nevěděl, že by se
stkvěla kůže tváři jeho, když mluvil s ním.
30. A viděl Aron i všickni synové Izraelští Mojžíše, a aj, stkvěla se
kůže tváři jeho, a nesměli přistoupiti k němu.
31. Ale Mojžíš zavolal jich, a navrátili se k němu Aron i všecka
knížata shromáždění toho, a mluvil Mojžíš s nimi.
32. Potom přišli také k němu všickni synové Izraelští, jimžto přikázal
všecko, což s ním mluvil Hospodin na hoře Sinai.
33. Dokudž pak mluvil Mojžíš s nimi, měl zástěru na tváři své.
34. Ale když vcházel Mojžíš před tvář Hospodina, aby mluvil s ním,
odjímal zástěru, dokudž nevyšel. Vyšed pak, mluvil synům Izraelským,
což mu bylo rozkázáno.
35. Tedy viděli synové Izraelští tvář Mojžíšovu, že se stkvěla kůže
tváři jeho. A kladl zase Mojžíš zástěru na tvář svou, dokudž
nevcházel, aby mluvil s ním.


Příspěvek byl publikován v rubrice Exodus. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.