Bible kralická: Ezdráš, 3. kapitola


1. Když pak nastal měsíc sedmý, a byli synové Izraelští v městech,
shromáždil se lid jednomyslně do Jeruzaléma.
2. Tedy vstav Jesua syn Jozadakův s bratřími svými kněžími, a
Zorobábel syn Salatielův s bratřími svými, vzdělali oltář Boha
Izraelského, aby obětovali na něm oběti zápalné, jakož psáno jest v
zákoně Mojžíše muže Božího.
3. A když postavili oltář ten na základích jeho, ačkoli se obávali
národů jiných zemí, však obětovali na něm oběti zápalné Hospodinu,
oběti zápalné ráno i večer.
4. Drželi také slavnost stánků, jakož psáno jest, obětujíce zápal na
každý den, vedlé počtu a vedlé obyčeje každého dne,
5. A potom obět zápalnou ustavičnou, i na novměsíce i na každou
slavnost Hospodinu posvěcenou, i od každého dobrovolně obětujícího
dobrovolnou obět Hospodinu.
6. Od prvního dne toho měsíce sedmého počali obětovati zápalů
Hospodinu, ačkoli chrám Hospodinův ještě nebyl založen.
7. I dali peníze kameníkům a řemeslníkům, též potravy a nápoje i oleje
Sidonským a Tyrským, aby vezli dříví cedrové z Libánu k moři Joppen,
podlé povolení jim Cýra krále Perského.
8. Léta pak druhého po jejich se navrácení k domu Božímu do
Jeruzaléma, měsíce druhého, začali Zorobábel syn Salatielův, a Jesua
syn Jozadakův, i jiní bratří jejich kněží a Levítové a všickni, kteříž
byli přišli z toho zajetí do Jeruzaléma, a ustanovili Levíty od
dvadcítiletých a výše, aby přihlédali k dílu domu Hospodinova.
9. A tak postaven jest Jesua, synové jeho i bratří jeho, Kadmiel i
synové jeho, synové Judovi spolu, aby přihlédali k dílu při domě
Božím, potomci Chenadadovi, synové jejich i bratří jejich Levítové.
10. A když zakládali grunty stavitelé chrámu Hospodinova, postavili
kněží zobláčené s trubami, a Levíty, syny Azafovy s cymbály, aby
chválili Hospodina vedlé nařízení Davida krále Izraelského.
11. I prozpěvovali jedni po druhých, chválíce a oslavujíce Hospodina,
nebo dobrý jest, a že na věky trvá milosrdenství jeho nad Izraelem.
Všecken také lid prokřikoval hlasem velikým, chválíce Hospodina, proto
že založen byl dům Hospodinův.
12. Mnozí pak z kněží a z Levítů i z knížat čeledí otcovských, starci,
kteříž byli viděli prvnější dům, když zakládali tento dům před očima
jejich, plakali hlasem velikým. Mnozí nazpět prokřikovali s radostí
hlasem velikým,
13. Tak že lid nemohl rozeznati hlasu prokřikování radostného od hlasu
plačícího lidu; nebo lid ten prokřikoval hlasem velikým, a hlas ten
slyšán byl daleko.


Příspěvek byl publikován v rubrice Ezdráš. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.